48. hra

Po poslední vyhrané bitvě se skřety se všichni stáhli do města. Pocit bezpečí se však nedostavil, naopak, rozplynul se jako pára nad hrncem. Poté, co elfové unesli generála Erhola a bez větších potíží i s ním odpluli na neviditelné bárce, ukázalo se, že cesta z přístavu je slabé místo opevnění města. Někteří to zazlívali vládci města Zamibianovi, ale spíše jen pro sebe pod fousy, které již po několika minulých bitvách o něco více opět vyrostly a nejednomu i zešedivěly.

Muflon se na Zamibianovu radu vydal do kobek za krysodlaky, aby dojednal nějakou případnou spolupráci. „Jaká je naše situace, když se musíme paktovat s tou sebrankou,“ říkal si v duchu. Když přišel zpět a ptali se ho ostatní, zda uspěl a za jakých podmínek, přes jeho tvář přejel jen temný stín. „Budou spolupracovat.“ A více se k tomu již nevyjadřoval.

V dáli se ozval táhlý tón elfského rohu. Ze severu se k městu blížila armáda nemrtvých vedená nemrtvými elfi spolu s jejich velitelem jedoucím na obrovském jelenovi s rudě žhnoucími světly místo očí. Zastavili se a zformovali do perfektních řad. Tuto podívanou přerušil zvuk skřetích bubnů a na horizontu se objevili odporně vyhlížející stvoření. „No vida, kdopak ještě přišel na odpolední čaj,“ prohodil Lamber. Sotva to dopověděl, v dáli se ozval nadpozemský řev. Kdo ho jednou slyšel, hned věděl. Byl to Gudra. Polobožský avatar, humanoid s protáhlou hubou, skoro tři krát vyšší než obrovitý nováček Krasor. Jeho řev doplňovala mlha vycházející mu z nozder, která za ním vytvořila neprodyšné mlžné mléko. „Pěkný, já myslel, že von čaj nepije,“ poznamenal chladnokrevně Muflon.

Adaktalon vylovil ze svých útrob křišťálovou kouli. „Podíváme se, jestli kouzelník ve věži nebalí kufry.“ „A balí?“ zajímal se Lamber. „Uff, nebalí, ale koukám, že připravuje obrovský fireball na přivítanou.“

Slunce se vyhouplo na dnešní nejvyšší bod ve své nekonečné trajektonii. Bylo poledne. Čas oběda, na který však nikdo neměl ani pomyšlení. Slunce rozpalovalo pancíře bojovníků, když se z ničeho nic objevily nepřirozené mraky a zatáhlo se. Začaly bojové přípravy. Nemrtví elfové udělali organizovanými pohyby prostor kolem svého velitele a do vyklizeného místa přivedli lidské ženy a děti. Elf sedící na jelenovi se postavil a začal kouzlit do nářku svých obětí. Museli prožívat neskutečná muka, což se jim i vyrýsovalo do posmrtného bolestivého výrazu ve tvářích. Elfové jejich obětováním vypadali ještě více odhodlaně a nabustrovaně.

Muflon, který elfy také sledoval, se otočil k Velerovi a řekl: „Je čas na naše oběti. Vyber 10 dětí a zavři je blízko kobek. Daň za spolupráci krysodlaků.“ Veler poplašeně kouká na Muflona, pak posmutněl a možná i trochu zešedivěl. Beze slova však šel vykonat, co Muflon nařídil. Mezitím barbarský šaman Vardal dovařil svůj válečný lektvar v ohromném kotli, ze kterého se postupně všichni obránci města posílili.

V dáli se ozval řev stojícího Gudry. „Áá, přijde si nás vychutnat, až budeme polomrtví,“ správně odhadl Lamber. „Kunda jedna.“ Muflon mezitím k bráně poslal několik oddílů trpaslíků, barbarů a jízdy, aby byli připraveni k útoku. Sám si stoupl do přední linie spolu s Lamberem, trpaslíkem Berzekem a Krasorem. Drogon stál v další řadě za Muflonem. Adaktalon spolu s Vardalem a stovkou trpaslíků zaujaly pozice na hradbách.

Skřeti se za zvuku bubnů zastavili. Byl slyšet skřetí velitel, jak štěká rozkazy. Zazněl roh a skřetí armáda se rozhýbala směrem k městu. Největší bitva, jakou barbarský šaman Vardal vůbec viděl, natož zažil, začala. Možná poslední, pomyslel si. Nechal však myšlenky plynout a počal kouzlit. Adaktalon nechal kolem něj postavit několik trpaslíků, aby ho bránili a sám sledoval dění před městem. Útočících byla znatelná přesila. Pak pohlédl na věž. „Co asi tak dělá Zamibian?“, pomyslel si. Události nabraly rychlý spád. Z věže do černých mraků pluly ohnivé proudy přímo nad skřety, pak se ozvala rána a do středu pochodujících šeredných tvorů spadl obrovský meteorit, který po sobě zanechal ještě větší kráter lemovaný tmavou krví.

Tu se nad městem objevil vzdušný vír a z něho vylétl rudý drak s bastardím jezdcem na něm stojícím a nad hlavou mával neskutečně velikým kopím. „To je fakt, ten tu chyběl, i s tím píčusem Albidurem na hřbetě,“ pomyslel si v duchu Adaktalon. Do skřetů začaly pršet další dva meteority, i když už trochu menší. Drak se jim bravůrně vyhnul a efektivní otáčkou nabral směr na věž. Adaktalon nečekal a poslal ránu náramkem do draka. Náramek draka rozhodil tak, že přepadl přes hradby, kde smetl pár trpaslíků a drápy se zastavil o střechy, až to vydávalo příšerný zvuk připomínající škrábání železné lžíce o prázdný talíř. Za chvíli byl opět ve vzduchu, aby foukl ohnivý dech do věže, ale ta se jen nafoukla jako kožený vak, zarezonovala a znovu splaskla, přičemž celou dávku ničivé energie vrátila do jezdce s drakem. Tento útok drak neustál a ustlal si do ulic města. Veler to vida, vzal sebou hned pár stovek trpaslíků, aby ještěra s Albidurem dodělali.

Drogon sundal masku. Jeho tvář připomínala 50 let starou mumii. Barbaři při pohledu na něj zbledli a pomodlili se k Raghorovi. Trpaslíci jen stáhli hledí, Ragar Palcát nehnul ani brvou. Otevřeli bránu. Barbaři s řevem vyrazili s trpaslíky v zádech na elfoskřetskou armádu. Muflon s Lamberem a Krasorem se ihned dostali do největšího bojového pekla. Berzek nešťastně zakopl a spadl pod nohy útočníků. Po chvíli se opět zvedl, ale už bez helmy. Na jeho zuřivosti, to vliv nemělo. Ve chvíli, kdy se zdálo, že útočící mají na vrh, zazněl z hradeb bojový roh a z brány vyjela jízda, která srážela vše, co jí padlo do cesty. Situace na bojišti byla vyrovnaná, ale byly to jatka. Vzduchem létaly zbraně i vnitřnosti jejich bývalých majitelů, když v dáli zařval avatar Gudra. Rychlými kroky se dostal do největší bitevní vřavy, až k Lamberovi. Toho to ani moc nepřekvapilo. Věděl, že Gudra je sokem jeho boha Varji a rád ho připraví o stoupence. Lamber jen sotva odrážel útoky rozběsněného avatara. Kdyby mu Muflon nepřiskočil na pomoc, zle by se mu vedlo. Muflona něco napadlo. Mohl by zkusit použít polobožskou Daurusovu krev, aby se v něj třeba proměnil. Než vůbec stačil nápad vstřebat, do mysli se mu vkradl Raghorův nekompromisní hlas. „Do mé přízně se dostaneš pouze svou udatností. Na tohle zapomeň, červe.“

Trpaslíci společně s Adaktalonem běží městem za drakem. Dračí jezdec Albidur obratně seskočil a poslal do věže obrovskou ohnivou kouli, která jí rozpálila do běla. Zamibian se však schoval na malou terasu, aby pak zakouzlil a přišpendlil draka magickým kopím ke střechám. Adaktalon vidouc Zamibianovo počínání, zaměstnal Albidura fireballem. Dračí jezdec mezitím uškvařil po desítkách trpaslíky ohnivou stěnou. Adaktalonovým ohnivým koulím se zlehka vyhýbal skákáním po střechách a čekal na příhodný okamžik. A ten přišel. Hbitým pohybem ruky vystřelil na Adaktalona magickou střelu, která kouzelníka odhodila, až bezvládně zapadl jako pytel brambor mezi přilehlé kdákající kurníky. Trpaslíci nakonec dosekali přišpendleného draka, ale na jezdce si už netroufli, protože ten svými mocnými kouzly na ně boural přilehlé domy.

Barbarský šaman Vardal po předchozím neúspěšném kouzlícím pokusu, kdy ho povalil spolu s dalšími trpaslíky zpětný ráz drakova pádu, stál opět na nohou. Cílem jeho nejmocnějšího kouzla se stal elfský velitel. Proklál ho bleskem z těžkých mraků, a ten překvapeně spadl z nemrtvého jelena na zem. Ve stejné chvíli Drogon srazil k zemi ohnivým úderem skřety blokující ústupovou cestu k bráně. Toho využijí Muflon s Krasorem, aby se lépe dostali ke Gudrovi, jenž se oháněl pařáty a svou protáhlou hubou po už tak sotva stojícím Lamberovi. Rozběsněný Muflon seká do poloboha svou strašlivou sekerou a při každém úspěšném zraňujícím útoku do Gudry, jakoby sám ožíval. Tuto schopnost však Krasor neměl. Pařát mu i skrz brnění vyrval kus břicha a silák se polomrtvý skácel k zemi.

Bitevní pole se změnilo v černočervenou břečku bahna a kusů těl. Nakonec Muflon s Lamberem a několika trpaslíky řvoucího Gudru udolali. Silně prořídlí barbaři rozprášili nemrtvé elfy a šaman Vardal seslal na jejich velitele další blesk. Ten sotva stojící raději zmizel. Skřeti již věděli, že tahají za kratší konec a snažili se utéci, ale v tom jim však zabránil trpaslický kněz Berzerin Rudoočko, který třískl magickou kostkou o zem a před skřety vyrostl ohromný zemský val. Byli v pasti a z té už se živi nedostali.

Bitva před branou byla dobojována. Skřeti i elfové brali nohy na ramena. Albidur dál řádil ve městě, ale už ho nikdo nestíhal. V tuto chvíli byl, až příliš mocný. Drak padl pod rukou trpaslíků a polomrtvého Adaktalona oklovávaly zvědavé slepice. Muflon byl silně unaven, ale bez větších znatelných ztrát, za to Lamber, kterého podpíral Berzek, byl celý rozdrápán a zkrvaven. Nebýt Drogonových léčebných schopností barbar Krasor by již dlouho nežil. Posekaní barbaři se pomalu loudají k Muflonovi, když se najednou na nově vytvořeném zhmotnil obrovitý jezdec. Byl to sám Raghor! Shlédne dolů k barbarům, hlavně na Muflona a burácejícím hlasem řekl: „Je čas bohů, zvedli jste svozu čest ze země.“ Pak se dramaticky odmlčel, pozvedl svou obrovitou sekeru a máchl jim nad hlavami. Poté zase zmizel. Všem přítomným se magicky zlepšily všechny zbraně.

Mraky se roztrhaly. Sluneční paprsky jako dlouhé prsty osahávají krví podmáčené bitevní pole a první havrani oklovávají mrtvoly. Za Muflonem přiběhl bělovlasý hoch. Byl to patnáctiletý Lukas a celý uřícený vyhrkl. „V přístavu jsou lodě! Jsou to ti, co unesli generála Erhola.“ Všichni rázem pochopili. Elfové!!