52. hra

Loboton se unaveně posadil na vyvalenou zeď jednoho z rozbořených domů na náměstí a olízl si suché rty. U všech ďasů něčeho bych se napil, pomyslel si. Trpaslíci srocení kolem něj, jako by mu četli myšlenky. Naráz přiskočili tři a nabízeli mu své čutory. Musel se napít ode všech, nedali by mu pokoj. Stále ho uznale poplácávali po ramenou a říkali, že zachránil prince, že je hrdinou dnešního dne. Před chvílí tu byl kapitán princovi gardy, aby mu osobně vyjádřil své díky a dával Lobotona za příklad ostatním vojákům. Loboton věděl, že se mu dostalo velké pocty, ale teď, když na něj dolehla únava plnou vahou, úplně mu to nedocházelo. Pořád si říkal, že to byla hlavně knězova zásluha nebo ne? On jenom udělal, co se od něj očekávalo a díky bohům nic neposral. Usmál se, když si tu scénu znovu přehrával v hlavě. Ogaři na něj hleděli s obdivem, i na knězův roh, který měl zaháklý za opaskem, a kterým vykonal svůj velký čin.

At´ tvá duše odpočívá v pokoji mistře Thongirde, nikdy na tebe nezapomeneme. Tvůj roh se stane mým odznakem. A mých potomků, budou-li nějací.

Ze svého místa přehlížel spoušť, kterou bitva v přístavu nadělala. Zamibian svým pekelným kouskem roztavil velký kus nábřeží a nejméně půl tuctu domů dosud vydatně hořelo. V ulicích a na náměstí se válelo tisíce těl a ve vzduchu se vznášel pach smrti. Trpaslíci odnášeli své raněné i mrtvé a obírali padlé elfy. Městští vojáci, nyní zbaveni elfských kouzel, se všude motali a hledali své velitele, kteří by vysvětlili, co se vlastně stalo. Do zorného pole se mu dostala skupina místňáků, kteří mířili přímo k němu. Chtěli vědět, jak můžou pomoci, tak je poslal hasit baráky. O chvíli později mu kdosi přinesl obrovský koš s jídlem a chlazené víno. Jídlo a pití ho posilnilo, během té doby, mu několik trpaslíků složilo k nohám čtyři elfské meče. Rozhodl se, že se zajde podívat na prince, který se nedaleko zotavoval z bitvy v obležení své gardy. Gardisti ho bez problémů přijali mezi sebe a měl dokonce pocit, že se s ním baví jako rovný s rovným. Chvíli tam postával a díval se jak Mistr Berzerin ošetřuje Ragarovi rány. Pak jeden strážce přistoupil k princovi a něco mu šeptal. Ragar se při tom na Lobotona zadíval, vše vyslechl a pak se strážcovou pomocí vstal, aby k němu mohl přistoupit. Pohlédl mu z příma do očí a mlčky mu podal ruku. Loboton princův pohled opětoval a mlčky mu stiskl ruku po válečnicku, zápěstí na zápěstí. Pak Ragar mírně pokynul hlavou na znamení díku a vrátil se na své místo.

Bylo to prostě neuvěřitelné, ještě včera byl obyčejným řadovým vojákem, byť v užším spolku, který Ragar, navzdory vlastnímu otci a královi, odvedl s sebou do války, což samo o sobě něco znamenalo. Ale nyní si díky tomu vydobil ostruhy. Ha, otec se zblázní radostí, až bude doma tohle vyprávět. Vrátil se zpět ke své kořisti. Tam na něj čekal Drogon, jemuž trpaslíci neřekli jinak, než Uzbad Aznân - Temný pán. Trpaslíci z něj byli viditelně nervózní. Kurva, co ode mě může chtít, pomyslel si. Vzpomněl si, jak viděl s Drogonem hovořit princovi gardisty, všichni měli na helmách zatažené hledí. Aspoň, že měl na obličeji masku. Větší pozdvižení než Uzbad Aznân, ale nyní budilo rozsekané tělo barbarského válečníka Krasora, který ležel na nosítkách vedle něj. Drogon projevil přání, aby byly přednostně uhašeny dva domy blíže centru města, neboť na jejich místě hodlá založit chrám a zasvětit ho bohyni Asíje, která zachránila obyvatele města před jistou záhubou. Loboton o tom sice pochyboval, ale nahlas nic neřekl. Vše zorganizoval podle knězova přání, a těšilo ho, jak po nich všichni pokukují. Když lidé viděli s kým tam stojí, zdojnásobili své pracovní tempo. Potom přišli trpaslící, kteří bojovali po boku Krasora, aby vzdali čest mrtvému hrdinovi a položili mu na prsa, velkou trpasličí sekeru, jako zbraň na cestu záhrobím. Drogon je chtěl potěšit a řekl, že chystá udělat rituál a modlit se, aby všemohoucí Asija vrátila Krasorovi život, ale jeho slova trpaslíky velmi znepokojila a mnozí si pohoršeně odplivli pod nohy.

*

Runy, namalované na zdi zadní místnosti v domě, jenž byl družinou vybrán jako jejich úkryt, se rozzářili jasným světlem. Pět barbarů ustoupilo, zaclonilo si oči a volnou rukou vytasili zbraně. Z portálu vystoupili dva muži a místnost se rázem naplnila pachem z výkalů, jako z přeplněné latríny. Menší muž zvedl na obranu krátký meč a rychle křikl:“ Jsem přítelem Muflona a Velera. Jmenuji se Adaktalon a tohle je Lamber,“ ukázal na muže vedle. Barbaři si vyditelně oddechli, zatasili zbraně a pak smrad, nesmrad začali se s oběma muži vřele vítat. Potom přitáhli vědra s vodou a pomohli lidem s očistou od zaschlých sraček. Barbaři sem byli posláni, aby hlídali portál a neměli žádné informace o probíhající bitvě a tak Adaktalon poslal jednoho z nich do přístavu, aby našel Muflona a Velera. Potom vytáhl jasnovidnou kouli a podíval se sám na dění v ulicích města. V přístavu už se nebojovalo a kontrolu nad touto částí města převzal zbytek trpaslíčí armády. Zato v ulicích, poblíž Zamibianovi věže, sváděli barbaři v čele s Muflonem a Velerem boj s Efreetem. Nahý Lamber zrovna máchal ve žberu svojí kroužkovou košili, když na něj kouzelník houkl, aby tu zbroj na sebe zase rychle nandal. Akorát dopínal řemínky, když se vnitřek místnosti rozzářil jasným žlutým světlem vnikajícím okny z ulice, jako by ulicí prolétával bájný Phoenix. Adaktalon se vrhnul k zemi a začal drmolil nějaké zaklínadlo. Lamber s barbary se rozestavili podél zdi a pod okno, kterým nenápadně sledovali, jak Efreet prochází kolem jejich domu. Kouzelník dokončil zaklínání a mávnul na Lambera, aby ho následoval. Rychle skočil do jedněch dveří a ocitl se na poušti. Za sebou měl skalisko, v jehož středu zel černý otvor dveří a z nich vyšel Lamber. Kouzelník se rozhlédl a ukázal na jiný skalistý útvar nedaleko. Tam otevřel stejné dveře, nakoukl do nich a pak vešel.

*

Lidé, kteří kontrolovali spáleniště vzniklé na místě jednoho z domů, kde zůstalo jen torzo čelní zdi s dvoukřídlími dveřmi, se s křikem rozutekli a cestou zahazovali vědra. Dveře se totiž otevřeli a v nich se objevila postava. Ze dveří se navíc vyvalila vlna horka a ti, co byli nejblíže, by přísahali, že za mužem viděli písečnou poušť. Loboton se podíval tím směrem a viděl, jak ze zdi vystoupil další člověk a pak oba zamířili rovnou k nim. Došlo mu, že to nejspíš budou ti Drogonovi přátelé, o jejichž smrdutém příchodu je před chvílí informoval jeden z barbarských vojáků.

*

Adaktalon rázně nakráčel před Drogona, který stál v hloučku trpaslíků. Na vítání s ním něměl ani čas ani náladu. Letmo přejel očima Krasorovu mrtvolu držící trpasličí sekeru na prsoun a zašklebil se. Potom mu bez obalu sdělil, že sem právě teď míří Efreet, kterého přivolal během bitvy, a kterého poslal zabíjet elfy.

„Ale žádní živý elfové už ve městě přeci nejsou?,“ opáčil kněz.

„No to bude asi důvod, proč teďkonc jde po mě,“ řekl netrpělivě kouzelník, který se nechtěl zdržovat vysvětlováním.

Kněz očividně odmítal Adaktalona pochopit, „A ty jsi mu nepřikázal, aby zmizel do pekel, až ten úkol dokončí!?“

„Ne!“, zavrčel kouzelník podrážděně, „Budem se tu vybavovat, nebo začne konečně někdo něco dělat?! Ten Efreet je možná pár ulic odtud. Potřebuju ochranku!" V tom se do jejich hádky vložil Loboton,“Ty ses snad zbláznil, přijdeš sem s pekelníkem za zadkem a ohrozíš životy nás všech?“, pohybem rukou však naznačil, že myslí hlavně raněného trpasličího prince a jeho vojáky. Adaktalonovi se zablýsklo v očích,“A ty seš kdo?“ Než kdokoli stihl promluvit, ukázal kouzelník na Lobotona prstem,“Vlastně je mi jedno kdo jsi, takovouhle drzost nestrpím.“ Lobotonovi se strachy rozšířili oči dokořán, očividně byl pod vlivem zaklínadla, protože během chvíle ležel na zemi stočený do klubíčka a třásl se hrůzou jako štěně, které narazí na vlka. Vzduch naplnil zápach, jak si při tom trpaslík nasral do kalhot. Vzápětí do kouzelníka narazilo vrhací kladivo, až to s ním zacloumalo. Lamber vida, že trpaslíci vytasili zbraně, pochopil, že to Dakty přehnal a vytlačil ho ze souboje bodycheckem, po kterém kouzelník zavrávoral a posadil se na zem. Lambi se nad něj postavil, aby ho chránil a vyzýval trpaslíky ke klidu. Situaci zachránil Ragar, který vstal a chvíli hleděl na vypjatou situaci. Jeho gardisti byli připraveni se na kouzelníka vrhnout a čekali na jeho pokyn. Ragar, ale jen pronesl:“Takže tři vod hoven?“ a nechal celou věc plavat. Adaktalon sejmul z Lobotona zaklínadlo a omluvil se mu za svojí prchlivost. Lobotom mu odpověděl, že tohle si bude pamatovat, načež kouzelník jen pokrčil rameny. Veler zatím formoval vojáky do obrany proti Efreetovi, který se záhy objevil. Držel se v povzdálí a jeho ohnivá aura plála a polykala šípy střílejících vojáků, jenž mu viditelně nepůsobili žádnou škodu. Pak promluvil směrem k Adaktalonovi, který se krčil za hradbou ozbrojenců.

„Ty! Drze jsi vyrušil můj klid a za to mi zaplatíš! Klidně se schovávej za vojáčky, já nejsem hloupý, já mám čas smrtelníku. Počkám si na příhodnou chvíli a potom z tebe vymáčknu tu tvou dušičku.“ Po jeho slovech mu z natažené ruky vystřelil zářící bič, který se omotal kolem Adaktalona a koncem ho šlehnul přes šíjí. Kouzelníkovi na tom místě zůstala vypálená zvláštní runová značka.

*

Další den bylo celé město svědkem zázraku, o který se postaral Drogon. Na vypáleném místě v těsné blízkosti náměstí provedl na Krasorovi oživovací rituál a ukázal tak všem, jak si bohyně Asija váží hrdinů, kteří neváhali položit život při obraně města. Mnozí byli svědky, když se bohyně osobně dostavila, aby zvrátila průběh bitvy na stranu obránců a Drogon nyní využil tohoto okamžiku, aby Ugar zaslíbil své bohyni a položil na tomto místě základní kámen největšího Asijina chrámu. Během dne se pak věnoval léčení svých přátel, aby se mohli vydat bez meškání na cestu za arcikamem.

*

„Na obry jdu s vámi,“ řekl Ragar a Mistr Berzerin se málem chytl za hlavu. Už to zas začíná, pomyslel si, ale teď jsem na to sám. Rychle vybral z Ragarovi gardy strážce, který jej bude doprovázet. Byl to ten, co trefil Adaktalona kladivem. Kouzelník ho překvapivě obdaroval elfskou dýkou, za což mu válečník poděkoval, ale určitě na něj nezměnil názor. Loboton dostal rovněž jasné instrukce chránit princův život vlastním. Potom Adaktalon očaroval dveře, kterými již dříve přišel s Lamberem na náměstí a zkusmo za ně nakoukl. Z toho, co za nimi uviděl se mu málem zastavilo srdce. Hleděl do světa, ve kterém právě probíhala šílená apokalyptická bitva démonů a jiných mocností, že mu chvíli trvalo než se vzpamatoval. Krátký okamžik dal dost prostoru nalétávajícímu démonovi, aby to narval do dveří a prostrčil jimi svou dlouhou tlamu. Adaktalon odletěl v kotrmelcích asi 15 yardů a cestou porazil za ním stojící lidi. Démonova tlama chńapla po skupině překvapených válečníků a chytla Lambera, kterého zkousla a patrně se s ním, chtěla dostat zpět ze dveří do svého světa. Zbytek válečníků se vzpamatoval a provedl výpad na tlamu, aby pustila chudáka Lambera. Nejlepší rána se povedla Krasorovi, který ho praštil kladivem na dlouhé násadě přímo do čumáku a Lambera vyrazil potvoře z tlamy. Další ho odtáhli do bezpečí a Adaktalon poslal do dveří fireball. Démon se stáhnul a kouzelník ihned uzavřel s astrálem spojení.