Průsmyk malých zubů

Vešli jsme zpět do smrtelného světa. Zde nás potkal Feredir Suldusk s pěti dalšími elfími poddanými královny Ellesime, vládkyně Suldanessellaru, skrytého města v Tethirském lese. Že je skryté, mohu jen potvrdit. Nikdo z mých společníků a dokonce ani já sám, ho nedokázal postřehnout, i když jsme procházeli přímo pod ním. Feredir nás slíbil doprovodit k průsmyku Malých zubů, kde začíná Sythilliská říše zlobřího mága Sythillise.

Poznámka: Sythillie (goblini, zlobři, koboldi a obři) dobyla přístavní město Murann v lidské říši Amn. Prý proto, že by zde měl být vstup do dávného trpasličího města snad plného legendárních zbraní. Mezi Amnem a Sythillií je křehké spojenectví proti útokům „Štírovců“ – podivných bytostí útočících z podzemí. Zajímavé je, že elfové z Tethirského lesa nebojují, stojí stranou a nechávají to na Sythillii a Amnu.

Téměř u cíle nás překvapilo 5 po zuby ozbrojených elfů a jejich velitel, svalnatý na poměry své rasy. Přesně ten typ „mozek ve svalech a svaly na mozku“. Poslali pryč Feredira a jeho elfy. Feredirovi se to vůbec nelíbilo, ale asi měl menší hodnost a nebo odvahu a poslechl. Rozbroje mezi elfy – velmi zajímavé. Po nás chtěli, abychom jim tam nechali oba dva paladiny a nás prý pak doprovodí k průsmyku. Tihle patří k Eldreth Veluuthra – rozsáhlé organizaci bojující proti lidem, paladinové tedy měli zemřít. Po krátké debatě – spíš slovní poměřování sil – nás nechali jít i s paladiny, ale kyselý obličej elfa dával najevo, že prohru nese těžko. No myslím, že s tímhle členem Eldreth Veluuthra jsem nenavázal asi nejlepší vztahy. Nemám rád, když se někdo arogantně vytahuje. (jako by se někdo smál – aha, Peblíg mi čte přes rameno a hned, hýkaje smíchy, všechno slepičí ostatním)
Tahle Eldreth Veluutra se mi docela hnusí, Corellon je zavrhl (neodměňuje je) a to musí mít důvod. Asi to bude metodami jejich boje. Nebo hlasitými projevy vlastenectví zavánějícími propagandou a vymýváním mozků.
Průsmyk jsme zdolali za dva dny. Cestou jsme potkali dvojici vybírající mýtné – goblin Agrop Krvavá ruka a zlobr Prcek. Nebylo pro mne těžké je přesvědčit, že cestujeme z opačného směru a že se tedy radši „vrátíme“ do Athkatly. Trochu jsem ten myšlenkový kotrmelec podpořil vlastní magií a snad by mi i věřili, že obchodujeme osobně s jejich vládcem Sythillisem. Kousek za těmito dvěma mouly se náhle stalo něco něčekaného. Z ohnivého znamení se zjevil nejdřív Mephasm a za ním, Corellon mě počaruj, sám a osobně Halfred Podhorský, řečený Mlha, toho času zaprodanec peklu. Setkání bylo bouřlivě přátelské, leč krátké. Mlha byl osvobozen a spolupracuje nyní s Mephasmem a likvidují ty ďábly, kteří byli ochotni se paktovat s démony. Paldemor byl zabit tím fialovokým eladrinem a Mlha mě varoval, je to nájemný vrah a chce mě zabít. Netuším, co v tom může být. Rodina? Ti jsou rádi, že mi viděli paty, aspoň myslím. Politika u podzimního dvora? Těžko, nejsme zrovna nejvýznamnější rod a já nejsem v klanové hierarchii příliš vysoko (a ne že bych bránil někomu mě předběhnout, když na to přijde). Někomu jsem omylem šlápl na kuří oko? Nevím. A to mě užírá. Musím zjistit o co jde. A pak položit pár nepříjemných otázek těm, co za tím stojí. Nějak si beru osobně, když na mě někdo posílá vrahy. Jsem prostě citlivka.
Když už jsme byli skoro na území Amnu, náhle se to pokazilo. Z hor začalo utíkat něco ke dvěma desítkám vězňů a za nimi se hnalo 10 zlobrů a 14 goblinů. Bez přemýšlení jsme vyrazili za nimi s obnaženými meči. A to asi nebylo to nejchytřejší. Podařilo se mi lstí odlákat polovinu z nich zpět do hor pod záminkou napadení jejich tábora „Štírovci“, ale následný boj byl – no řekněme zbytečný. Chtěli dát otrokům svobodu – za odvahu a sílu potřebnou k útěku z tábora po zuby ozbrojených zlobrů. Corellon zatrať moji příliš rychlou a prostořekou nevymáchanou… ústa…, vyprovokoval jsem boj. Allyks, Peblíg a Delgar jsou jiní, než když jsme se potkali. Asi si to neuvědomují, ale ve svých oborech jsou to téměř mistři. Nejvíc na mě působí přeměna Peblíga. Asi to bude tím, že ho znám nejdéle. Kdysi tenhle ostrostřelec s kuší omdlíval při pohledu na krev a teď bych ho nechtěl za nepřítele. Nikoho z nás. Stokrát si ho můžu dobírat, ale měníme se. Nakonec, i když jsme je porazili téměř na hlavu, jsme museli prchnout před zlobřími posilami. Alespoň Allyks ukořistila pěkný krátký meč.

Dovětek: Myslím, že se něco změnilo mezi Allyks a tím paladinem. Prý co se stalo ve vílí divočině, to zůstane ve vílí divočině a že by si ji musel nejdřív vzít. Výraz v obličeji po tomhle proslovu u Allyks – k nezaplacení. Allyks „kupodivu“ (doufám, že si tohle nepřečte) nabídku k sňatku nepřijala a já s Peblígem jme se snažili udržet vážné tváře a nenápadně vysvětlit Delgarovi o co šlo.