Bezejmenný

Zamířili jsme do vládní budovy a uplatili zahaleného čaroděje. Získali jsme povolení používat magii. O 5.000 zlatých lehčí jsme zamířili do chrámové čtvrti, abychom získali povolení vyšetřovat od preláta paladinů Bahamuta případ zmizelých a vraždících čističů. Napadlo nás, že by to mohlo souviset s Kaláhem. Ale tam se to začalo komplikovat. U Astrální lodi pět zahalených čarodějů hovořilo se dvěma githyanki z lodi. Dalších deset je pozorovalo z paluby. Delgar zjistil, že chtějí cosi vyšetřovat. Já si ale všiml, že o kousek dál před prelaturou Bahamutova řádu stojí náš známý prelát a hádá se s pěti po zuby ozbrojenými paladiny. Vydali jsme se zjistit, co se děje.

Paladinové chtěly napadnout ty githyanki! Prelát jim to ale nechce dovolit a oni se mu vzepřeli. Rychle jsme se dohodli s prelátem, že se je pokusíme nekrvavě zastavit, zatímco on dovede pomoc. Mezitím ale už paladinové vytáhly své meče a chtěli se vrhnout k astrální lodi. Strhla se velmi podivná bitka, kdy oni se nám snažili vyhnout a my je nezranit. Naštěstí Allyks tři z nich shodila do vodního příkopu kolem prelatury a tak se nám nakonec povedlo je zastavit, než dorazil prelát se sirem Wiliamem a dalšími dvěma paladiny, kteří své druhy odzbrojili. Pod helmou měl poslední z nich podivnou obroučku z fialového kovu a po jejím sundání na nás nechápavě civěl a nic si nepamatoval. Jak moc se to podobá tvrzení zajatého čističe kanálu po atentátu bilo přímo do očí. Mezitím ale zmizeli zahalení čarodějové a deset githyanki naskákalo do do kanalizace.

Prelát nám děkoval a slíbil sehnat mapu kanalizace a my se vydali bryčkou za Billim, jestli by nedokázal zjistit spojitost mezi čelenkou a tím, kdo ovládal skrze ni paladina. Billimu se to nakonec podařilo a s pomocí mapy jsme zúžili oblast – je to někde pod chrámovou čtvrtí. githyanki jdou evidentně po tom samém co my a mají náskok. Než jsme se vrátili zpět do chrámové čtvrti, jejich náskok se zvýšil na dvě hodiny. Hned jsme se vrhli do stok. Tma, vhlko a smrad jak ve skřetím doupěti. Lidé si svoji špínu schovávají pod zem, ale o to je to horší a koncentrovanější. Náhle se mi udělalo nejen špatně, ale i slabo, jako by se mi mozkem proháněly psychické vlny a třeští mi hlava. Ostatní jsou na tom stejně.

Po krátkém průzkumu jsme objevili mrtvoly čističů kanálů zle posekaných meči. Peblíg zjistil, že mohli být zabiti právě těmi githyanki. Že by to bylo těch devět, co po atentátu tak zmizelo? Náhle jsme spoza rohu zaslechli podivné šustění. Jako by se kdosi blížil v róbě. Co teď? Za námi slyšíme dusot přibíhajících pěti githyanki. Když jsme se nerozhodně zastavili u rohu chodby a pokusili se nahlédnout za něj, něco se stalo.

Zmizela stoka, zmizel smrad a tma. Na tváři cítím déšť. Do nosu mě štípe mořská sůl. Jsme uprostřed oceánu, ze kterého se vypínají dvě kamenné věže vzdálené od sebe 8 metrů. Na jedné jsme já a Allyks se dvěma githyanki a na druhé je Peblíg s Delgarem a dalšími dvěma githyanki. Kde je ten pátý? Nikde ho nevidím. Ti githyanki musí mít nervy na pochodu, označili nás za illithida! Vůbec se s nimi nedá bavit. Jako by nás neslyšeli a napadli nás. Byl to těžký souboj, githyanki byli zkušenými válečníky. Nakonec jsme je zabili, či svrhli do vln tříštících se pod věžemi. Náhle se nám zjevil pátý z nich a sdělil nám, že vše je jen iluze illithida (jako bychom to nevěděli už sami) a že s ním vede boj a dokáže na chvilku zrušit naši iluzi. Ale že jestli se nám illithida nepodaří zabít včas, pak je s námi konec.

Náhle se svět vrátil k normálu. Pokud tedy smrad, splašky a tmu považujte za normál. Kolem nás jsou čtyři mrtví githyanki, za námi pátý z nich, který je v transu. A proti nám monstrum. Zrůda z šílených nočních můr, illithid osobně. Chce abychom zabili toho pátého githyanki a že nám za to prozradí, kde se nachází další část krystalu. To je tedy ten tajemný bezejmenný! Neváháme ani chvilku a i když jsme zdecimovaní po boji v iluzi, vrhneme se na něj. Po jeho zabití jsme u něj nalezli v řetězu zasazený druhý úlomek krystalu, který pasuje k tomu našemu, ale jeden jakoby stále chyběl. Přeživší gith nám děkuje, představí se jako Iquel, sebere stříbřité meče padlých a odchází. Pobrali jsme co mělo nějakou cenu a vydali jsme se zpět s hlavou illithida na povrch, myslím že stok máme plné zuby. Naštěstí ne doslovně.

Když jsme vylezli ze stok, astrální loď už byla pryč. Za hlavu illithida jsme obdrželi odměnu 3.000 zlatých od městské pokladny. Nedivím se jim, mít v podzemí takovou odpornost, to na důvěře obchodníků nepřidá. Lady Yuth nám prozradila, že prý v severních městech Letohradu, Hlubině a Luskanu by mohly být knihovny, kde bychom se mohli něco dozvědět o tom krystalu, z něhož dvě části máme. Ale to je přece blízko Akademie Bílého lotosu! A bohužel i blízko vílokřížení v Letohradském lese, kde ve vílí divočině sídlí můj rod. Jediné pozitivum na tom vidím v tom, že bych se mohl dozvědět, zda ten najatý fialovooký eladrinský černokněžník po mě nejde kvůli něčemu souvisejícímu s mými příbuznými.

Máme ale práci. Kenku v krystalu pohřbená v závalu ve vílí divočině s Jivexem. Musíme zjistit co s ní dál. Hlavně Allyks. Dohodli jsme se s Billim, že sežene partu padesáti dělníku a při vidině výdělku jednoho zlaťáku nám odkopou zával v tomto světě ke Kaláhově komůrce. Odtud bychom se snad mohli dostat do stejné kobky ve vílí divočině. Měli jsme ale čas a tak jsme se vydali na cestu do taverny „Mořská štědrost“ v přístavu, kde má být ten červený čaroděj z Thaye.

Před tavernou postávalo pár „nenápadných“ ozbrojených námořníků, co měli dost práce s tím předstírat, jak k sobě nepatří. Uvnitř byl hluk, smrad a vlhko, až mě napadla spojitost mezi tavernou a stokami pod městem. Jedno evidentně směřuje k druhému. Uprostřed místnosti stál velký stůl plný jídla a cpal se u něj neuvěřitelně tlustý a velký člověk v rudé róbě s potetovanou holou hlavou. Zajímavé bylo, že podél stěn stáli strážní a velmi „nenápadně“ jej pozorovali. Jestli s tím nesouvisí ti „námořníci“ před tavernou, tak ať Delgar sní svou hůl. Přisedli jsme k němu a nabídl nám obchod. Prý ho na moři přepadli piráti a on se rozhodl teleportovat pryč z lodi, ale něco silně magického zde v Athkatle strhlo jeho kouzlo stranou a míso v Thayi se objevil zde ve městě. Zatím ho pod dobrém hostí zahalení čarodějové, kterým nalhal, že ho to vyhodilo pod mostem do řeky. Ale až zjistí, že je balamutil, čeká ho mučení a až prozradí správné místo, pak i smrt. On sám by to prý neudělal jinak. To je holt osud. Osud bylo i to, že nám nedošlo, že ten „předmět“ o který se tak vehementně zajímají zahalení čarodějové a který změnil destinaci portálu tohoto čaroděje (jmenuje se Aaron, prý Velkolepý, ale prozradil, že v Thayi mu říkají spíš Aaron Tlustý) je ten samý odštěpek krystalu, co nosil na krku illithid. Mysleli jsme si, že se třeba jedná o třetí odštěpek a tak jsme souhlasili, že mu pomůžeme. Aby prý mohl vyvolat svůj rituál na teleport, potřebuje odstranit sledovací rituál, který na něj uvalil zahalený čaroděj z vedlejší budovy. Aaron prý nikomu neublíží (víc než je třeba) a setká se s námi za městem v blízkosti Kaláhovy jeskyně.

Vyšli jsme ven na opačnou stranu (výborný elfský nápad Allyks), než byla ten domek se zahaleným čarodějem a obloukem jsme se dostali k němu. To nám ale už dobré nápady došly. Vykouřilo se mi z hlavy, že Aaron nás varoval, že pokud využijeme nějaké lidi, aby zahalence rozptýlili, tak on je bez milosti zabije. Prostě a krátce, rozdal jsme padesát zlatých padesáti otrhancům, kterých je každý přístav plný, že jsme společnost zabývající se pomocí chudým a hladovým, že druhý zlaťák je čeká v domě, kde se skrývá náš společník a že se nemají nechat odbýt, že v tom je ten vtip. Ostatní za mnou se dusili smíchy a myslím, že někteří i slzeli. Ještě štěstí, že jsem si při lhaní vypomohl magií. Dav si dal říct a padesát otrhanců vyrazilo do domu pro svůj zasloužený druhý zlaťák. Nevím co se stalo, ale z domu začala pršet krev, maso a další tělní tekutiny. To jsem nečekal. Padesát životů ten bastard sprovodil ze světa jen tak. Aaron nám řekl, že to nestačilo, že koncentrace zmizela jen na chviličku, že máme přijít s něčím lepším.

Delgar a Peblíg navrhli, že odpálíme magické suroviny (cca 400) u domu, a že to by už mohlo koncentraci rituálu toho zahaleného čaroděje narušit. Osvítil mě nápad. Bojím, se napsat že dobrý. Přesvědčil jsme rychle se rozrůstající dav čumilů u domu, že jsme známí zachránci a „právě“ jsme objevili ty kusy mrtvol kolem domu a že se chystáme udělat mocný léčivý rituál, co napraví škody. Snad že by mohlo pomoci, kdyby zpívali nějaké nábožné písně. Spustili cosi o Pelorovi. Neznám moc Pelora dobře ale jestli je slyšel, musí to být stoik, jinak by je musel všechny zabít za prznění jeho božství. Peblíg s Delgarem zatím uhňácali bábovku ze surovin a se spoustou tajuplných gest ji odpálili. Obrovská rána, světelné efekty. Zajímavé ale bylo, že i v domě se rozlehla rána. Zřejmě to vybuchlo zakuklenci do obličeje. Když se vyklonila z okna očouzená tvář a začala nám nadávat („Co jste to za idioty, co jste to udělali? – dost se opakoval), jsme zvolali „Hle! Zdařilo se! On žije!“ Peblíg ještě s pochechtáváním zamumlal – „Chvalte Pelora“. Dav freneticky vyvolával nám i Pelorovi slávu a u nás se zjevili další zahalení čarodějové. Nevím jak, ale udrželi jsme emoce na uzdě a tak nás měli jen za opravdu otravné a blbé dobrodruhy, co nevědí, co činí, Zabavili nám povolení kouzlit a že nás eskortují za brány. Tak se Delgar zeptal, jestli dostaneme zpět tu vratnou zálohu, pět tisíc, co od nás vybral ten čaroděj z vládní budovy a to už jejich skřípění zubů bylo slyšitelné. Když jim ho Allyks navíc detailně popsala, začali na nás cestou k bráně řvát. Že jsme osvobodili známého vraha a prznitele, červeného čaroděje z Thaye a zda jsme na sebe hrdí. Když jsem se nevině zeptal, když je tak nebezpečný, proč dávno neseděl v čarotvrzi a nechali poblíž nevinných lidí několik dní v krčmě, tak jsem myslím zahlédl i kousky pěny, co jim odletovala od úst. Vyhodili nás za hradby a nemáme se prý vracet, pokud si nechceme prohlédnout čarotvrz zblízka. Nechtěli jsme a vydali jsme se na cestu ke Kaláhově skrýši.

Tam nás čekal Aaron. Potvrdil nám, že jeho příchod teleportem ústil do chrámové čtvrti a nakonec svolil, že nás přenese z Kaláhovy skrýše zde ve smrtelném světě do její obdoby ve vílí divočině. Jen mu prý máme věřit, že si musí zajít pro suroviny do Thaye. Rezignovali jsme a vyplatilo se. Vrátil se zpět a splnil slib. Ale před tím nás ještě chvíli přemlouval, ať mu těch padesát kopáčů prodáme. Vyšrouboval cenu hodně vysoko, ale spíš si nás jen dobíral. Kdo ví? Kdo se vyzná v otrokářských čarodějích, potomcích otroků?

Po teleportu jsme se objevili v malé komůrce uprostřed mnoha knih. Chodba byla stále zasypána, jen krystal, kenku Skylla a Jivex byli pryč. Zůstal tu jen přichystaný teleportační kruh. Pro nás? Uvidíme. A viděli jsme. Přeneslo nás to do místnosti uprostřed nějakého města, nábytek a zařízení zničené jak po nějaké rvačce a všude rýhy po dápech, drápech nějaké kenku, mám-li být konkrétnější.

Do místnosti vtrhla kenku a byla to naše známá Skylla. První otázka  „Kde je Mephasm???“ nám ukázala, že je opravdu naštvaná. Oznámila nám, že chce zpět své tělo. Že má kámen vědomostí „Selu´kiira“ (vysoký klenot tradic stvořený Vysokou elfí magií), který jí umožní se naučit vše potřebné, ale pouze v elfím těle. A že chce utvořit přímý, obousměrný a hlavně stálý portál mezi Peklem a Propastí v chaosu živlů a to pomocí vysoké elfí magie, tak aby se démoni a ďáblové mezi sebou vyzabíjeli. A tehdy jsem se neudržel a sarkasticky jsem se zeptal, proč si myslí, že se jí to povede, když vysoká magie dost často končí špatně a i její vlastní rituál výměny těla neproběhl „bezproblémově“. Zatmělo se mi prostě před očima a bylo mi jedno, co říká, prostě jsem ji jen sarkasticky osočoval. Až pohled na Allyks, která kroutila hlavou a nesouhlasila se mnou, mě vrátil zpět. Zastyděl jsem se, oč jsem lepší než Skylla, která si prostě chce vzít své tělo, aniž by se ptala na souhlas Allyks, když i já se pletu do jejích záležitostí bez jejího svolení. Oč jsem pak lepší? A pak se stalo…..