31. hra

…s nalezeným trpasličím artefaktem se družina rychle vydala nazpět do města Arkh. Zvláště mladý trpaslík se nemohl dočkat, až předvede kněžím tento skvělý nález. Po několika dnech chůze po tenkých skalních pěšinkách stanuli před zcela nenápadnou brankou strážní bašty. Po odříkání složitých trpasličích kódů se brána otevřela a všichni vešli dovnitř. Gronk, trpasličí velitel stráže si je přeměřil a ihned požadoval hlášení. V krátkosti vylíčili odkud jdou a co nesou. Gronk se zakabonil a nechal zavolat písaře. Zakrátko se zjevil malý prošedivělý trpaslík s kladívkem z podivného kovu, přisedl k jedné ze stěn, kterou protkávala červená žíla neznámého minerálu a začal vyklepávat ve složitém rytmusu poselství městu Arkh. Ozvěna se tiše nesla podzemním městem. Družina se mezitím občerstvila a čekala, co se stane.

Hned na druhý den se k údivu všech zjevil vysoký kněz z gardy samotného krále. Se všemi se uctivě pozdravil a nechal si předvést vzácný nález. Když Drogon odhalil vzácný prastarý stroj, veleknězovo srdce zaplesalo. I ostatní trpaslíci začali vzrušeně mumlat.

Nemýlím li se tak se Vám povedlo něco výjimečného lidé! Promluvil. Vypůjčil si stroj od Drogona a začal jím manipulovat. V tu chvíli před ním uprostřed síně vyrostl krásný kamenný stolec popsaný trpasličími runami.

Pak kněz promluvil: "přinesli jste vzácný dar, stroj, jež byl po pokolení stracen. Král se Vám odmění. Na Vaši počest zde bude vždy tento stolec, který bude připomínat naše společné přátelství a Váš důležitý nález."

Všichni byli nadšení a až teď si všimli, že je obklopují desítky trpaslíků.

"Trpkořalku, trpkořalku" volali…

Velekněz nechal vyvalit soudek té nejlepší trpkořalky a slavnostně nad stolcem pozvedli číše. Všichni se zálibně napili a nechali do sebe proudit sílu tohoto strašlivě silného kouzelného nápoje. Jen Sparky neunesl sílu a ihned co položil pohárek, sesul se a jeho hlava zazvonila o studený stolec a šmouha krve ukazovala, kam se sesul.

Lambér se uchechtl, přiklonil se k Muflonovi a prohlásil : "zajímavej způsob jak se podepsat na svůj stůl". , Muflon se zachcechtal a hned se naoplátku zeptal: "hele Lambi, ty umíš psát, vyrej tam, že Paryba je buzna!" Prosil velký barbar a druhou rukou již podával svůj prázdný pohár k dolití…

Několik dní cestovali vstříc samotnému srdci města Arkh. Dorazili znaveni, ale odměnou jim byli křišťálové lázně a večer královská audience s hostinou. Z hostiny si toho moc nepamatovali. Král měl po předvedení artefaktu tak skvělou náladu, že byla odhozena stranou etiketa a všichni si vyprávěli, hodovali a pili až do rána. Někteří si dokonce matně vybavovali, že si nad ránem Muflon dával páku se samotným králem.

Po vydatném spánku jim mluvčí krále oznámil, že každý, jež se zúčastnil cesty do údolí Dateas a měl podíl na získání artefaktu, dnes navštíví královskou zbrojnici a odnese si zbraň dle libosti. Všichni pak dlouhé hodiny obdivovali skvosty královské zbrojnice. Lambér si vybral nápěstníky, jež propůjčují velkou sílu, jiní vybírali zbraně, někteří pokukovali po svitcích a prstenech. Jen Muflon zůstal stát před ohromným stříbrným kopím, jehož hlavici dominoval ohromný čirý diamant vykládaný vzácným trpaslicím stříbrem.

"Toto kopí je osobní zbraní našeho krále, Muflone. Až nastane válka, král ho pozvedne."

Muflon si nakonec prosadil, že byl zapsán do knihy čekatelů na toto kopí. Dostal čestné místo hned za krále a syna. Večer jim byly též doneseny jejich zbroje, které byly kuty po několik měsíců v královských kovárnách. Parybův pancíř v sobě nesl umě zakutou šupinu z wurma, jehož kdysi zdolali v pralese. Muflonův Kyrys byl stvořen z matného namodralého kovu popsaného ochranými runami a uprostřed se leskla jako slza dračí šupina!

Po několika týdnech seděli v trpasličí krčmě když dorazil Ragar Palcát, přítel a korunní princ.

"Mám nějakou prácičku dole ve tmě lidi", pousmál se. "Uvidíme, jak Vám to půjde. Ráno vyrazíme."

Po ránu se sešli všichni v plné zbroji. Čekal na ně Ragar s doprovodem knězů a začal vysvětlovat plán.

"Sestoupíme dolů do spodních pater nových dolů. Mám hlášení, že Zlatonosný důl obsadil zemní elementál. Bude to pěkná fuška, tak si namasírujte svaly."

…cestovali v naprosté tmě, cestu osvětloval jen kouzelný lišejník. Po pěti dnech dorazili na místo. Rozlehlý dóm byl poničený závalem, kolem leželi krumpáče a cepíny mrtvých trpasličích horníků. Nemuseli dlouho čekat, stvůra vylezla zpoza závalu a strašnou silou na ně udeřila. Družina byla ale silná a společně s knězi, neměla příšera žádnou šanci. Paryba, jež ztratil svou sekeru, do ní hrdinně vrazil nalezený krumpáč a Ragar se rval s Muflonem o to, kdo dá větší ránu. Nakonec Ragar svým palcátem roztříštil příšeře hlavu. Ještě si ani nevydechli, když tu Sparky zařval. "Hej támhle je nějaký stín!"

"Mindflyer" zařvali kněží.

Ragar se rozzuřil, rozběhl se a vrhl svůj palcát po stvůře, leč minul. Princ zařval, vytrhl z opasku dýku a skočil. Kněží nervózně skřípali zubama – tohle může špatně skončit, začali mocně kouzlit a drželi tak mindflyera z dosahu prince. Jako spása se ukázal Sparky, který si vylezl na zával a začal pouštět přesné šípy a hlavně díky němu nebezpečná příšera brzy padla a nezpůsobila nikomu vážné zranění.

Nakonec se všichni v pořádku vrátili do města a začali plánovat co dál.

"Půjdeme na sever do barbarských plání", navrhl Muflon! "Cítím že se něco děje."

U stolu s nimi seděl i Ragar palcát a potichu zašeptal: "Uteču s Vámi, chci být jako Vy, hrdina…"