Zkouška bojem

1. – Duchové

Allyks, Peblíg a Mlha pokračovali do další části podzemního komplexu Studny démonů, bývalého cvičiště pro Baphometovy kněží. Mlha byl pln pochybností z nebezpečí, které je čeká. Dva společníci, Hirkal a Delgar se náhodou dostali do Stínopádu a je jen na nich, zda se dokáží dostat zpátky. Nepovedená lest upozornila nepřátele na přítomnost družiny a navíc se ukázalo, že Paldemor je ze spolku mágů ze Saruunu, což zvyšuje pravděpodobnost, že svůj ďábelský plán neprovádí sám.

Uprostřed chodby se zmaterializovali tři duchové dobrodruhů, kteří tu kdysi umřeli. Lidský kněz Korda, trpasličí paladin Pelora a elfí kouzelnice. Nabízeli informace, ale na oplátku požadovali prokázání dostatečných schopností. Zatímco Peblíg a Allyks ukazovali duchům své dovednosti, nedůvěřivý Mlha byl připraven k útoku a požadoval uvolnění průchodu. Když duchové odmítli, Mlha ve vzteku sjednotil pekelnou energii do obrovského plamenného štítu, taková demonstrace síly duchy naprosto ohromila, čímž Mlha vuči nim získal ještě větší nedůvěřivost. Když však duchové vyjevili svá tajemství, jednoduše zmizeli.

Trojice dobrodruhů se od nich dozvěděla, že musí najít čtveřici předmětů, knihu, čepel, masku a zvon a položit je současně na čtyři rituální kruhy rozmístěné v komplexu. Poté se otevře vnitřní kaple a uvolní se její hlídač. Knihu již měl u sebe Peblíg. Zbylé tři předměty se nachází nedaleko.

2. - Zrcadlová síň

Šťastného sjednocení se družina dočkala, když se ukázalo, že v postraních místnůstkách chodby poseté zaschlými krvavými stopami jsou uvězněni Hirkal a Delgar. Dostali se tam skrz další Stínokřížení, které se jim podařilo ve Stínopádu objevit. Společně se tedy vydali dál až dorazili do velkého, černým závěsem zakrytého sálu plného sloupů, na nichž vysely zrcadla se zlatými rámy ozdobeny hlavami démonů.

Ihned co Hirkal odhrnul svým mečem závěs se on i Mlha zahleděli do zrcadel a zmizeli. To se postupně stalo i Allyks a Peblígovi. Pouze Delgar zůstal v sálu a byl napaden dvojicí kostlivců, kteří hlídali oltář obklopen dvěma sochami rytířů. Delgar chtěl záměrně také využít zrcadla k teleportaci, ale teleport jej akorát přiblížil přímo ke kostlivcům, proto využil svoji magii k neviditelnosti, schoval se kostlivcům a prozkoumal sochy rytířů.

Delgar aktivoval mechanismus na soše rytíře, čímž se zbytek družiny magicky objevil znovu v sálu, zrovna když Hirkal a Allyks stahovali z kůže bílého gnolla, kvůli obohacení Hirkalova šatníku. Zrcadla je totiž přenesla do místnosti s uvězněným bílým gnollem, ten byl možná mocným soupeřem pro Hirkala a Mlhu, ale když se o chvíli později do místnosti dostala i Allyks, gnoll padl mrtev dřív než přišel Peblíg.

Všichni společně porazili oba kostlivce a Delgar prozradil, že na oltáři si všiml temné masky. Mlha si ji chtěl zkusit, ale po prozkoumání Peblíg a Hirkal zjistili, že sice dává nositeli možnost vidět v úplné tmě, ale také způsobuje bojové šílenství. Smutného Mlhu to přesvědčilo a masku předal jejímu nálezci, Delgarovi, aby si ji bezpečně schoval.

3. - Krvavá síň

Postup dál dostal družinu až do obrovské místnosti zaplněné krvavým jezerem, jen pár ostrůvků z něj vyčnívalo, a na dvou z nich byly obrovské kovové sochy minotarů s neuvěřitelně dlouhými biči. Na další dvojici ostrůvků byla čepel a jílec nějaké dýky.

Nikomu se nechtělo do krvavé lázně, a tak Allyks přišla s nápadem, že vyvolá přízračné koně, kteří umí chodit po kapalině, jakoby to byla pevná látka. Všichni byli ohromeni, nikdo netušil, že kenku hraničářka je zběhlá také v magii. Přesto na šikovného studenta eladriní univerzity Peblíga neměla, proto mu spíše jen ukázala postup a u gnóma se po chvíli objevilo sedm přízračných koní a jeden oslík.

Plán byl jednoduchý, nasednout na koně, rychle donést obě části dýky a vyhnout se kontaktu s krví. Všechno vypadalo hrozně snadně, Hirkal a Allyks byli už téměř u první části dýky, když najednou se socha minotaura pohla a bičem shodila Hirkala z koně do krvavého jezera, které se ukázalo býti plné zuřivých démonů.

Nastal boj, jeden z nejtěžších bojů, jakých se zatím družina účastnila. Minotauří sochy shazovaly bičem všechny z koní do krve, kde se do nešťastníka pustili démoni. Mlha, který zůstal vzadu u východu z místnosti sledoval, jak společníci ztrácejí své síly, a přicházel o svou, možná až přehnanou, sebejistotu. Mlha věděl, že má dost pekelných sil, aby zachránil sebe, ale obával se, že ani společně s magií Delgara nedokáží sochy zničit dost rychle, aby zachránili své společníky.

Naštěstí i Peblíg a Hirkal vládnou mocnou magií, která se v této situaci ukázala jako lepší, obrannou magií. Peblíg rychle léčil zranění, Hirkal teleportací nepřátel zachraňoval společníky před zásahem. Nakonec Delgar a Mlha zničili jednu ze soch a všem až na Hirkala se podařilo dostat zpátky k východu. Hirkal však byl stále v nebezpečí. Nikdo si však nevšiml, že uprostřed bitevní vřavy s lehkostí proklouzla kenku k oběma částem dýky a vrátila se s nimi zpět. Hodila je Mlhovi ať je spojí, doufala, že to zastaví sochy a zachrání tak Hirkala.

Mlha rychle spojil obě části dýky s úlevným výdechem. To co se poté stalo, nikdo nečekal. Obě sochy zmizely a znovu se objevily na svém původním místě, naprosto nepoškozené. Hirkal, který již plánoval, jak se dostane za ostatními přes rozbitou sochu, byl najednou odříznut a ve smrtelném nebezpečí. Neměl žádnou šanci přežít další údery sochy a ostatní neměli šanci dostatečně rychle ji zničit, když vypadala jakoby byla právě vykována.

Hirkal vymyslel plán a rychle na Mlhu zařval "ruka!" Mlha pochopil a kolem Hirkala se začal zhmotňovat dým do podoby ruky, která chytla eladrina a přenesla jej do bezpečí za ostatními. Peklo však nemá ve zvyku zachraňovat nikoho jiného než ty, kteří mu vládnou nebo slouží. Peklo si bere, a tak ruka drtící Hirkalovo tělo jej přinesla za společníky na pokraji fyzického zhroucení. Být na jeho místně někdo jiný, možná by nepřežil. Eladrin ale hrdě stál, celý pokryt vrstvou krve, stejně jako všichni ostatní členové družiny s vyjímkou Mlhy. Poté všichni rychle opustili místnost.

4. - Síň žalu

Poté co se družinka vzpamatovala z nejhorších zranění, pokračovala dál v cestě podzemním komplexem a vypadala značně hrozivěji než kdy dřív. Čtyři krvavé šmouhy a hobit dorazili do místnosti se čtyřmi nádrži s kapalinou. Červenou, modrou, zelenou a žlutou. Delgar velmi rychle odhalil jejich magickou podstatu a předvedl Peblígovi jak se zachází s Lakmusovým papírkem, protože tuto přednášku, jinak vynikající alchymista, pravděpodobně na univerzitě vynechal.

Delgar tedy zjistil, že žlutá je silný jed, zelená protijed a červená způsobuje zuřivost. Modrá pravděpodobně nic. Allyks, Peblíg a Hirkal si nabrali zelené kapaliny. Mlha a Delgar žluté. Poté se všichni ještě rychle napili ze zelené nádrže a vyrazili dál do síně, kde je překvapil horký vítr a vlhký vzduch. Celá síň byla zaplněna sloupy, které vypadali jako propletená lidská těla a vydávaly žalostné kvílení.

Všichni kromě Mlhy si zacpali uši a vyrazili dál. Mlha šel první, nechtěl aby se znovu opakovala nebezpečná situace z krvavé síně, o které byl přesvědčen, že nastala, protože se držel vzadu. Družina dále potkala zvláštní malé hrbaté vrásčité démony ozbrojeny trojzubci, o které se spíše opírali. Chvíli se bázlivě dívali na družinu, a poté ji nejistě napadli.

Souboj s nimi nebyl příliš obtížný, a tak během něj Hirkal dokonce aplikoval teorii evoluce, jejíž základy se na univerzitě naučil, a vydedukoval, že tito démoni jsou už velmi dlouho uvězněni v této síni a vzájemným rozmnožováním naprosto zdegenerovali. Otázka, která byla zanedlouho zodpovězena, je, co přesně démony věznilo, protože vstupu do síně nebránila žádná stěna, vrata ani mříž. Z vedlejší chodby ale přišel obrovský ent, jehož větve a kořeny začaly nekontrolovatelně růst po celé síni a všechny obmotávat a nedalo se s tím naprosto nic dělat. Dokonce ani meče Allyks posílené pekelnou mocí Mlhy s nimi nepohnuly a až smrt enta družinu uvolnila.

Poté byl v síni odhalen poslední oltář, na kterém byl zvon, který si vzal Hirkal, čímž se podařilo zkompletovat všechny čtyři potřebné předměty k otevření vnitřní kaple a také uvolnění jejich hlídače.