36. hra

Je zima. Všude bílo, zuby nám jen drkotají. Táhneme se do barbarského království a už máme první nemocné. Sníh vrže pod nohama, nikdo nemluví. Občas někoho zpomalí záchvat kašle. Ploužíme se zimou, když uslyšíme roh. Jsou to barbaři a chvatně se k nám blíží. Muflon se s nimi dá do řeči. Rozumím jen pár slov …slepej…drak…kouzlo…máme nemocný… Muflon se k tomu nechce vyjadřovat. Stále je nemluvný a uzavřený, co nevidí. Nikdo se tomu nediví.

Ostražitě nás vedou do chýšového tábora. Po cestě si stále utahují z Muflona, jak je slepej, slabej a cože jsme to za bandičku holek. Muflon to dlouho nevydrží a nejbližšího obdaruje přes klíční kost. To se na něj sesypou. Dává nám znamení, ať se do toho nemontujeme. Rozdávají si rány, až nakonec uřícený Muflon skolí jednoho chytrým chvatem na zem, až zůstal ležet. Byl tuhej. Chvíli na sebe zírají, ufunění, až z nich šla pára, když se ostatní barbaři trochu uklidní, odvedou nás k jejich veliteli.

Nálada se uklidnila, ale rozhodně to neznamená, že by nás přijali nějak vlídně. Trochu pookřáli, když jsem jim zapěl písně o našich hrdinských činech a jiných jim neznámým příhodám. Muflona odvedli stranou k veliteli. Ostatní si mezitím krátili chvíli kostkami. Někteří barbaři se po chvíli přidali, ale peníze neměli, tak dávali do banku různé cetky, až zábavu přerušil velitel. „Poslouchejte! Asi bude válka, draci se s jezdcema spojili. Dovedeme vás k šamanovi. Dary sebou!“

Ráno vyrazíme, dokonce vytáhnou nosítka pro naše nemocné. Divíme se, že chodí bez sněžnic, ale Muflon nám prozradí, že znají cestu, kde není moc sněhu. Jdeme na jih. Prý tu mají i moře, ale v zimě ho neuvidíme. Nesnáším zimu, už mě to unavuje. Nemám náladu, moc ani nezpívám. Přesto směr na jih mě trochu uklidní, i když cestu lemují skřetí hlavy.

Přicházíme do chýšového města. Některé jsou zpevněné i kovanými obručemi, ozdobené medvědími hlavami a jinými zvířaty. Když se přiblížíme k honosnější chýši, zastoupí nám cestu strážný: „Nerušte šamana.“ Muflon vytáhne roh a praští s ním o zem. Na to nereaguje. „Ukažte, že jste hodni před něj předstoupit“, řekne strážný a kopne Muflona do břicha. Muflon se na něj ihned vrhá a po několika tvrdých výměnách přetáhne strážnýho po škebli, až se ten skácí na zem. Nejen já si všimnu, že naši průvodci si mezi sebou vymění peníze. Vsadili si na Muflona. Mezitím vyjde z chýše šamam. Mědvědí čelist na hlavě s kostěnou holí, nahatej. Všechny nás prohlédne pronikavým pohledem. Jedinýho trpoše pohledem mine a pak zvolá: „Přichází zlá doba, kdy hostíme pobudy. Přichází čas Raghora, čas krve. Všichni řvou!“ a nakonec rozkáže: „Raněné ke mně, ostatní ubytovat!“

Odvedou nás do velkého příbytku, který vypadá spíše jako hospoda. Podávají nějaký vývar, který pěkně zmašťoval. Abych uvolnil atmosféru, zazpíval jsem Píšeň o Krvavé Soně, ale všichni na mě divně koukali, když jsem se při refrému proměnil pomocí prstenu za ženskou. Nechápali to, dokonce tak, že se mě někdo pokoušel vošmatávat. Zanechal jsem zpěvu a jal se korbele a s ostatními pochlastával, takhle až do rána. Dokonce si pamatuju, že jsem se pokoušel sbalit barmanku. Ta mě však rychle odbyla s tím, že jsem ještě nebyl u šamana.

Ráno jdeme na audienci k šamanovi. „Vítám vás“, zvolá, „teď vás nikdo neuvidí a neuslyší. Představte se. Muflon se už představil“

Jeden po druhé se mu tedy představíme. První nečekaně předstoupí trpoš.

„Trapslík Berzek – kameník. Shodou okolností jsem potkal partu bojovníků, kteří mě v zájmu trpasličího města nasměrovali na svou cestu, kterou teď s nimi sdílím.“

„Adaktalon, člověk čerpající energie z okolí – kouzelník.“

„Sem Parybas zvaný Paryba, pocházím z daleké vesnice jménem Bug, kde sem se potkal s touto družinou, která se postavila za naší vesnici, kterou napadli nepřátelé. Tímpádem sem se s nima vydal na cestu a došel až k vám. Rád bych s váma byl přítel.“

„Bospouš. Jsem svobodný člověk, tuhle partu jsem potkal na lovu v pralese, kdy je napadl drak. Ačkoliv s nimi většinou nesouhlasím, pokračuji v této výpravě, protože každý den pro mě znamená poznání.“

„Zde stojí Marifone, bard rýmy ověnčený, s písní na rtech životem pobavený. Mé písně přátelským uším pěji, až se jejich ztvrdlé srdce v rytmu chvějí.“

„Sparhawk – hraničář provázený smůlou, nalezenec, kterého se ujala rodina z jedné vesnice, vyhoštěn z vesnice za sex se starostovou dcerou. Po potulování krajinou jsem narazil na trpasličí město, a protože jsem potřeboval nějaké zlato, tak jsem se vydal na lov a tam jsem narazil na tuto skupinu. Od těch doby mám ještě větší smůlu než do té doby.“

„Lamber z národa Tarbegů, bojovník boha Varji, který je na cestě za hledáním boha víry a pravdy.“