Cesta do Žárné

Cesta na sever nás zavedla do Bahen padlých, kde nás přepadli. Přidali jsme pár dalších padlých z Ještěřího lidu, ale nevyšli jsme beze ztrát. Na zemi ležela otrávená Nemera. Tedy, otrávená jedem a v bezvědomí. Peblíg se snažil vysát jed, ale nepomohlo to. Nakonec jako vnuknutí z nebe někoho napadla myšlenka Nemeru schovat v Imascarkaně, kde neplyne čas a požádat v Žárné o pomoc. Místní léčitelé si snad budou vědět rady. Když jsme "uschovali" Nemeru do Imascarkany, vycítil Peblíg, že se něco změnilo - artefakt začal vyzařovat nekrotickou energii. Zeptali jsme se na to Imascarkany a ta nám řekla, že se přizpůsobuje magii toho, kdo je v ní. Konzultovali jsme to málo, co o Nemeře víme (tedy hlavně fyzický popis + obsah jejích kapes) s tím, co víme o různých rasách. Nakonec jsme došli k závěru, že je buďto nemrtvá, nebo vryloka (zrzka), nebo praktikuje něco ošklivého. Když přežila svěcenou vodu, kterou jsme jí přidali do těla, rozhodli jsme se, že ji zatím necháme žít a zeptáme se jí na to, až se probere.

Nakonec jsme dorazili do Žárné ve Vílí divočině. V domě mého rodu se Akademie Bílého Lotosu již zabydlela a potkali jsme zde hostujícího profesora, mága Joneletha (Blond, na elfa poměrně podsaditý). Požádal Delgara a Peblíga o přednášku. Praktické přednášky jsou prý pro žáky velmi přínosné. Peblígovu přednášku provázelo ticho a všeobecná nuda. Zato Delgar sklidil ovace za ukázky ohnivé magie. Peblíg si pak vylepšil reputaci, když začal ukazovat praktické použití léčivé magie POTOM co střelil šipku z kuše přímo do Delgara. Ovace a potlesk nebraly konce. Allyks zachytila šipku, která směřovala přímo do Delgarova oka. (Škoda, že tohle Peblíg na bojišti normálně nepředvádí, povzdychli jsme si.)

Druhý den jsme se sešli s Lady Linou. Řekla mi, že hraničářka Cierre je velmi stará elfka, že pamatuje Lolth ještě před pádem jako Araushnee a že byla její vyvolenou. Žije poblíž Žárné jako vyslankyně Zimní čarodějnice Koliady, arcivíly Zimního dvora. Dohlíží na to, aby každých 100 let odevzdala Žárná jedno eladrinské dítě Zimnímu dvoru. I já prý byl kdysi vybrán a můj děd, Haldor, spolu s dalšími mágy meče se za ní vydal, aby ji přiměl změnit názor. Vrátil se sám, zle poraněný, ale mne neodeslali pryč. Prý se pohybuje v okolí starého chrámu Araushnee.

Pak nás lady Lina pozvala na sněm o Shadovaru, který se měl konat další den. Mezi zúčastněné měli patřit Shadovarský vyslanec, tři kněží Havraní královny (člověk Daeron, shadar-kai Codren a eladrinka ze Zimního dvora - Meri). Pak už nás čekal jen klidný večer v jedné hospůdce spolu se studenty. PO dlouhé době jsme si užili klidný a veselý večer.

Druhý den na sněmu v poradním sále v sídle Lady Liny však včerejší veselí bylo jen snovou vzpomínkou. Shadovarský a Vecnův vyslanec byl nemrtvý rytíř Zahar. Přišel s požadavky a nabídkami. Eladrinové a elfové mají zastavit útoky na Shadovar. Vecna že na oplátku zabrání Orcusovi v získání moci Havraní královny. Shadovar by si ponechal Sembijský protektorát a na oplátku by se vydal ničit monstra z Podtemna. Vecna by dokonce daroval kněžím Havraní královny Nerullovu zbraň – Kosu Smrti, čímž by prý byla Havraní královna mnohem více chráněna. Chtěl jsem mu na tu nabídku odpovědět svým falchionem, ale byl vyslancem a tak jsem musel dbát na jeho imunitu.

Zahar nepočítal ale s tím, že dorazíme právě my. Přednesli jsme novinky z Jihu o soudu v Hlubině. O vypovědění války Shadovraru. Také jsme zpochybnili víru v dodržení závazků (spíše víru na nepřekroucení) od někoho, kdo je vyznavačem Vecny. Proč by chtěl bůh, který sám baží po majestátu Smrti, pomáhat své rivalce, Havraní královně? Nakonec se nám podařilo většinu přesvědčit, a Zahar odtáhnul s nepořízenou.

Nakonec nastal čas vydat se ke chrámu Araushnee. Cestou jsme narazili na stopy několika tvorů a rudé vlákno. Narazili jsme i na opuštěné tábořiště. Cosi obrovského muselo u tohoto tábořiště přistát a zase odletět neznámo kam. Z vyprávění vílího malého lidu nám došlo, že k tábořišti přiletěl náš starý známý drak(olich). Přiletěl, chvíli se vznášel nad tábořištěm, a odletěl. Jelikož Valindra, jeho paní, spolupracovala se Szassem Tamem, naše podezření na thayské mágy zesílilo. Co by zde mohli hledat?

Samotný chrám byl prastarý, okolní divočina nad ním začala vyhrávat. Šlahouny ovíjely kamenné bloky, pokřivené sloupy a nápisy byly nečitelné. Tíha minulosti na nás dolehla. Něco ale bylo špatně. Kolem nás k chrámu pospíchali pavouci, malí i velcí, všichni cupitali k chrámu. Nahoru se vinulo sice místy pobořené, přesto však použitelné schodiště. Po Cierre nikde ani stopa. Vydali jsme se nahoru a na vrcholku chrámu, u poničené sochy jsme objevili cestu do nejvyšších pater chrámu. Unitř nás přivítala temnota a pavučiny. Na stěnách byly prastaré fresky znázorňující Araushnee, Corellona a i jiné bytosti z panteonu dávných časů. Při prozkoumávání horního patra jsme objevili dvě sochy. Jedna byla zlatá socha Corellona, celá zčernalá věky a se zničenou tváří, jak si kdosi na ní vylil vztek a vedle ní stříbrná socha Araushnee, celá černá, jen vlasy byly očištěny. Allyks svojí mocí zjistila, že sochu Corellona poničila, se smíchem na rtech, kdysi dávno jakási drowka v kožené zbroji se dvěma scimitary. Na různých místech byly poměrně dobře viditelné pasti, kterým jsme se vyhýbali. Kdosi na stěnách zanechával nápisy křídou. Byly adresovány mě. „Odejděte, dokud máte čím“. „Znám Tě“. „Najdeš tu svoji zhoubu“. „Haldor křičel jako prase, když jsem ho nabodla na Nerullův oltář“. Byl jsem vztekem bez sebe. Celé to na nás působilo jako past.

Allyks a já jsme si všimli, že nás sleduje obrovský pavouk, zabiják elfů. Zahnal jsem ho, ale dostal se nám do zad. Napadli jsme ho a v tu chvíli z dlouhé chodby začaly létat šípy na Peblíga s Delgarem. Mě a Allyks se podařilo rychle zabít pavouka a vrhli jsme se na pomoc Delgarovi s Peblígem. Ti se úspěšně bránili drowce se stříbrnými vlasy v kožené zbroji s černým lukem, které na zádech vykukovali dva scimitary. Byla to Cierre osobně. Smála se a zasypávala nás opeřenými smrtícími střelami. Dostal jsem se k ní a rozhořel se boj. Byla neskutečně mrštná a její čepele se míhaly tak rychle, že jsem je stěží stíhal sledovat. Ale vztek ve mně mi nedovolil podvolit se obavám. Tohle byla moje Nemesis. Už byla hodně zraněná, když se jí podařilo spustit pasti v místnosti, kde jsme se drželi. Spadla na nás část stropu. Byl jsem zle posekán jejími čepelemi a když mě udeřil kámen ze stropu do hlavy, na krátký okamžik jsem omdlel. Ještě mi bleskla myšlenka „To je konec“. Ještě jsem viděl, jak Allyks uskakuje ke stěně, předtím, než spadl strop. Probral jsem se a zjistil, že žijeme a Cierre je poražena. Dozvěděl jsem se, že Allyks pomohla Peblígovi, aby se o nás mohl postarat, vyběhla za Cierre a chodba se zableskla ve výbuchu světla.

Prakticky hned poté, co drowka upadla do bezvědomí a zbytek družiny se vypotácel na chodbu, se objevila pětice červených čarodějů z Thaye. Vypadalo to, že celou dobu čekali, jak dopadne náš souboj, aby pak mohli přemoci jeho vítěze a zajmout Cierre. Co nejspíš nečekali, byla nečekaně pragmatická nabídka, kterou jim Allyks učinila. "Jsme unavení a nemáme náladu na šarády. Dostaňte z ní, co potřebujeme, a je vaše." Čarodějové poměrně nadšeně souhlasili. Chtěli ji vzít někam stranou, abychom od nich nemohli okoukat tajemství jejich výslechových metod, nicméně to nepřipadalo v úvahu. Nakonec souhlasili s tím, že výslech povedou v naší přítomnosti. Rozestoupili se kolem ní a dali se do práce.

Cierre tvrdila, že Erevana nezná. Haldora zabila, protože nesplnil slib. Abych nebyl odveden k Zimnímu dvoru, Haldor slíbil, že pro Cierre bude plnit mise. Když ale dostal za úkol prozradit informace drowovi z Menzoberanzanu, tak to neudělal a ve Stínopádu ho za to zabila. Přišlo jí vtipné, že to udělala v chrámu Nerulla na jeho oltáři a ani netušila, že tím umožnila Stínu získat cestu k mému rodu. Hořkost mi naplnila krk žlučí.
Červení čarodějové z Thaye chtěli, abychom jim pro Szasse Tama vydali Cierre. Prý nevědí, proč ji potřebuje. Červení čarodějové se prořekli, že Szass Tam má větší seznam těch, které potřebuje zajmout. Byli jsme vyčerpaní, zranění, špinaví a únava mi zakalila mysl.

Ostatní se víceméně shodli, že bychom jim ji mohli vydat. Naklonil jsem se k Cierre a pošeptal jí do ucha: „Možná si myslíš, že tě zabiju a bude to rychlé, ale mám pro tebe horší trest, vydám tě Szassovi Tamovi a cokoliv ti udělá bude neskonale horší, než bych byl schopen já, za svoje zločiny budeš platit cenu nejvyšší“. Odvedli ji a my se vyčerpaně sesunuli k zemi.

Únavou zkalenou myslí mi vířili myšlenky:
- Na co Szass Tam potřebuje určité zajatce?
- Tímto je dluh vůči Szassovi Tamovi vyrovnán, už mu nic nedlužíme a od příště je pro nás stejným nepřítelem, jako Shadovar.
- Musíme vyjevit v Žárné, že Cierre byla drowkou a donášela nejen na Zimní dvůr, ale i Menzoberanzanu. Nedělám si iluze, že by to něco změnilo. Zimní dvůr jen pošle dalšího výběrčího dětí.
- Je dobře, že nebylo přistoupeno na Vecnovu (Shadovarskou) nabídku. Více sil se bude koncentrovat na Shadovar z různých směrů a třeba se časem odkryje cesta do Anaurochu na ono tajemné místo, do Oreme.
- Stále nevím proč Erevan bojoval proti Cierre, co ho k tomu přivedlo, ale nevadí, alespoň vím, co stálo životy mé rodiny. Zlá rozmařilost Cierre.
- Jak to bude dál s ďábly a démony? Scénář Skylly se příliš nenaplnil. Protože jsou ďáblové rozděleni díky Mlhově revoltě, nemohou se účinně postavit démonům a tak démoni nejsou ohroženi a mohli by vyhrát s takovým rozdílem, že by vzniklo obrovské nebezpečí pro smrtelný svět. Orcus by mohl zesílit. To není dobré. Jenže tuhle záležitost nemáme jak ovlivnit. Nepředpokládám, že by se Mlha nechal přesvědčit. Nechce se mi (A Allyks se asi taky nebude chtít) pomáhat ďáblům a navíc znamenalo by to vydat Mlhu jisté smrti.