Pokladnice Zkázy

Události po porážce Cierre byly tak zmatené, že se budu snažit je vylíčit co nejjednodušeji, i já sám se v nich ztrácím.
Po zážitcích s Cierre jsme se vypotáceli z chrámu Araushnee a uložili se ke spánku v lese. Něco se muselo stát, probudili jsme se v podzemní síni kde stěny, strop i podlaha zalévali hrůzný výjev nazelenalým svitem. V hlavách nám tepala neodbytná myšlenka, že se stalo ještě mnohé mezi spánkem u svatyně Araushnee a probuzením zde, ale ne a ne si vzpomenout.
V jednom rohu stál kamenný katafalk obklopený svítícími ochrannými runami, místnosti pak dominovala jáma, kde po kolena v krvi a mrtvých tělech stál vysoký démon s kopím snažící se zabít poslední čtyři živé muže. Nad jámou stály tři bledé postavy, z nichž se později vyklubal upír se svými dvěma nevěstami.
Zaútočil jsem na démona a díky tomu jsem přišel na to, že ta jáma je past. Vtáhne do sebe bytost a odmítá ji pustit. O tom se přesvědčila i Allyks a nakonec i Delgar. Jen Peblíg zůstal v pořádku nahoře. Po zabití démona jsme se dozvěděli, že upír je sám zajatcem. Tato místnost prý slouží červeným čarodějům jako odkladiště zločinců, což nám nakonec po chvilce lhaní potvrdili i ti přeživší čtyři z jámy. Jednou za čas se objeví démon, který je v jámě zabije a tak to jde pořád dokola. Zajímavé bylo, že upír a jeho proměněné společnice nemohli opustit místnost (prý je prokletý a kouzlo ho zde drží jako trest), kdežto ti čtyři mohli, čehož využili, když jsme v jednom ze dvou východů objevili místnost s obří koulí vody (v níž se cosi hemžilo). Tam uprchli (před upírem), až tedy na jednoho, kterého si upír odchytl. Nebyla to naše starost a dotyčný byl stejně zločinec. Navíc jsme se chtěli dostat co nejdřív pryč.
Mezitím Delgar v druhém východu objevil místnost s elementální trhlinou chaotické energie, u níž byly uvězněni dva ohniví elementálové. Delgar jim rozuměl (a později i Peblíg). Naříkali a prosili o propuštění. Ohněpánovi Delgarovi se jich zželelo a propustil prvního z nich, který poděkoval a zmizel v trhlině, ale tím se stala nestabilní a zmizela v záblesku světla, po němž následovala tma. Když se nám vrátil zrak, tak místnost osvětlovala jen záře druhého uvězněného elementála. Delgar propustil i jeho a dohodl se s ním, že nám pomůže. Z této místnosti vedly dva východy.
Jeden z nich vedl do místnosti s iluzí podlahy, pod níže se nacházeli klece s démony, bodce a mrtvá těla. Mezi nimi byla mrtvola jakéhosi dobrodruha. Spolu s Allyks jsme luky postříleli uvězněné démony. Slétl jsem dolů k mrtvému dobrodruhovi, a když jsem se nad ním sklonil, vrhl se na mě jeho duch! Když ale zjistil, že nejsme s červenými čaroději, přestal útočit. Jmenoval se Sorlan. Prý se to tu jmenuje „Pokladnice zkázy“. Kdysi to bylo jedno z nejtěžších bludišť pro dobrodruhy s mnoha poklady. Ale dnes to tu zabral Szass Tam, který většinu pastí odstranil a něco zde připravuje. Sorlan se sem proto vypravil jen aby zde nalezl smrt mezi bodci. Podlaha je v téhle místnosti kouzelná a teleportuje vás při každém kroku nad jeden z bodců. Jaké štěstí, že šlapat na podlahu jsem stejně nemínil. Sorlan nás varoval, že za posledními dveřmi jsou červení čarodějové vyvolávající démony, kteří pak jdou do místnosti s upírem.
Zbývaly poslední dveře. Sotva jsme je otevřeli,…

…po probuzení u chrámu Araushnee jsme se vydali do Žárné. Tady jsme vylíčili všechny hrůzné skutky Cierre, což lady Lina jistě využije ke svým jednáním se zimním dvorem. Allyks s autoritou kněžky Seldarine požádala o výpravu zpět k chrámu, kde by byly započaty práce s odklízením závalů tak, abychom mohli proniknout do nitra chrámu a vymýtit zlo v něm usazené. Pak by se rozhodlo, jak s tímto kdysi svatým místem, později znesvěceným Cierre, udělat. Šli jsme zrovna po ulici směrem k chystající se výpravě, když tu se u nás objevil Mephasm s Asmodeovou holí v ruce. Byl ohořelý (!), posekaný a celkově vypadal, jakoby se vypotácel z bitvy. Což nám vzápětí potvrdil. Válka krve zuří a vybírá si svou daň. Podařilo se mu sjednotit ďábly a zlikvidovat tak Mlhovu revoltu. Přišel pro nás, protože prý má pocit, že jsme pro něj udělali dost. Vzal by nás do pekla, abychom mohli naposled s Mlhou promluvit. Snad by ho i nechal na živu(za jistých podmínek), kdyby Mlha souhlasil s odchodem z Pekla. Souhlasili jsme a prošli portálem do pekla.
Ocitli jsme se v jakési bezejmenné pevnosti. Do oken bušil kyselý déšť. Kromě Mephasma pořád v podobě půlelfa zde ještě byli dva obrovští ďáblové. Před námi byly dveře do trůnního sálu. Zabušili jsme na ně a zvolali, že jdeme za Mlhou. Hlas Mlhy nás vyzval ať jen klidně vejdeme. V oblacích dýmu, rozvalen na trůnu z kostí démonů nás přivítal náš dávný přítel, nyní poražený vůdce ďáblů. Spolu s ním zde byla jen jedna succuba, kterou poslal pryč. Řekli jsme mu o nabídce Mephasma. Ale Mlha byl zahořklý, změnil se. Peklo teď považoval za svůj domov a moc ho zaslepila. Když poznal, že mu nepomůžeme proti Mephasmovi (aby získal Asmodeovu hůl a pak, po nějaké době, by nám ji vydal – čestně!), slíbil že se o Peklo a jeho politiku starat nebude. Vyšli jsme ven a to samé bylo řečeno i Mephasmovi. I on musel cítit, že Mlha lže, ale přesto ho s námi pustil zpět z pekla ven a sám nás portálem nechal přenést do Žárné. Zde jsme Mlhu ubytovali v mém domě a vydali se k výpravě, když…

…uviděli jsme liche v rudé róbě v místnosti se šesti rituálními kruhy. Odtud vedly jen jedny dveře, ale před nimi byl portál, kam ale vede? Lich se jmenoval Tarul Var. Namluvili jsme mu (i s pomocí vynikajících brýlí od Allyks), že jsme od Szasse Tama. Prý nás může přenést přímo k němu. Prořekl se (díky Peblígově mistrovskému umění rétoriky, proti kterému jsme mi ostatní žalostnými nedouky na poli mluveného slova), že portál vede do rituální místnosti, v níž se má odehrát blíže nespecifikovaný rituál. To v nás všech vyvolalo obavy a zvědavost, přece jen Szass neproslul mírumilovnou povahou svých rituálů. Všimli jsme si dopisu a Allyks si ho nenápadně přečetla. Psal zde Tarul Var samotnému Szassovi Tamovi o připraveném rituálu. Pak ale Allyks změnila názor a chtěla spolu s Peblígem radši být přenesena k Szassovi. Vzhledem k tomu, že Tarul Var řekl, že ještě informuje Szasse Tama o našem průchodu do rituální místnosti, nelze se divit Delgarovu počínání (nesouhlasit je možné, ale divit se, to ne). Delgar na něj zaútočil a pak už nezbylo nic jiného, než Tarula porazit. Vyvolal ke konci ještě démona, ale pak jsme ho porazili. Naštěstí démon uvěřil, že z nás cítí ďábly proto, že jsme zrovna nějakého zabili a sám odešel zpět do války krve, odkud ho Tarul vytrhl svým povoláváním.
Pak jsme prošli portálem a uviděli jsme kruhovou místnost. Kolem místnosti byla umístěna těla dvanácti bytostí různých ras (elfové, eladrini, orkové, lidé, Juan-ti, muži i ženy) bez rukou a nohou a přesto živoucí a v bezvědomí (jedním z nich byla i Cierre. Uprostřed místnosti, zbavena chapadel, byla umístěna živoucí hlava krakena. Na druhé straně byl jakýsi obří portál, do kterého z každého těla proudila božská magie. Probudili jsme jednu elfku, z níž Allyks vycítila moc Corellona a Sehanine (a kupodivu i Tiamat), ale nevěděla nic, zato cítila zděšení, a když zjistila jak na tom je… Uspali jsme ji, pak jsme je ve spánku milosrdně všechny zabili a poprosili ohnivého elementála, aby po tom, co se vrátíme zpět do podzemí, toto místo vypálil.
Tak se i stalo. Vrátil se zpět s tím, že je dokonáno. Vydali jsme se zpšt k upírovi, ale tam se nic nezměnilo. Pokračovali jsme do místnosti s obří koulí a poznali tak, že je plná spících žraločích lidí. Tady jsme našli tři kvílející zločince. Z místnosti totiž vedli sice další tři východy, ale všechny byly zasypané. Naštěstí Allyks napadlo, že by se pomocí přenosného portálu mohla podívat do vedlejší místnosti a tak to i udělala...

...znovu v chrámu Araushnee, s výpravou eladriních řemeslníků jsme pocítili, jak nás cosi odnáší proti naší vůli prostorem. Ocitli jsme se na poušti Anauroch. Nad námi se vznášely obří shadovarské báze. Proti nám stála Tabra, prý zná rituál, kterým zničí mythalary. To ona nás sem teleportovala. Potřebuje naši pomoc při její ochraně. A dokáže nás i posílit, jak ji to naučil Iolaum. Začala čarovat a já pocítil, jak mne prostupuje magická síla. Cítil jsem, že se blíží smrtelně nebezpečný boj. Já jsem připraven, Allyks také, ale při pohledu na oba naše gnómy jsem si uvědomil, že mají problém... ;)

Únavou zkalenou myslí mi vířili myšlenky:
- Co bylo na druhé straně portálu v rituální místnosti? Byl to Szass Tam? Nebo jiná bytost? Má to podpořit nějakého boha, nebo naopak pomoci někomu stát se bohem? Mám neodbytný pocit, že jsme Sztassovi Tamovi překazili něco strašlivého a vysloužíme si tím jeho nenávist.
- Podaří se nám ochránit Tabru a pomůže zničení bází proti Shadovarské invazi? Nebo se Princové stínů i pak vzchopí a válka se rozhoří znovu? (Vždyť i Szass vypadal na hlavu poražen a teď je opět u moci.)
- Nebude tedy už potřeba jít do Anaurochu na ono tajemné místo, do Oreme? Ale zvědavost je příliš silná, nedělám si iluze, že bychom se příležitosti navštívit tak tajemné místo v budoucnu vzdali.
- Jak to bude dál s Mlhou? Změní ho Vílí divočina a později Smrtelný svět? Nebo se dál pokusí škodit peklu?