Orákulum a záchrana dívky v nesnázích

Objevili jsme se v kamenné jeskyni, kde na trůnu seděl obludný, rosolovitý lich se zplihlými prameny vlasů, na nichž měl posazenu korunu s kamenem fialové barvy a v ruce měl žezlo. Vyplynulo, že to on nás teleportoval. Jeho jméno je Aumvor Neumírající.

(když byla Netherská říše v rozkvětu, přišel s návrhem, jak být nesmrtelný. Tento návrh nebyl přijat s kdovíjakým nadšením, nesly se řeči, že úspěšnost Aumvor zvyšuje životní sílou díky pokrevním příbuzným jejich změnou na mrtvoly, což jeho oblíbenost nekatapultovalo na přední příčky společenské smetánky.)

Aumvor chtěl vědět, jak na shadovarské. Řekl, že Telamont zvaný Idiot (nám známý jako Telamont Tanthul – zřejmě nějaká nepřeložitelná netherská slovní hříčka) byl Karsův učeň, nyní je z něj shluk stínové magie a dle Aumvora nemá právo co povznášet netheřany. Jedině on, Aumvor a možná ještě Larloch (kterého považuje za silnějšího), ale Telamont nikdy. Larloch má pevnost nedaleko Baldurovy brány (směrem na sever). Řekl nám, že Ioulaum znal pravé jméno Zeměvidce a že Shadovar hledá Iolauma. Poradili jsme mu, že pokud chce zatopit Shadovaru, pak nejlepší bude zkusit buď ovládnout Valindřina drakoliche a poslat ho na nějakou bázi, nebo využít Szass Tama, bývalého vůdce červených čarodějů. To ho rozesmálo, prý je Szass nedouk a dost se s Larlochem nasmáli, když mu Larloch vyprávěl, jak se ho Szass a pár dalších „nejlepších“ červených čarodějů pokusilo odpravit.

Jenže pak Aumvor vycítil, že Shadovar ho už našel a dveře do jeho sálu se otevřely. On pro změnu otevřel průchod pro nás (do místa, kde by se mělo nacházet Orákulum) . Zaslechli jsme ještě, že Aumvor oslovil příchozího jako Telamunta a pak jsme vskočili do portálu.

Ocitli jsme se v lese. Po krátkém průzkumu jsme objevili zvláštní vesnici. Byla obydlena dobrodruhy různého zrna, nikde žádný obyčejný vesničan. Všichni působili, jako spolek obecních bláznů, stiženi bláznovstvím, dětinskostí a celkovou duševní slabostí. Jen uprostřed seděl jakýsi čaroděj vypadající na relativně normálního… Na čaroděje tedy abych byl přesný…

Vplížil jsem se mezi domy, ale ani průzkumem domu toho čaroděje jsem nezjistil příčinu bláznovství dobrodruhů ve vesnici, ani kde jsou vstupy do podzemí, kde by snad mělo sídlit Orákulum. Ostatní to zkusili jinak, přes domluvu s dobrodruhy a s čarodějem. Zjistili, že všichni zde se byli zeptat Orákula a tohle se jim stalo. Orákulum si totiž někdy něco vezme jako protihodnotu (vědomosti, chytrost, pokaždé jinak a v jiné míře). K Orákulu vedou dvě cesty, jedna sýpkou a druhá studnou, my zvolili sýpku. Po hodině cesty klesající chodbou tesanou do kamene jsme začali cítit zvyšující se nekrotickou magii dost podoubnou, jaká byla cítit u Aumvora Neumírajícího. Ocitli jsme se v obřím dómu a naproti nám zářil nazelenalý zdroj světla. Kolem nás jako by něco poletovalo. Když jsme se na to zaměřili (už si nepamatuji, kdo to byl), objevili se kolem nás tisíce duší ilithidů. Jakmile jsme se na ně soustředili a zejména na myšlenku, aby zmizeli, pak zas ustoupili pryč.

Došli jsme ke zdroji nazelenalého světla. Bylo to kyselinové jezírko a v něm obrovský mozek ilithida s chapadly. Toto bylo poslední stádium ilithidů, ale několikanásobně větší, než by mělo být. Tento mozek byl dávno mrtvý a udržovaný v neživotě nekromantismem. Kdysi to byl člověk, ale nechtěl mluvit o své minulosti a ještě víc nechtěl mluvit o tom, zda má něco společného s netherskou říší. Řekl nám, že za každou odpověď si bere svůj podíl – informace. A pokud někdo nemá dostatečné informace, tak i znalosti dotyčného a někdy i jeho mozkovou kapacitu. Od nás by chtěl informace ukryté v Imaskarkaně (a pak by ji vrátil zpět).

Přistoupili jsme na to a dozvěděli se následující:

1) Zjistili jsme přesné místo, kde nyní leží Oreme v Anaurochu.

2) Akasha se ho zeptala na sobě podobné. Stejně jako Akasha pátrá po sobě podobných, tak oni pátrají po ní. Narozdíl však od Ochránců žijící brány putují na východ z města Letohrad.

3) Plán Skylly se povede, množství démonů a ďáblů se sníží a Orkus se pokusí stát bohem smrti. Když nebude Shadovar poražen, pak se mu to i podaří.

4) Telamont je pořád sám sebou, jen je pozměněn.

5) Pandorym bude zničen v průběhu generací a to zabráněním spojení mysli a těla. Jeho tělo je ukryto v tajné zbrojnici imaskarských mimo sféry.

6) Získali jsme umístění dalších Imaskarcan (těch, o kterých „Orákulum“ vědělo).

7) Ti, kteří v minulosti již jednou zastavili Shadovar našli odpovědi v Oreme.

8) Slabina Shadovaru – mají tajnou věznici na hranicích Anaurochu, klíčem je osoba zde držená.

9) Zeměvidec nebyl člověk, ale člen prastaré rasy vládnoucí světu ještě před draky a netheřani byli jeho projekt. Zeměvidec možná schválně ponoukl Karsa k jeho výběru božské domény. Neví se, jestli Zeměvidec považuje netheřany za zdařený, nebo nezdařený experiment. Zeměvidec varoval netherijské před Karsem: "Bude neuvěřitelně bystrý, zázračné dítě a génius v magickém umění. Povede váš lid daleko za představy vašich nejinovativnějších myslitelů. Vezme vše, co jsem vám dal a vylepší to způsoby přesahující dokonce i mé chápaní. Váš lid zná vynálezy, radosti, prosperitu a dlouhověkost. A on to všechno zahodí pryč..."

Allyks si přála, aby Orákulum vrátilo zpět dobrodruhům nahoře, co jim uzmulo a dalo jim na vybranou. A tak se i stalo. My se vypařili rychle pryč směrem k poušti Anaurochu.

Od kočovníků jsme získali velbloudy a svrchní oděv na zamaskování našich postav a tváří. A pak nás omráčil pohled na Anauroch, bývalé centrum netherijců. Tam, kde má ležet Oreme je nad zemí i vysoko v oblacích spousta shadovarských bází, vrátili se do centra bývalé říše. Vydali jsme se k oné tajné věznici a skutečně jsme nalezli balvan kryjící poklop. Byl cítit magií a pokud ho neotevře někdo ze shadovaru, zřejmě by vyslal varování. Něco mě napadlo a zkusil jsem poklop otevřít. A on se otevřel a nic se nestalo. To zřejmě ta stopa Clariburna Tanthula. Spolu s Allyks a Akashou zajišťující komunikaci mezi námi jsme sešli do naprosté tmy. Potkali jsme dva strážné a mě se povedlo vyvolat dojem, že jsem princ shadovaru osobně a mohli se přetrhnout, aby splnili mé rozkazy (Skylla to pak dávala k lepšímu s tím, že prý jsem se nemusel moc snažit, stačilo mi prý se chovat jako před návštěvou stínopádu). Tvrdili, že vydání vězně je v rozporu s rozkazy vydanými Clariburnem dříve, prý z nějakého dopisu. Ale nakonec splnili, co jsem poručil. Z vedlejší místnosti bylo slyšet, jak cosi vytahují nahoru pomocí silných řetězů, jak je odmotávají ze sarkofágu, jak kohosi vytahují a pak přivedli štíhlou postavičku s železnou maskou na hlavě. Vězeň říkal vysokým hlasem „Tak co, už jste si to rozmysleli?“ Oba strážní se vzdálili a slyšel jsem jejich šepot „Co myslíš? Už je to čtyřicet sáhů? Nemůže nám to už ublížit?“. Vyvedli jsme vězně ven, naložili ihned na velbloudy a ujížděli pryč, jako bychom měli za zády samotné síly celého shadovaru (což nebyla až tak mylná myšlenka). Jakmile jsme byli dostatečně daleko, utábořili jsme se a sundali železnou masku vězni. A ejhle! Bylo to mladé, asi šestnáctileté děvče. Jmenuje se prý Tabra, žila se svými rodiči někde pod Letohradem a shadovarští ji zajali, prý asi kvůli výkupnému. Dostala najíst a usnula.

Hlavou mi pádili splašení koně myšlenek:

- Oreme nějakou chvíli ještě počká. Je příliš dobře stráženo, kdyby tak šly báze shadovarských vylákat někam jinam… Alespoň máme čas věnovat se jiným problémům.

- Tabra nás buď záměrně klame, nebo je opravdu jen pouhá vesnická holka. Otázky, které příliš nepodporují její vysvětlení: Proč by Shadovar ukrýval obyčejnou vesnickou holku v nejtajnějším shadovarském vězení, zakutou do železné masky, ukrytou v sarkofágu a proč by se jí dozorci sami báli snad více, než prince Clariburna? Na co by Shadovar potřeboval výkupné za vesnickou holku? Proč byla tak podivně klidná? Každá jiná by se zhroutila, hořekovala, tahle Tabra se jen pěkně usmívala.

- Pokud je Tabra jen vesnickou dívkou a je snad oním klíčem ke slabině Shadovaru a neuvědomuje si to, pak po ní Shadovar půjde kdekoliv, aby ji jako potencionální nebezpečí odstranil. Pak bychom ji měli ochránit a odvést někam, kde bude před Shadovarskými v bezpečí. Třeba do vílí divočiny k Lady Lině? (přes území elfů) Díky tomu bychom mohli zjistit, jak to dopadlo s fomoriany a s drakolichem a případně po sobě „uklidit“. Jenže jak bude samotné lidské dívce v zemi nesmrtelných elfů a eladrinů? Co stesk po lidské společnosti? Neodsoudili bychom ji tak k sice pěknému a rozlehlému, přesto však žaláři?

- Pokud nám Tabra tají svoji totožnost a to, jak by mohla být klíčem ke svržení Shadovaru, tak proč? Třeba proto, že netuší, co jsme zač a nechce se dostat z jednoho vězení do jiného. Nebo nemá zájem se účastnit čehokoliv. Nebo je prostě jenom tak opatrná.

- Ať už je to tak nebo onak, musí to počkat, až se vyspí. I kdybychom se odpovědi nedozvěděli, alespoň jsme Shadovaru sebrali něco, co považovali za cenné. A s tím už se dá žít. Vlastně je setkání s Tabrou tou nejlepší věcí za posledních pár dní. Konečně něco, co má smysl, i kdyby to byl smysl v osvobození vesničanky.

- Akasha by ráda potkala sobě podobné a pokud po ní pátrají cestou od Letohradu, tak bychom je mohli potkat cestou na západ. Koneckonců Tabra tvrdila, ať už z jakéhokoliv důdovu, že pochází kousek od Letohradu. Takže tam potřebuje, buď za rodiči, nebo za nějakými vlastními důvody.

- Co se týče Mlhy, rád bych ho zase viděl. A ne jako projekci stvořenou rituálem. Asi ho nepotěší co potká peklo, ale třeba by to, že Orkus toho bude chtít využít a stát se bohem mohlo pohnout ďábly (alespoň Asmodeovy ovečky) ke spolupráci proti shadovaru – vzhledem informacím orákula, že zbožštění Orkuse souvisí s vítězstvím Shadovaru… Co na tom, že už tušíme, že Orákulum nebylo žádné orákulum, ale mozek se spoustou informací, to se přece ďáblové nemusí dozvědět.