51. hra
Bitva o Ugar je v plném proudu. Potoky krve se slévají do řek, které se vlévají do podzemí, kde elfský žací stroj neúnavně kosí krysodlaky. Muflon dal Drogonovi dračí šupinu pro krysího krále, aby mu provedl asi pět set bojovníků stokami, ten k nim ještě vykouzlí jednotku koster. To je však úkol nadlidský, protože všude jsou elfi napichující všechno v dosahu jako jeden.
Takto přešli i přes Lambera, který se tak v bezvědomí svezl do stok a jako ostrov pluje mezi hovny a vnitřnostmi.
Ragar Palcát spolu s hrstkou přeživších trpaslíků v sobě vyvolali poslední kapky síly, aby celí posekaní a krvaví společně s krysodlaky odolávali neúprosnému elskému útoku. Ragar se do boje vrhá bezhlavě, což dodává krysodlakům ještě větší odvahu. Elfský útok se však najednou trochu zpomalil. Do jejich řad se prosekali kamenní trpaslíci, až k Ragarovi a obestoupili jej. Kamenní se vrhnou do první linie a mlátí kolem sebe svými majestátnými sekerami.
Tento manévr dopomohl Adaktalonovi, aby se nadechl a rozhlédl kolem sebe a koutkem oka si stačil všimnout odplouvajícího Lambéra.
Mezitím Rákos otevřel tajné dveře do nějaké krysí spíže a ta se schová. Doufá, že třeba ještě najde nějaký ten kamínek, ale obává se krysodlaků. Přišlo mu, že mu vidí, až do žaludku.
Na povrchu se elfové stahují. Obrovský avatar Asíe už není ta překrásná útlá bohyně, ale obtloustlá a nechutná tykev, co její vlákna vysávají vše, co jim přijde do cesty.
Muflon, Lucas, Vardal, Sparky a asi padesát červíků se vydají do ulic na lov elfů. Lov jim zjednodušuje fialovočervený potvor, vyvolaný Adaktalonem. Byl to Ifrít, který jde natvrdo firebally do hloučků zapomenutých elfů, kteří se ještě zdrželi v boji.
Krysí král Krix konečně může spustit kamennou past, protože se elfové dostatečně přiblížili a tím odřezává Adaktalona od zbylých elfů. Kouzelník se může věnovat plujícímu Lamberovi v bezvědomí. S nechutí mu vyndává z kapsy magické plovací kroužky, prestože jsou celé pokryté hovny, pro případ, že by je potřeboval.
Elfové začínají v podzemí řídnout. Past je decimuje. Kamenní trpaslíci se s živými spojili do jednotné kosící soupravy. Na povrchu už odplouvají první elfské lodě.
Asía je už skoro k prasknutí. V tuto chvíli nechutná, vysává domobranu a některé vlákna se prodraly i do podzemí.
Berzerin konečně spolu s dalšími trpaslíky na povrchu našel ostatky draka, aby zjistil, že v nich srdce není. Drak se tedy nedá navždy zabít. Jdou tedy na hradby, aby obhlídli situaci, kde ještě mohou být nápomocní.
Muflon vyhledá u věže rozsekaného sedícího Zamibiana, aby mu kouzelník vydal nějaké lektvary. Zaibian zavolá do věže na svého pomocníka Šlegu. Mezitím se postavil, odpočinut z nejhoršího, vzal do ruky červenou větvičku do ruky a řekl. „Kdo stojí mi za zády je v bezpečí. Muflone ochraň mi záda.“ Muflon na to: „Ochráním ti je dnes, ty ty moje příště.“ Zamibian se na to zašklebil:
„Á ochranitelské smlouvy.“
Adaktalonovi se ve stokách podařilo otevřít bránu do Elisia. Tahající Lambera za nohu prohlásil: „Mají tam lepší vodu.“ Nakonec tam jen ukradl nějaké plody a raději zase rychle mizí zpět.
Šlega přiletěl na létajícím koberci z věže k Zamibianovi a předal mu asi dvacet lektvarů. Zamibian houkl na Muflona. „Vyberte si čtyři.“ A převzal od Šlegy obrovský rubín. Pak se otočil na Šlegu a šibalsky na něho usmál. „Možná to někoho zabije.“ Vardal chvíli přemýšlí a vybral čtyři podle něj ty nejlepší. Šlega se jen šklebí.
Zamibian vzlétl na koberci. Když byl v přiměřené výšce, rozpřáhl se větvičkou společně s rubínem, chvíli hledal nejlepší cíl, až se zastavil směrem k přerostlé Asíe. Z větvičky vyslal obrovskou ohnivou kouli, která dopadla na celé náměstí. Zasáhla praskající zjev Asíu, až ten vzplanul. Přesto však se nezdálo, že by ji to nějak uškodilo. Naopak její avatár zmizel. Zamibianovi plameny zasáhli i podzemí, kde ještě popálí několik elfů, ale nějaké významnější již škody nezpůsobí.
Později jim Drogon řekl, že od této události se Asía stala skutečnou bohyní a zde v tomto městě brzy založí její první asíin kult.
