5. hra

…po bujaré oslavě přátelství mezi Muflonem a Ragarem Palcátem se druhý den ráno naši hrdinové jen těžce zvedali z tvrdé kamenné země hraniční pevnosti trpaslíků - zvané Arkh. Jako jediný čilý a oslavou nepolíbený byl Asíin kněz Drogon. Noc strávil v motlitbách ke své Paní a oslav si nijak nevšímal. Barbar Muflon se dovrávoral do rohu místnosti ke kamennému džberu plného ledové průzračné vody z hor, nadechl se a prudce ponořil hlavu do kádě.

,,Ta voda byla na pití ‘‘ suše konstatoval bard Marifon, protahujíc si ztvrdlé kosti. Mezitím si Lambér obdivně prohlížel svůj nový kyrys od trpaslíků a nejspíš ještě pod vlivem trpkořalky počal navrhovat, že je čas vyrazit na nějakou velkou příšeru.

Občerstvený Muflon lačně přitakával: ,, jojo, než přejdeme tyhle hory, tak z nás budou boháči a tebe Lambére třeba uvidím konečně bojovat. ‘‘

Ostatním se ale tyhle smělé plány moc nelíbily.

Nejvíc protestoval Marifon: ,,mám hor po krk, chci zase vidět střechy měst a hlavně to, co je pod střechama.‘‘

I Adaktalon nesouhlasil, viděl prý tyhle hory v mapách a není v lidských možnostech je jen tak přejít. ,, Jo a to jste zapomněli na ty draky s těma božskejma bastardama, co se proháněj kolem?‘‘

Nakonec zasedli k bohaté snídani společně s Ragarem Palcátem a ten jim poradil. ,,Vydejte se odtud průsmykem. Budete putovat asi sedm dní k severu podle bledé hvězdy. Vyhněte se území obrů a pak se před Vámi otevře rozlehlé údolí, sevřené ze všech stran strmými štíty. To údolí je opuštěné, kdysi, což díky našim moudrým dědům víme, tam bývalo bohaté lidské království. Nazývali se Lidem ,,Bledé hvězdy‘‘ a jejich králem byl sám mocný Dateas – drakobijce. Ale jak to mezi lidmi bývá, o království se dozvěděl lid z jižních nížin a o bohaté údolí se strhla nelítostná řež. Dnes již nikdo neví, kdo byl vítězem. Tak jako tak, zůstalo údolí opuštěné a říká se, že jej ovládají mrtví té strašné bitvy. Tam hledejte zapomenuté zlato, lidské mocné zbraně a šperky, ale radím Vám, držte se jen kraje údolí, nejste ještě tak silní, abyste se postavili mrtvým.‘‘

Tento nápad se všem zamlouval a shodli se, že se tam vypraví a zkusí své štěstí. Začali se tedy rychle připravovat k odchodu. Vyměnili nasolené ryby, které nesli od velké řeky za trvanlivější zásoby a Ragar Palcát přidělil družině dva průzkumné trpaslíky - ,, bezpečně Vás provedou přes území obrů´´.

Na to se všichni rozloučili a družina vyrazila průsmykem dál do hor. Jediným, kdo zůstal hostem trpaslíků, byl Sporek, který se při bujaré pitce předchozí noci někam ztratil a nebyl k nalezení.

Byli zase na cestě. Nebe nad horami se rozjasnilo a ty tam byly předchozí vytrvalé deště. Trpasličí průzkumníci hltali Marifonovy příběhy z říše lidí a i ostatní přidávali své příběhy, tak že jim cesta poklidně ubíhala až do té doby, kdy se Muflon zmínil o rozsáhlém otrokářském systému dole v nížinách, řka že nejednou viděl i trpaslici v okovech či jako otrokyni lidem posluhujíc. Tu se trpasličí průzkumníci velice rozezlili a Muflon musel jako jejich přítel přísahat, že jestli ještě jednou se mu takový pohled naskytne, nasadí svůj život, trpasličí ženu vysvobodí a k jejímu lidu jí bezpečně dovede. K přísaze se připojili i ostatní, jen Adaktalon bádal ve své nové kouzelné knize a dělal, jako že nic neslyší. Asi po pěti dnech pochodu se trpasličí lovci zastavili, jeden z nich vyndal měch s trpkořalkou, dal každému přihnout s tím, že jejich společná cesta je u konce. Tady za tím štítem začíná Údolí Dateas. Střeste se mrtvích a nezapomeňte: ,,nepouštějte se příliš daleko, již mnoho lidských hlupáků se nikdy zpět nevrátilo.‘‘

… Lambér si zpoza keřů pečlivě prohlížel údolí. Z vrcholu protilehlé hory ho měl jako na dlani. Jak rychle poznal, údolí bylo velice dobře chráněno. Jediným místem, kudy se do údolí dalo dostat, byla úzká soutěska mezi dvěma ohromnými kamennými prsty. V nich byly vykutány hlásky pro lučištníky a posádku a jistě tam byla dřív i mocná brána, která údolí oddělovala od okolního světa. Když sestoupili k bráně, Adaktalon začal zkoumat velké runy vytesané do obřích pilířů brány.

Po chvilce se mu rozjasnila tvář a začal číst : ,, Vítej v míru poutníku a pokloň se před mocí našich bohů. Gudrem – mocným válečníkem, Rojou – svlažitelkou země a dárkyní našich životů a Váriem trojitým – pánem duchů a mrtvích.‘‘

Lámbér vykulil oči. "Říkáš Vário? Toť bůh mého lidu. Zde ještě možná sídlí a třeba si mě všimne," hovořil vzrušeně Lambér.

,,Nejlepší život je ten, jehož si bohové nevšimnou!´´ zchladil ho hned kouzelník Adaktalon.

,,Hej, slyšíte taky tu meluzínu? Připadá mi jako by si ty starý šutry zpívali pěkně podivnou píseň´´ ozval se Marifone, přešlapující dokola.

"Ne" odvětil udiveně Muflon. Ale všichni začali naslouchat.

Po chvilce Adaktalon zařval : ,, rychle pryč, je to alarm, ví o nás. Musíme rychle proběhnout branou."

Teď již slyšeli podivný zpěv všichni. Měnil se v strašlivý vřískot. Rychle proběhli branou a o kus dál za branou meluzína zase zeslábla, až nakonec úplně zmizela.

Adaktalon se chopil velení. "Musíme se co nejrychleji dostat dál do údolí."

Putovali další dva dny mezi vysokou zelenou travou, až jejich zrak upoutala velká pevnost. Rychle se k ní přiblížili a Adaktalon z nápisů zjistil, že to byla strážní pevnost krále určená pro obranu údolí.

Chvilku uvažovali, že by si zde udělali tábor, ale Drogon svými schopnostmi vycítil přítomnost nemrtvých a tak pevnost rychle opustili a zamířili dál k severu.

Na druhý den uviděli další pevnost, která byla vtesaná do skal. Tam se i toho večera, na malém nádvoří utábořili…

… té noci nebyl vidět ani měsíc ani velká bledá hvězda. Paryba šťoural klackem v malém ohništi a snažil se při své hlídce neusnout.

To by mi Muflon dal – v duchu si říkal. Muflon, který s ním měl společnou hlídku, seděl opodál opřen o studnu a nehybně zíral do temného vstupu do pevnosti.

Když se tam zvědavě podíval i Paryba, zjistil, že mu ze tmy pohled opětují dvě žluté oči.

"Muflone??? Vidíš ty voči???," strčil Paryba do barbara, ten však jako na potvoru z ničeho nic tvrdě spal a nebyl k probuzení.

"Alááárm!!!" zařval Paryba a všechny hned vzbudil.

Ze tmy na ně vyskočila velká černá kočka s rohy. Jak brzy v boji zjistili, kočka uměla nejen kouzlit, ale ještě švihala ostnatým ocasem.

Během chvilky zase všechny uspala až na Adaktalona a Drogona. Adaktalon po ní v zoufalství sekl dýkou a ke svému překvapení kočce způsobil velký šrám. To ale kočku rozzuřilo a během chvilky ležel Adaktalon na zemi. Jediný kdo držel, a nepodléhal kouzlům, byl kněz Drogon.

Po chvilce se naštěstí vzbudil Muflon a to už jeho sekera začala zpívat. Přidali se i ostatní.

Nakonec kočku zahnaly do jejího doupěte, kam si pro ní Muflon s Parybou hned došli a barbar jí v jejím doupěti zasadil smrtelnou ránu. Rychle uřízli trofej hlavu a ocas a běželi k ostatním.

Drogon se skláněl nad Marifonem a snažil se ho léčit, nejlépe jak uměl. Bard byl ale otráven ranou ocasem kočky.

… hned ráno je ale Adaktalon budil s tím, že musí rychle pevnost prozkoumat. ,,Myslím, že zde byl král Dateas se svou družinou před osudnou bitvou.‘‘

Rychle bylo domluveno, že na průzkum vyrazí Adaktalon, Muflon a Lambér, ostatní budou hlídat tábor a pečovat o zraněného barda.

Pod čarodějovým vedením brzy našli v útrobách pevnosti velký sál, který byl však uzamčen. Adaktalon vyzkoumal, jak sál otevřít a vzrušeně zvolal: ,,rychle dovnitř, nemáme čas, poberte, co najdete."

Oba válečníci uposlechli, vběhli do rozlehlého sálu, kde byly do dvou řad vyrovnány bohatě zdobené sarkofágy. ,, Muflon vyvrátil první sarkofág a vykřikl : ,,mám krásné kopí.‘‘

Adaktalon u dveří zařval: "rychle dál, není čas, tohle je určitě královská kobka.‘‘

Lambér mezitím vylovil z další hrobky meč a Muflonovi se na radu Adaktalona povedlo otevřít ještě jeden hrob z kterého vyzvedl zlatou sekeru. To už je ale čaroděj volal nazpět. Rychle opustili kopku, do které se začala valit proudem voda a kamenná vrata se zavírala.

…stáli zády za zabouchnutou branou do zatopené kobky a těžce oddychovali.

,,Doufám, že máte plný kapsy šperků a kouzelných hejblátek, tam dolů už se nikdo nikdy nedostane‘‘, ujišťoval se Adaktalon, těkajíc pohledem z jednoho válečníka na druhého.

Lambér a Muflon se ale na čaroděje udiveně podívali a jednohlasně řekli : ,,řikal si berte ty zbraně a zdrhněte, ne?‘‘