Dračí past

1. - Pokračování v průzkumu

Družina v komplexu prozkoumala poslední trojici místností. První z nich byla bývalá věznice přeplněna kostrami humanoidů připevněných řetězy, z nichž jedna kostra patřila dokonce kenku. Byly zde také zlaté magické dveře pokryté zvláštními symboly. Tyto dveře neměly klíčovou dírku ani kliku a pravděpodobně se otevřou až položením čtyř rituálních předmětů na čtyři rituální kruhy a vedou do vnitřní kaple. Družina všechny kostry rozdupala, rozkopala nebo spálila, než se vydala dál.

Další místnost byl malý Baphometův chrám, kde byl krvavý oltář, u kterého stály dvě nehybné magické sochy znázorňující Baphometa. Delgar a Mlha magií zapálili dvojici svící na oltáři, poté dokonce Mlha vyzkoušel na oltář přidat svou krev z dlaně, kterou si pořezal ritální dýkou z krvavého sálu. Nestalo se vůbec nic, a tak Hirkal alespoň znesvětil oltář vyrytím symbolů eladriního boha Corellona. To však nestačilo, družina měla pocit, že by magické sochy mohly být hlídači vnitřní kaple, a tak nechali Peblíga udělat dostatečné množství speciálního lepidla, které využili k přilepení oltáře na obě sochy. Zbytek lepidla rozlili do okolí a spokojeně pokračovali do poslední neprozkoumané místnosti.

Poslední místnost obsahovala další dva oltáře, ale bez soch, místo toho v ní byla obrovská hluboká jáma. Mlha navrhoval, aby jej tam ostatní spustili, ale tento návrh neprošel a družina se rozhodla, že provede rituál k otevření vnitřní kaple.

2. – Hlídač

Družina se rozdělila, aby každý ve stejnou chvíli položil jeden ze čtveřice předmětů na rituální kruh. Pouze Peblíg šel s Allyks. V okamžiku, kdy byl rituál dokončen všechno zhaslo, kromě rituálních kruhů, které se naopak rozsvítily, rituální předměty zmizely, ozvala se obrovská rána, zdroje světla družiny přestaly fungovat, odněkud se ozýval řev.

Slepené sochy, nemohouc se pohnout, začaly děsivě ječet tak, že vyděsily i statečného Hirkala, který stál poblíž. Delgara zase zasáhly šipky, které začaly střílet ze stropu v jeho místnosti. Mlhu na chvíli chytila magická vodní past z modrého jezírka. Peblíg a Allyks ve věznici spatřili, že dvojice kostlivců se dokázala složit a obživnout. K tomu všemu ještě v kruhové chodbě, která spojovala všechny tyto místnosti, začala bez ustání jezdit obrovská ostnatá koule, která znesnadňovala pohyb po komplexu.

Hlídač však měl teprve přijít. Mladý zelený drak vyletěl z hluboké jámy a hrál si na kočku a myš s družinou. Tedy snažil se. Přes všechny pasti se nakonec družina dokázala sjednotit bez vážnějších zranění, nalákat draka do stísněných prostor, vzájemně se ochránit před jeho výpady a přežít jeho jedovatý dech. Byl to těžký souboj a ve chvíli, kdy vážně zraněný drak zařval, celá družina zůstala stát ochromena strachem. Delgar však dokázal posbírat poslední zbytky odvahy a vyvolat mohutnou explozi magické energie, kterou drak nepřežil.

Po smrti draka se zlaté dveře otevřely, za nimi byla neprůhledná mlha, dveře byly možná portálem. Než do nich však kdokoliv vstoupil, Peblíg a Delgar vyvolali létající přízračné koně, s nimiž družina sletěla do jámy, z které vyletěl drak, a objevila ohromný dračí poklad. Teprve po sbalení pokladu družina na létajících koních proletěla zlatými dveřmi do neznáma.