50. hra

Elfové se stáhli do přístavu, kde probíhala největší řež v historii tohoto města. Elohym stále zůstával v bezpečí stranou, obklopen houfem nejostřeji nabroušených elfských mečů. Kouzlem právě ovládl trpasličího prince, bojujícího v první linii obránců, kteří prorazili za Krasorem, do formace vyloděných elfů. Hned po tom do něj udeřil blesk, který sjel z nebe a rozvlnil jeho tělo. Muflon vytasil nějaký lektvar, vzápětí se na něj sesypali elfští šermíři a vyřídili ho. O chvíli později padá i Berzek, kterému nevyšel záměr, vzpamatovat a zároveň zneškodnit Ragara kopačkou do hlavy.

Mezitím, se na protějších střechách domů probírá Lambér, kterému Drogon nejdříve šáhl na duši, aby jí vyrval z náruči smrti a posléze vyléčil tak, že bojovník stál opět na nohou. Na vedlejší střeše stál hrůzný Asíjin avatar a rostl do obřích rozměrů. Z jeho těla vystřelovala stříbrná vlákna, která se zabodával do desítek lidských těl a sál jejich duše. Vlákna byla natažena do přístavu, kde v magickém ohni, vypuštěného na zmutovaného Krasora, umírali zmámení obránci města za elfskou věc. Nedaleko stál euforický Adaktalon a sérií magických střel právě zabil elfa. Z avatara ihned do mrtvého vystřelilo nové vlákno, aby mu neušla tahleta pochoutka.

Lambér přistoupil k Velerovi a pohlédl na ustaraného barbarského generála. “Dělej, musíš mě někam poslat!” řekl pomalu. “Běž na pomoc Muflonovi, tam,” opáčil generál a ukázal ze střechy na nábřeží dole, kde byly jatka. Jen vyjímečně tam padl nějaký elf, přístav byl plný lidských těl. Veler ještě zadržel Lambera a vtiskl mu do ruky lektvar. Potom div neotevřel ústa úžasem, když jej bojovník bez mrknutí oka na místě vypil. Lamber, v obličeji stále smrtelně bledý, na něj pohlédl a s omluvným gestem pravil: “Hele, musím se tam nějak dostat. Ještě před chvílí jsem stál u brány pána Smrti.” Pak se otočil a následován Drogonem, vyrazil k Muflonovi. Zdálo se mu, že slyší, jak k němu doléhá Adaktalonovův hlas, vyzývající k ústupu na základnu, ale v tu chvíli se nebe rozjasnilo a z mraků sjel do přístavu další blesk, jehož rachot na okamžik přehlušil veškerou vřavu.

Blesky sesílal barbarský šaman Vardal, který byl usazen na střeše jedné z palácových věží. S ním, tam byl Sparkhawk a lukem ostřeloval elfy za hradbou lidských vojáků. O pár ulic vedle, sváděl bitvu zbytek trpasličího vojska. Asi pět setnin se tam snažilo prorazit lidskou blokádou do otevřeného prostoru náměstí a sevřít zformované elfy ze severní strany. Průlom se zdařil, když Asíjin avatar vysál Albidura, který jim tam svými kousky značně ztěžoval život. Chrabrý Loboton se ujal obrany mistra Thongirda, který svou přítomností zvedal morálku desítkám válečníků. Lamber se dostal k Muflonovi a zaujal před ním obranné postavení, všiml si, že blízko něj také bojuje Rákos, ale je zatlačován. Ragar stál zmámený proti nim a žádný elf se ho nedotknul. V tom se probral Muflon, oživen na dálku knězem. Uviděl, jak si jeden elfský šermíř podal Lambera a srazil ho na zem. Rychle vstal, aby ho zastoupil, když v tom elf odletěl strannou a na jeho místo vkročil Ragar Palcát, v jeho pohledu se zračil vztek. Ale nebyly to jeho oči, někdo jiný na něj hleděl zkrze ně. Než stihli zkřížit zbraně, zasáhlo je kouzlo seslané samoobětováním mistra Thongirda. Do bojovníků se přelila jeho životní síla, vzápětí se náměstí v okruhu pěti yardů propadlo a na místě vznikla jáma. Bojující válečnící byli strženi pod zem do stok, kde probíhala mnohem strašnější bitva mezi elfi a krysodlaky. Elfové měli navrh a postupovali podzemními chodbami jako žací nástroj.

Loboton poklekl u umírajícího kněze, který, skrze prastarý trpasličí artefkt, obětoval život pro záchranu svého prince. Thongird pohyboval rty, jako by Lobotonovi něco říkal, ale z úst mu nevyšla jediná hláska. Z posledních sil pozdvedl od pasu malý leštěný roh. Loboton pochopil, vzal jej a zatroubil. Chvíli se nedělo nic, pak se ale zem začala třást a kámen pukat. Z kamenů vyskakovali malý kamenný trpaslíci a řadili se před Lobotomen. Pak Loboton zavelel: ”K princovi”.

Ragar procitl z oblouznění a cítí knězovu ztrátu, stává se zcela nepříčetným a po čtyřech se vrhá do boje s elfy. Lamber ho následuje. Muflon hledí nahoru dírou v zemi a proklíná elfy. Ve svém hněvu na ně poštvává Erindiu, elfskou banshee, se kterou splodil syna. Drogon seslal mocné posilovací kouzlo, po kterém se nahoře probírají Krasor s Berzekem.

Vardal chtěl dorazit těžce zraněného Elohyma dalsím bleskem, ten ale vytáhl nějaký předmět a zmizel dřív, než blesk stihl uhodit. Několik elfů po jeho úderu zakolísalo, okamžitě se začali stahovat dozadu. Když se přihnala vlna trpaslíků, začali elfské řady ustupovat k lodím. Sparky z věže zahlédl, že podřízli generála Erhola. Slezli s Vardalem dolů na ulici a opatrně se přibližovali k hlavnímu boji. Podobně si počínal i Adaktalon, který se nenápadně přibližoval k jámě. Loboton již tam dorazil a zavelel kamenným trpaslíkům pod zem. Berzek už byl skoro dole. Mezitím se Muflon vyškrábal nahoru a začal se probíjet ke svým červíkům. Cestou připojil Vardala se Sparkym a vydává Velerovi rozkaz stáhnout se z bitvy za hradby města. Trpaslící se hrnou do jámy a zapojují se do bitvy v podzemí, kde již v přední linii bojuje jejich princ, Lamber a Drogon. Lamberovi, největšímu smolařovi pod Sluncem, se nástup vůbec nevyvedl. Lacinou fintou se snažil oblafnout elfského šermíře a se zlou se potázal. Jen zázrakem udržel v ruce meč, který mu chtěl elf vyrazit protivýpadem. Další elf mu špičkou meče prosekl tvář a poznamenal ho tak na celý zbytek života. Proklatá zbraň, pomyslel si tehdy Lamber. Měl pocit, že mu meč sám do mysli vkládá laciné finty a pak se mu vysmívá, když ho za to protivník ztrestá. Tohle mu proběhlo hlavou ve zlomku vteřiny, mezitím se napřáhl k další ráně. Napjal svaly, napjal mysl a širokým rozmachem vyhřeznul elfa před sebou. Přesto musel ustupovat, elfové je krok za krokem zatlačovali. Vypadalo to, že s Ragarem už dlouho nevydrží. Do boje se pustil i Drogon a tloukl kolem sebe elfskou kostěnou holí. Potom se mezi nimi začali pohybovat malý trpasličí golemové a za zády uslyšeli mocný bojový pokřik trpasličích válečníků.

Rákos, který přežil střet s elfy, vycouval z největší vřavy a pustil se do podzemí na vlastní pěst. Bitva, už ho vůbec nezajímala, nyní se snažil vypátrat, kde mají Krysy ukrýté své síně pokladů. Šteští mu přálo a dostal se do jejich hnízda. Při rychlé obhlídce mu padl do oka úžasný drahokam, dal si ho do vaku, ale při odchodu mu cestu zastoupily tři nasupený krysodlaci. Rákos kámen rychle postavil zpět na své místo a předvedl výraz hloupé nevinnosti, gestem naznačil, že nechce mít problémy a krysodlaci ho nechali uniknout. Cestou zpátky, mu to ale nedalo a začal zase pátrat po skrytých chodbách. Nakonec nachází tajné dveře, otevře je a mizí v Krysím labyrintu.