26. hra

Od arény je to už týden, co se válíme a užíváme pohostinnosti Zombarových lázní.
Čas se tu zvláštně vleče. „Nebo to je už měsíc?“, pomyslím si. Z líného přežvykování myšlenek mě vytrhl nějaký hřmot před branou lázní. Chtěl jsem se kouknout z okna, když tu brána povolila pod těžkým náporem ramen útočníků.
Všichni zlenivělí se dlouho nemohou dostat do pohotovosti, tak chvíli po sobě koukáme, až nejhbitější Lamber popadne svůj meč a nemotorně se postaví. Ostatní s pohledy stěžující si na bídu světa se pokoušeli o totéž. To už však ohromným rozkopnutím dveří se do pokojů vřítí rozlícení trpasličtí návštěvníci. Někteří z nás ještě stačí si oddechnout, že nebezpečí nehrozí, ale trpaslíci bez nějakého pozdravu každého surově popadnou za klopy a nemilosrdnými kopanci nás tahají z postelí.
„Vstávat lenoši, nemáme čas. Vstávejte lejna, nebo vám ještě pomůžeme pár ran přes záda.“
Nikdo se neodvážil odporovat, dokonce i Muflon po vojensku poslouchal jako beránek. Jen Paryba se po jednom ohnal a to už druhý ho přetáhl  na plocho sekerou po zádech. „Nevzpírej se, buď rád, že tě odsud bereme pryč, na vysvětlování není čas.“ „Mursuga vyhlásil propadnutí sázek ve prospěch koruny, lid se bouří“, nakonec vysvětluje cestou jeden trpaslík.
Vytáhli nás k vylomeným vratům před lázně, kde najednou stál na koni elf. Ukáže na Muflona a praví: „Tvoje nečisté dítě přišlo na svět, máš, co jsi chtěl“ a ihned se otočil a odjel. Všichni koukáme na Muflona, nejvíce nechápavě trpaslíci. „Co čumíte, spěcháme snad ne?“  Než jsme se dali do pochodu, vyklubala se ještě z batohu posměšně hlava: „Muflon má miminko, konečně zajímavá zpráva“ a dlouhým jazykem si olízla oko.
U brány města se přišla rozloučit Yora. Jen si vyměnili delší pohled beze slov a šli svou cestou.
Trpoši se zbytečně nezastavovali.

Cestou míjíme Bug, až tam se zastavíme a Paryba z povinnosti oznámí Sporkovu hrdinskou smrt. Když se pozůstalí dověděli, že zemřel pod drakem, trochu to zmírnilo jejich žal. Strýc ho však obviňoval ze Sporkovy smrti, ale nekonec ho ostatní uchlácholili penězi na Sporkův pomník. Mně tam bylo dobře. Užíval jsem si pohostinství Jolany a Amandy – mých přítelkyň, jak by také na mě mohli zapomenout, sice momentálně již vdané, ale viditelně jim to nebránilo, aby mi i v noci dělaly společnost. Vysloužily si to ode mě nějaké peníze darem. K Muflonovi se tam neslyšně přitočila Raya se slovy, „ Co jsi mi přivezl?“ Muflon věčně bez peněz chvíli zkoušel, že jí přece přivezl sebe, ale když viděl, že to je bráno bez odezvy, pomrkával po Drogonovi, ať jí něco dá. Ten beze slova vytáhl měšec, a když jí podával pár zlaťáků, všiml si, že jí krvavá událost, když zemřeli její rodiče, hodně změnila. Muflon z ní byl nervózní a proto dovolil Drogonovi, aby jí zasvětil do tajů Asíje.

Raya učení hltala s nezvyklou lačností.
Když už pobyt v Bugu trpaslíkům přišel zdlouhavý, vytáhli nás z města a pochodovali jsme několik dní bez větších přestávek. Odpočinuli jsme si na chvíli až u tůně, kde jsem vyzkoušel své kamínky na potápění.  Když jsem se po nějaké době vynořil, už byli trpoši nervózní, kde jsem se to utopil. Pak ale mrkli na rybu, co jsem v tůni ulovil a hned jí zabavili. Syrovou jí jeden rozdělil a s chutí se do ní pustil. Nakonec „Sašimi“ vyzkoušíme všichni. Tak tomu pokrmu říkají.

Dlouho jsme však neodpočívali. Cestou se vyhneme kokatrisímu území, až dojdeme k trpasličí hlásce. Byla úplně zdemolovaná a uvnitř mrtví trpaslíci. Naše průvodce to samozřejmě vzalo.  Pohřbili mrtvé se vší možnou úctou a úprkem jsme se přesunuli k městu, na které putovala armáda skřetů. Trpaslíci byli úplně bez sebe. Trpaslík Morny se škrábe na hlavě a po chvíli sykne mezi zuby: „Nezestárli jsme, abychom byli posraní. Jdeme útočit!!“ Nejdřív jsem si myslel, že to nemyslí vážně, ale pak jsem si přihnul více z čutory, než obvykle, až se mi zamotala hlava a rázem mi to celkem bylo jedno. Však také dychtím po příbězích. Silně si přihnuli i ostatní a čutora vyschla.  Postupovali jsme pomalu, neslyšně, jak to jen s trpaslíky jde. No…nejde, vyčenichali nás. Běžíme, já však nestíhám, až se na mě Lamber podezřívavě otočí, všiml si, že pokukuji po mule. Nakonec jsem si na ní vyskočil a vezl se. Abych byl trochu užitečný, flétnou jsem vytvořil mlhu, která nás schovala pod svým neproniknutelným závojem.
Zastavila nás skupina necelé stovky skřetů, možná dvě. Na nic nečekáme. Rákos cílí šípy a Adaktalon magické střely. Když do prvních řad vběhne Muflon, první skřeti padají k zemi. Každý se zaklesnul do protivníka svým způsobem boje. Když trpasličí kněz zavelí k otevření boje, ustupujeme, z trpasličích štítů vyšlehne klín ohně. Všude nás obklopuje jekot skřetů a pach spálenýho masa. Nedáme jim ani chvilku odpočinku a zase je odsekáváme, jako stroj na zabíjení. Prosekali jsme se k městu, až k bráně, když už se zdá, že se s námi provalí i skřeti, trpoší kněz vyvolá zemětřesení a skřeti se válejí na krovkách, jak stádo odporných berušek.

Mizíme v pevnosti. Čeká tam i Sercherez, vítá nás posmutněle. Jeho puma nepřežila. Přísáhá trpaslíkům věrnost.
Ještě než jsme stačili popadnout dech, Ragar Palcát zavelel k hostině.