38. hra

Po boji s nemrtvými barbary v pláních jsme se vydali dál na sever k hradu Kran - sídlu Sonji Krvavý. Po několika strašných týdnech slepoty a zoufalství mi svitla naděje. Noční přepad barbaří divoženy, která mě prokousla hrdlo mělo za následek, že jsem začínal malinko vidět. Ve tmě se mi zjevovaly mlhavé siluety a se stále zlepšujícím se sluchem jsem se cítil zase jistější. Naděje, že spatřím svou královnu, a že nebudu jen pro smích dětem z podhradí Kranu mě hnala v před!

Prokletí mělo ale i druhou stranu. Od té noci jsem nespal a jasně jsem cítil únavu ve svých pažích, asi jen díky nátepníkům síly si snad nikdo ničeho nevšimnul. Unavenej a slepej Muflon, to bylo to poslední co bych chtěl, aby ostatní věděli. Asi bych si řek Parybovi o ránu sekerou z milosti.

Asi týden jsme cestovali jižní markou po kupecké cestě. Hory za námi postupně mizeli. A tím že jsme byli velká družina, tak se nám všichni obloukem vyhli. Jeden den, když nám barbarští průvodci tvrdili, že jsme na dva dny od hradu, se k nám od severu blížili tři jezdci. Brzy se vokázalo že jsou to vyslanci z Kranu. Lamber se ke mě přitočil a v rychlosti mi je popsal. Jeden z nich byl šaman, druhým byl nějaký rytíř z osobní gardy Sonji, třetím byl mluvčí a ten také hned tasil svůj jedovatej meč v podobě ohebného jazyka:

"ÁÁÁ, kdopak se to sem trousí, to je ten slavný hrdina z jihu??? Mocný Muflon šampión Vulodromu a krotitel draků a jeho mocní přátelé z jihu. Copak zde hledáte, jdete spasit sever? Nikdo tu o vás nestojí, slepá a slabá mrkající kozo a o Vás taky ne, vy svými lejny zahnojení umouněnci" - opovržlivě přejel vysokej barbar ostatní. "Rychle vyslovte co chcete, naše Paní nemá ráda když čeká. Já zvážím jestli je to vůbec hodno jejich uší."

Okamžitě jsem strhnul sekeru ze zad, abych tomu všivákovi hned odpověděl po našem, ale zadrželi mě Parybovi a Lambérovi paže. "Toho burana si podáme pozdějc" sikl mi do uší Paryba. Mezitím Adaktalon pronesl naší řeč a věc byla domluvena tak, že verdikt Krvavé Sonji se dozvíme, až před hradbami Kranu.

...poslední úsek cesty proběhl rychle. Všichni přemýšleli jaké jim barbarskej národ, v čele se strašnou královnou, přichystá přivítání. O dva dny později jsme konečně stanuli před branou Kranu. Ohromný hrad obepínala vysoká zeď, která ukrývala velké barbarské město. Nad ním se skvělo samotné sídlo Sonji krvavé. Hrad byl celý černý s elegantními věžemi.

"...u dobytčích chcanek", ulevil si Paryba, který s otevřenou pusou zíral na hrad. "Tohle jste Mufe nemoghli nikdá postavět vy..."

"Je to elfská stavba" prohodil tiše Adaktalon.

Z dalších úvah nás probral ohromný rykot barbarského lidu, který se na nás přišel podívat na hradby. Museli jsme se rychle stáhnout mimo dostřel hradeb, protože to co letálo, nijak valně nevonělo. Poté ryk náhle ustal a zase k nám promluvil zvonivý hlas mluvčího.

... po sérii urážek a zesměšnění bylo dojednáno následující: neozbrojení můžem vstoupit do hradu a bez jakéhokoli projevu násilí z naší strany musíme do konce dne dojít k bráně královnina sídla. Tam pak proběhne Raghorův soud a samotná královna pak určí, co s našimi životy.

"...nejni to zast tak špatný co?" říkal Lambi Muflonovi a Drogonovi, "myslel jsem že to bude horší."

"Nevíte co Vás čeká", promluvil jsem. "Budou nás kamenovat, mučit a různě provokovat, čekat na to, že to nevydržíme. Jestli někdo z nás stratí nervy, všechny nás zabijou", kývnul jsem hlavou směrem odkud jsem slyšel chychotajícího se Sporka s Marifounem. "

Todle nejni pro měchuřiny! Jestli tam nechcete jít, tak běžte, chápu vás, čekali jste asi jiný přivítání, ale já tam prostě musim."

"Zkusím tě ještě posílit a něco udělat s tou klatbou, zdáš se mi takovej slabej Muflone", mumlal si pod vousy Drogon. Než jsem stihnul zareagovat, Drogon začal něco mumlat a v mžiku jsem se cítil zase silný, slabost zmizela, jenže jsem přestal zase vidět i to málo, co mi dávalo naději. V duchu jsem Drogona proklel, aniž by věděl, vzal mi jediný dar, který který jsem ve svém domově zatím dostal..

Propadnul jsem zoufalství, strhal jsem ze sebe kožešiny, ponechal si jen amulety a stanul nahý proti bráně. Směrem k hradbám jsem namířil amulet drozdího kapitána a řval jsem: "Smrt Drozdům, Mrkající kozy jsou silný a žiju. Tvou armádu povedu na jih Sonjo!" Lid začal ještě víc řvát a snad se tu a tam někdo přiklonil i na naší stranu. Marifoun začal pět oslavné písně o mých činech a jeden po druhém jsme vstoupily do města Kran a brána se za námi tiše zavřela.

"Muflon, Lamber, Paryba a Sporek, toť náš nikým neporazitelný spolek.

Jeden, dva, tři, čtyři mrtví, jo a támhle lesem pátý prchá.

Chlapi se činí, jak každý umí, Sporku, za tebou je, bacha!!

...Marifounův zpěv mizí v řevu, možná že je výhoda, že nic nevidím, vnímám údery holí a kamenů, slyším Adaktalonův řev, ale zdá se mi, že nespomalujeme. Lamber s Parybou mě vedou, rozrážíme dav. Z hlavy mi srší krev, všichni páchneme po Kranských hovnech, ale nakonec přeci jen dosáhneme hradní brány, která nás kovovým zazvoněním oddělila od šíleného davu.

Někteří z nás nestojí na nohou, Paryba s Berzekem strašně nadávaj, ale zdá se, že jsme alespoň na chvíli v bezpečí.

Na malém nádvoří se nás hned ujímají rytíři Krvavé Sonji, přibíhají ranhojiči a šamani a snaží se nás dát do kupy. Velí jim Inguld, velitel stráže a k mé radosti zjištuji, že je to Inguld Koza, můj strýc. Najde si chvilku a nenápadně ke mě promlouvá: "Myslel jsem, že tě už nikdá neuvidím Muflone" a silně mi tiskl ruku. "Po válce s Drozdama nezbylo z našeho klanu skoro nic. Tvý bratři jsou mrtvý a tvůj otec zmizel při tažení na Steher. Už zbývám pouze já a ty a pár žen které jsem přivedl sem do města do bezpečí. Boží soud musíš přežít. Já ti věřím žes hrdina a i Sonja je zvědavá, koneckonců kdyby ne, jste již dávno mrtví."

Navečer nás vedou již ozbrojené do arény. Je příjemný si svůj život vybojovat, pousmál jsem se a pohladil svou sekyru. Boj to byl strašný a moc si z něj nepamatuji. Sekal jsem kolem sebe a ani nevím jestli do svých či do soupeřů. Každopádně tam létala kouzla a různá očarování, sršely ohně, ale nakonec jsme byli vítězi. V aréně jsme byli neporazitelní!

...NA KOLENA zazněl silný hlas arénou. Královna přichází...