60. hra

Byla to Špinavá díra.

I když se tak jmenovala jen hospoda, my tak pojmenovali celou vesnici.

Léčíme se a odpočíváme. Každý si vybral svůj kout. Po včerejším řádění na obyvatelstvu nikomu není do řeči. Možná kvůli náladě, možná z taktických důvodů nás čtyři vyrazilo napřed do Aktaru.

Já šaman Vardal, Muflon, Kámen a Drogon.

Šli jsme normálně po cestě. Každý, kdo nás zahlédl, spíše změnil směr, nebo se někde raději schoval.

Narazili jsme na nějakýho sedláka, který se sice sám neschoval, ale za to schoval svou ženu i s dcerami. Dali jsme se s ním do řeči, zajímalo nás, jak to v Aktaru vypadá, a co se tam odehrálo.

Chvíli na nás koukal nedůvěřivě, ale když jsem mu obvázal rány, trochu změkl. Od Drogona pomoci nechtěl. Dověděli jsme se od něj, že Aktar vyplenili elfi a skřeti. Všechny vesnice kolem města lehly popelem. Město je zdevastovaný, obyvatelstvo zdecimovaný. Vládne tam bezvládí. Od porážky Mursugy se u vlády nikdo neudržel. Většinou ho po nějaký době našli někde ve stoce. Teď tam vládnou gildy. Ještě nám poradil u moře, kde se dá přespat v chatrčích, co opustili jeho známí.

Doporučená chatrč byla docela zachovalá, i když měla vyvrácený dveře. Měli jsme sebou tesaře Kámena, ten si s tím poradil. Počasí se docela zhoršilo, tak jsme si rozdělali oheň. Po dlouhé době jsme měli klidný večer. Idylický večer u ohně v krbu se zvuky moře za chatou. Večer jako stvořený pro mé houbičky. Vytáhl jsem s váčku mé věštecké houby a ostatním nabídl. Drogon nechtěl, raději prý bude hlídat.

Já si osedlal svého duchovního koně a projížděl jsem se s ním po dlouhých snových pláních. Přizval bych i svou lišku, ale Muflon chtěl pořád vědět, co dělá Raghor a že bychom se k němu měli pomodlit. Udělal jsem tedy rituál a vzývali jsme společně Raghora z ohně. Ani mě nepřekvapilo, že mocný Raghor na nás božsky kálel. Už ho vidím, jak přicupitá ke zmaštěným barbarům a posedí s námi na rozkošném dýchánku. Měli jsme tam však mladýho, tak jsem to musel vzít trochu sám do rukou.

A proto: V plamenech to zapraskalo a místnost se naplnila dýmem. Duch ohně byl mezi námi. Plameny se zvedly výš a Raghor nás poctil svou návštěvou. Zamračený na nás hledí z ohně a mlčí. Muflon dloubl do Kámena, ať se ho zeptá, jestli neví, z jakýho je Kámen klanu. Vždyť si to přece nepamatuje. Jelikož však mladej se svou otázkou příliš otálel, z ohně to začoudilo a Kámena něco prásklo přes záda, až si držkou ustlal přímo do ohniště. S hubou plnou popela ze sebe vysoukal, že prosí milostivého Raghora o radu. Chvíli si tam rochní ve žhavým, když tu najednou se rychle zvedl z ohně s popálenou jednou půlkou ksychtu a jásavě vykřikl. „Raghor mi to řekl, jsem z klamu Spálených kamenů!“ Svatá prostoto, pomyslel jsem si, až bude trochu klid, tak mladýho protáhnu tělem hada, ať trochu vidí „svět“.

Mezitím Drogon spal. Najednou sebou škubl a probral se. Měli jsme ho vzbudit na hlídku, ale dělali jsme tam takový bordel kolem ohně, že nemohl pořádně zabrat. Možná právě včas, aby zpozoroval, že se jedno okno pohnulo, až se otevřelo. Dovnitř nakoukla skřetí hlava. Jelikož si ho nikdo nevšímal, protože dva hleděli do ohně, jeden v tanci bubnoval a něco pro něj neznámou řečí zpíval, tak chvíli na ten výjev zíral. Zíral déle, než by asi sám chtěl, když tu mu těsně u obličeje vyskočil do výhledu Drogon a poručil, „Ztuhni!“ Skřet ztuhl a strachy začal slintat. Možná, kdyby nedostal ten příkaz, tak by si poslal do kalhot. Skřet těkal očima mezi Drogonem a ohněm, ze kterého se najednou vynořila nepozemská obrovská hlava. Drogon ho škrábal pařátkem po obličeji a díval se mu temným pohledem do očí. Skřet se znovu otočil na oheň, aby zírající sledoval, jak barbar Kámen upadl obličejem do ohně, až se zvedla vlna jisker. Tanec s bubnováním se vystupňoval do maximálních výšin, když tu Drogon skřetovi pošeptal do ucha: „Já si pro vás přijdu.“ Ve skřetovi by se krve nedořezal. My barbaři jsme se celou dobu oddávali rituálu, že jsme ani si skřeta nevšimli, to nám pak řekl Drogon. Skřet však nechápal jednu nejdůležitější věc. Je stále na živu, i když ho mohli už dávno zabít a proto jektajíc řekl tomu Temnýmu pánu: „Můj život teď patří tobě, mohl jsi mě zabít.“ Drogon mu sňal jeho amulet z krku a přijal náramek, co mu podal. K smrti vystrašeného skřeta poté propustil. Skřetí průzkumník utíkal pryč, co mu nohy stačili. Cestou si ještě uvědomil jednu věc: Muflon se vrátil!

Ráno jsme se vydali k nejbližší bráně do města. Všichni na nás čumí, nejvíce samozřejmě na Muflona, jako na zjevení. Ten hned přistoupí ke strážným u brány a rozkáže:“Ihned nás odveďte do lázní U zlatého ovaru!!“ Strážní chvíli přešlapují a pak špitnou, že nesmí opustit bránu. Ukazovali nám, kam se máme do lázní vydat, ale Muflon je vypeskoval, že to samozřejmě ví.

Lázně byly napůl rozbořené a vypálené. Uprostřed rozvalin klečel Zombar s ohromnou jizvou přes obličej. Když viděl Muflona, pověsil se mu na ramena a rozbrečel se. Tohle celé elfské běsnění ho zlomilo. Škytajíc nám vyprávěl, jak Barson bráníc lázně zemřel. Chvíli se ještě věšel po Muflonovi, až toho to začalo štvát, a tak mu dal dělo. Zombar se trochu sebral, ale bylo vidět, že je opravdu na dně. Drogon nakonec zjistil, že jeho rána se nehojí, protože je způsobena prokletou elfskou zbraní, kletbu tedy z něho sňal. Potřebovali jsme Zombara zaměstnat a proto jsme vymysleli plán, že tyto lázně musíme opět opravit. Začali jsme tedy skupovat veškerý dobytek, abychom za to najali pracovní sílu. Nikdo se k nám však moc nehrnul. Měli strach. Na toto místo si prý brousí zuby Přístavní krysy. Než jsme se stačili vůbec dovědět, o koho se jedná, večer už bušili na vrata. Stály tam asi 3 tucty chlapů s vůdcem, který ihned vystoupil s tím, že máme vypadnout, protože je to tu jeho. Na to k němu přistoupil Muflon jen s dýkou za pasem. „Dobrá, ale musíš projít přese mě.“

Když se do sebe pustili, vůdce Přístavních krys s elfským mečem a Muflon jen s dýkou, stálo tam už asi tři sta čumilů. Boj to byl celkem rychlej. Muflon ho svou dýkou nakonec krásně rozpáral.

Ten večer se k nám za jídlo přidalo asi osmnáct pracantů.

Muflon spokojeně přikývl. „Zombar už je taky dobrej, už zase přepočítává prachy.“