42. hra

Když armáda Barbarů přešla na druhou stranu Drakkarských hor, Adaktalon, Drogon, Paryba a Berzek se vydali navštívit trpasličí město Arkh, protože tam měli rozjednané obchody a také, aby pohovořili s trpaslíky o současném dění. Muflon chtěl jít také, ale velitelé vojáků, kteří se semkli kolem Dauruse ho přesvedčili, aby zůstal s nimi. Zůstal jsem také, jako Muflonův pobočník, neboť jsem pranic nevěřil, že generál bude jednat fér, až mu Muflon šlápne znovu na kuří oko. Navíc celým ležením beželi zkazky, že generálův medvěd pajdá, a že Bergle neopomíjí komentovat tuto skutečnost pokaždé, kdy se generál objeví před královnou.
Vypadalo to, že její špioni nás mají neustále na očích. Než družina odjela, přicválal k Adaktalonovi královnin emisar s osobním strážcem a předal čarodějovi list. Ten si ho rychle přečetl, protáhl obličej a řekl něco ke svým, potom všichni spolkem vyrazili na cestu.

Během přesunu jsem využil příležitosti, abych si obstaral pořádný meč. Několik kaprálů z Muflonova houfce, jak barbaři nazývali náš prapor, mne zavedli za jedním kapitánem, který měl co potřebuji – pěkně nabroušený bastard. Pozuráželi jsme se navzájem, taky naše matky, otce i báby, abychom se dostali do pořádné bojové nálady, třebaže souboj byl předem domluven. Pobili jsme se jako psi, leč štěstí mi nepřálo. Byl jsem rád, že souboj skončil nerozhodně a nic mě to nestálo. Za dva týdny už jsme pochodovali přes pláně, ze kterých pomalu slézal sníh. Skřeti za sebou zanechali spálenou zem. Všechny lidské osady, které jsme míjeli byly v troskách a plné ožraných lidských kostí. Z těch míst na nás pokřikovali hejna vran. Měl jsem takovou předtuchu, že v nedalekém Bugu je situace podobná. Zásobovači, kteří sháněli proviant pro mužstvo i tažná zvířata museli vyjíždět daleko a jejich hlášení byla vždy stejná, skřeti v tomhle kraji nezanechali nic, co by mohla armáda potřebovat.
Jak se brzy ukázalo, skřetí vojsko právě obléhalo město Ugar, přístav u Maravarského moře. Podle sloupů dýmu stoupájícího z několika míst to vypadalo, že brzy padne. Obránci patrně ustoupili do vnitřních hradeb a zabarikádovali se v místě, odkud se tyčila vysoká věž, ve které prý sídlí věhlasný čaroděj.

Na poradě velitelů, kam jsem doprovázel Muflona, jsem se doslechl, že skřeti chtějí ovládnout přístav, aby mohli plout do Aktaru. Pokud by se jim to nepodařilo, museli by táhnout přes Bartanský prales, kde by narazili na velký odpor.
Tou dobou se objevil Ragar Palcát se svojí gardou a doprovodem, čítajícím na tři sta v železe zakutých ogarů.  Setkání jsme, navzdory vážnosti situace, náležitě oslavili. Mistr Rudoočko pohovořil o aktivitách dračích jezdců. Kterak je drží v šachu, že z města ani nos vytáhnout nemůžou, aniž by riskovali, že je jeden či dva nečekaně napadnou. Dokonce ogarům, ktěří přišli žádata o pomoc až z Aktaru, museli pomoc odmítnout.
„Tož, žádali po nás tisíc bratrů, a to je přeci jen o mnoho více, než bychom mohli v těchto nelehkých časech postrádat,“ uzavřel povídání moudrý trpaslík.
„Pověz mistrovi Berzerimovi, co o dracích jsi zjistil ty, Adaktalone“, vyzval Muflon našeho čaroděje.
Jindy mluvný a pohotový Adaktalon, se však začal ošívat, až se zdálo, že neví kde začít. Snad byl unaven trpasličí kořalkou či nechtěl nic prozradit, každopádně z něj toho moc nevypadlo. Jako přítel se ukázal Ragar, když čarodějovi pověděl:“Nehty si pro to netrhej, že víš prd, mágu. Jen mi připomeň, až budeš zase u nás, abych tě zavedl za naším mistrem knihovníkem, aby tě nehal nahlédnout do správných listin a kronik.“
Další dva dny jednal Ragar se Sonjou, a když jsme ho znovu spatřili, jeho tvář byla zachmuřena. Vyjevil nám, že má ze Sonji špatný pocit, neboť se mu zdá, že jí pramálo záleží na jejích vojácích. Znechuceně nám líčil, její plán zaútočit za pochodu na skřetí vojsko obléhající město. Podle něj jde o lest, kdy skřetí vojsko takticky vyčkává na armádu nepřítele, která přijede městu na pomoc a pak do ní udeří elitními jednotkami ukrytými v záloze, jako kladivo proti kovadlině. Proto také Sonje řekl, že se útoku nebudou účastnit, nicméně zůstanou v týle jako pomocný sbor. Druhý den přijel posel s přímímy rozkazy od Sonji pro Muflona a jeho kapitány, kteří fakticky veleli setninám Muflonova houfce. Královna mu přikázala vytvořit hrot na pravém křídle, který bude mít speciální úkol, proniknout po křídle do nepřátelských řad a poté udeřit na střed, kam bude postupovat hlavní voj vedený generálem.
Kapitáni začali chápat, že tento sebevražedný manévr je účelně namířen proti Muflonovi a jeho přátelům a odpřísahli mu věrnost a podporu, protože osobně znali Muflonova otce i jeho bratry. Daurus, který by též účasten porady, navrhl takticky upravit královniny rozkazy tak, aby byly splněny efektivně, nikoli sebevražedně. Kapitáni jmenovali do útoku nejlepší vojáky jako naší gardu.

Pak nastala ta chvíle, válečné rohy dali znamení a naše pravé křídlo se dalo do pohybu. Divný pocit mi sevřel žaludek, začalo mi docházet, co se tu chystá. Zachytil jsem Adaktalonův pohled, čaroděj byl bledý jako vápno, ale přesto šel s námi na smrt. I když, nedělal jsem si iluze, že by pro sebe neměl přichystaný unikový plán. Paryba, který šel vedle mne si monotónně pobrukoval úryvek jeho oblíbené písně ‘Mým domovem ztichlý je Bartan‘, kterou po Sporkově smrti složil notorický trubadúr Marifone – básník tehdy prožíval krušné období a jediný rým nebyl nejspíš vymyšlen střízlivou myslí. Tou dobou již Paryba věděl o Bugu pravdu, kterou jsem prve jen tušil. Válečník ztratil domov a pravděpodobně i všechny své blízké. Bylo mi jasné, že Parybovi už na životě nezáleží, chtěl se pomstít. Ti, kdož to způsobili stáli před námi a počtem nás prevyšovali nejméně trojnásobně. Začal jsem se v duchu modlit. Varjo, pokud mě slyšíš přísahám, jestli tuhle válku přežiju, má duše je tvá, ty všiváku.
První střet s nepřátelským vojskem netrval ani do oběda. Daurus vjel mezi skřety jak stádo buvolů a po obratu vlevo, se valil čistit střed. Naše tvrdé jádro se probíjelo za ním, ale rychle se nám vzdaloval. Celkem se nám dařilo držet linii, zejména proto, že střed skřetího vojska byl zakopaný. Patrně čekali na hlavní útok, jak předpovídal Ragar. Vyslali proti nám lehkou pěchotu posílenou několika obry a pikenýry, kteří se snažili dostat hlavně na Dauruse a několika se i zadařilo. Daurus se začal vracet obloukem a odřezával pravé křídlo skřetů jako tesák kus špeku. Naše linie postoupila zpět a hnala skřety proti našemu hlavnímu voji. Když se posekaný, ale jinak zdravý bůh znovu připojil k naší jednotce, ukázal svůj neobyčejný smysl pro humor. Přikázal nám vytvořit obranný kruh a lehl si do jeho středu na zem. Jakmile zmizel z dohledu vojevůdců obou armád, vyvolalo to v každém z táborů opačné emoce. Ustupující skřeti se s jásotem vrhali do nového útoku, naopak barbarský generál nechal troubit na ústup. Když na nás naběhla nová vlna skřetí pěchoty, Daurus povstal a pustil se s chutí do nich, my s ním. Barbarské válečné rohy opět troubily do boje, což v barbarských řadách vyvolalo trochu chaos.
Daurusův čin měl po bitvě pochopitelně další dohru, když si nás nechal předvolat generál. Jako hlavní velitel, byl Muflon generálem obviněn ze zrady, která se jako všude trestá smrtí. Proti tomu, ale zakročil bůh, který generála vyzval, aby před ním okamžitě poklekl nebo zabije on jeho. Na to reagovali naše jednotky skandováním bohova jména, i já jsem přidal z plna hrdla svůj hlas. Generál na moment váhal, ale pak s kamennou tváří před bohem poklekl. Poté spěšně odjel na ledním medvědu, který napadal na přední nohu. Bůh se tvářil spokojeně.