Phorcys

Nedostali jsme se daleko, dveře do poslední místnosti chránila moc temného boha a jediné, co jsme zjistili, že pochází od Asmodea. Kromě toho, že nemůžeme projít. Allyks alespoň pomocí Lutécie dělala díru do zdi – i když to mělo narušit soudržnost stěn. Strop se probořil po zmizení Asmodeovy moci a já s Allyks pomocí vody jsme vrstvy suti pokryli ledovým příkrovem. Radši ať je to zlo pohřbeno, když už se s ním nemůžeme popasovat. Vydali jsme se zpět nahoru k nádvoří.

Sadness po rituálu zjistil, že něco buší do stěn místnosti, kde visel v kovové kleci pod stropem. Díky nárazům klec spadla a rozbila se. Náhle se část stěny sesypala a suť zaplnila téměř polovinu mučírny. Skrz suť pronikala voda a rychle zamrzala. Bylo pro něj nemožné se prohrabat. Náhle se hnula podlaha. Vyrazila z ní obrovská ruka s olámanými nehty. Sadness v úleku vystřelil magický výboj, ale minul. Skrz podlahu se sem prokopali dva sprigani. Hned jak se dostali ven, zmenšili se na svoji původní velikost, tedy mrňavost. Sadness zjistil, že se snaží napadnout pevnost i odspodu a tak je zabil a tunelem se vydal do neznáma.

Na nádvoří se seřazovali Phorcysovi vojáci. Vydali jsme se na hradby a mrznoucí pára se nám srážela u úst. Na pláni pod pevností stálo několik desítek víl. Jedna eladrinka přiletěla jako vyjednavač. Chtěla, abychom opustili pevnost a velitel aby se vydal do zajetí (prý je něco vyhnalo a oni jsou ze zimního dvora). Nesouhlasil jsem. Ani Phorcys nesouhlasil. Já nesouhlas projevil slovy, on desítkami šípů jeho vojáků. Začal boj.
Na hradby se snesli nymfy, elfové a eladrinové zimního dvora. Nám se podařilo dva čaroděje a čtyři nymfy s lukem zabít. Mezitím se na nádvoří snesli útočníci a proti nim začaly bojovat i kopie Sadnesse. Náhle Phorcys vyzval svoje vojáky, ať se vzdají, že se on nechá zajmout. A aby taky zajali nás. Tak to tedy ne. Delgar po mě hodil svoji fylakterii, sám skočil po hlavě dolů z hradeb a ošklivé zapraštění naznačovalo, že jeho hlava a páteř už nebudou, jak bývaly.
Poslední věc, co jsem si všiml při útěku, bylo jak Allyks, Nemera a kopie Sadnesse dál marně bojují, až skončili zajati. Věděl jsem, že se pro ně vrátím s Delgarem, až znovu ožije. Po cestě jsem na pláni uviděl dalšího Sadnesse, který na mě volal, že mi může pomoci. A já přijal. Večer jsme se dohodli, že až se Delgar probere, provedeme vše pro záchranu Allyks a Nemery.
Druhý den pomocí rituálu já, Delgar a dvě kopie Sadnesse jsme prošli teleportem do pevnosti. Jaké bylo překvapení, že každý z nás skončil sám v cele. Stěny i dveře kryla silná vrstva ledu a tak jsem věděl, že jsem v háji, tedy v cele bez možnosti úniku. Ani pacička z Peblígova králíka nic nezmohla a že jsem se snažil. Dobrá zpráva byla, že jsem slyšel tlumený rozhovor Allyks a Nemery z vedlejších cel, takže byly na živu. Probíraly sira Williama. Když jsem zjistil o čem konkrétně se baví, přestal jsem poslouchat. Jediný, kdo měl šanci se dostat ven, byl Delgar pomocí své ohnivé magie.
Náhle zazněly na chodbě kroky a Phorcysův hlas. „Mě nemůžete zajmout“. Pak následovaly výkřiky bolesti a pád tří těl.
Phorcys pustil Allyks a řekl jí, že má pro ni úkol. Zajistit pevnost. Pustila nás a vydali jsme se do nitra pevnosti. Narazili jsme na tři eladriny a dvě sněžné čarodějnice. Tak, jak snadno jsem pobíjel eladriny a nymfy na nádvoří, tak tady jsem zjistil, že se mi nedostává sil. Naštěstí Delgar, Sadnessova kopie a Allyks se ukázali víc než zdatnými protivníky a nakonec kromě jednoho uprchnuvšího eladrina byli všichni protivníci pobiti.
Otevřeli jsme dveře. Uprostřed místnosti stál Mephasm nad sedmi těly.

Allyksin úsměv jí ale rychle zmrzl na rtech, když řekl: "Phorcys má hůl. Jsem plně v jeho moci. Je na cestě sem, po ovládnutí tvrze zemřu. Nějaké otázky?"
Ukázalo se, že další z Phorcysových dcer vedla údernou skupinu, která šla po nositeli Asmodeovy hole. Sadness našel Mephasmův prsten jen chvíli poté, co si jej ďábel ve snaze skrýt souvislost s Allyks strhnul a byl zajat.
"Ale jsi ďábel. Nemůžeš umřít, ne?" zeptala se skoro dětsky Allyks.
"Máš pravdu. Už za nějakých tři sta, pět set let se můžu obrodit coby bezejmenný pekelník," odpověděl Mephasm smířeně. "Udělej, co po tobě bude otec chtít. Využij to, co nemůžeš odvrátit, ve svůj prospěch."
Allyks se jen nepřítomně dívala do podlahy.
Na chodbě zazněly kroky a Hirkal vytáhl meč. Když se otevřely dveře a Allyks stále nic nedělala, proklál jím poslední kopii Sadnesse.
"Pevnost je opět v našich rukách," Phorcys vešel dovnitř. "Pro tuhle věc už nemáme potřeby a ty teď prokážeš, že jsi moje dcera," podal Allyks dýku.
Ta konečně vzhlédla. "Ano, otče. Nech mě ale prvně se rozloučit."
"S tím?" nadzvedl elf obočí. "Proč bys to dělala?"
"Zachránil mi mnohokrát život. Je to... slušné."
Aniž by čekala na otcovu odpověď, otočila se k ďáblovi, podala mu ruku a věnovala mu dlouhý pohled. "Sbohem. Byl jsi..." naklonila se k němu a zbytek pošeptala jen jemu.
Náhle se Allyks otočila k otci. "A víš ty co? Jdi k čertu." Dýku hodila na zem. "Pro mě za mě jděte všichni k čertu. Dělejte si co chcete, ale já ho zabíjet nebudu," otočila se na podpatku, odkráčela z místnosti a práskla za sebou dveřmi.
Phorcysův výraz přešel z překvapení do úšklebku, ale rychle se vrátil k překvapení, když mu zezadu Nemera zaťala meč do ramene. "Hloupé děvče," zavrčel mág a srazil dívku vlnou syrové magie na kolena. Hirkal se pohotově vrhl po dýce ležící tam, kam s ní Allyks mrskla, a zvolal: "Zadržte, uděláme, co chceš!" a jedním brutálním pohybem prořízl Mephasmovi hrdlo. Proud horké krve vytryskl na podlahu, ďábel se zhroutil na kolena, zaplál prudkým plamenem a rozpadl se na popel.
Phorcys se ale jenom zpupně ušklíbl. "Příliš pozdě," a další vlna práskla s Nemerou o stěnu. Hirkal se rozhlédl po svých druzích. Peblíg, Sadness i Allyks byli pryč, Lutécie nehybně stála uprostřed místnosti a Nemera cedila krev. Delgar mu opětoval tázavý pohled. Nemera to bez jejich zásahu nepřežije. Ale oni sami dva Phorcyse neudolají. Gnóm se zasmál. Co už. "Stává se z toho už pomalu zvyk," uchechtl se, hodil Hirkalovi rubín a Phorcysovi ohnivou kouli. Za elfím mágem se objevili tři sošní strážci. Hirkal s kamenem v kapse vyrazil z Nemery poslední dech, přehodil si ji přes rameno a prosmýkl se kolem Phorcyse pryč z místnosti.
Allyks stihla doběhnout sotva na konec chodby, když jí o prsten cinklo jeho dvojče. "Uvěřil tomu? Jestli ano, tak se nemusíš vracet, ne? Protože ti to nepřikázal?"
"Nejsem si jistý, že to tak funguje," odvětil Mephasm.
"Tak mi dej vědět, až pocítíš touhu vrátit se. Teď jdeme k portálu."
Rozeběhli se k celám, v marném závodě s časem. Sotva se ale přiblížili ke vstupu do cel, Mephasm zastavil. "Je mi líto," začal, ale elfka ho nenechala domluvit. Pět slov zaznělo z jejích úst nelidským hlasem, příkaz v prastarém jazyce a ďábel se skroutil v bolestech, hlavu drže si v rukách.
"Pořád se ti chce vrátit se?" zeptala se ho nezemsky. Omámeně zavrtěl hlavou. "Tak běž spát," přikázala mu. V bezvědomí se zhroutil na zem a jeho tělo se změnilo z půlelfího na pekelné.
Elfka se zoufale zadívala k celám. "To nemůžeme zvládnout," zašeptala, chytla třímetrového ďábla za pařáty a jala se ho palec po palci vláčet směrem k tušenému portálu.

Delgar stál v místnosti sám s tiše zuřícím elfem. Magický souboj jeden na jednoho, to tu ještě nebylo, pomyslel si. Musí vydržet aspoň chvíli, dát kamarádům aspoň malý náskok. A pak se může poddat bolesti a na chvíli tiše splynout s... vlna syrové magie se o něj neškodně otřela a vyrvala kus stěny za ním. Delgar se překvapeně otočil a zkoumavě si prohlížel sutiny.
"To je... všechno?" otočil se udiveně na Phorcyse. Gnómova ruku oblízly plameny a směrem k druhému kouzelníkovi vyšlehl proud tekutého ohně. Phorcys stál nezraněn, ale jeho oblečení slabě doutnalo.
"Změnil jsem názor," oznámil mu suše Delgar. "Rozhodl jsem se, že tu nezemřu. Bylo mi ctí," rozloučil se a prosmýkl se mezi sochami, které o vteřinu později bezpečně zastavily elfa. Dal se do běhu.

Byli už téměř u první z cel, když naprosto vyčerpanou Allyks doběhli Hirkal s Lutécií. "Na Delgara nemáme čekat," vykřikl jenom Hirkal a elfka se rozeběhla hledat portál, který v celách slíbil vyvolat Sadness. Nikde nic.
"To nemůžeme zvládnout," zopakovala a jala se kreslit na zem rituální kruh, když tu se před nimi objevil sám Sadness.
"Je mi líto, ale musím vás zabít," oznámil jim sklíčeně.
Elfové si jenom vyměnili velmi nepřekvapené pohledy. Sadness obrátil oči v sloup.
"Nechci, ale Phorcys mě ovládá," vysvětlil.
"Výborně," Allyks se jenom zasmála. "Už můžeš vstát," pošeptala Mephasmovi.

Mephasm v rychlosti udělal portál a my do něj vskočili s omráčeným Sadnessem. Na poslední chvíli do portálu skočil i Delgar. Opět jsme mířili do neznáma.

Hlavou mi během těchto událostí běžely myšlenky:
- Měli bychom vyřešit Mephasmovo spojení s Asmodeovou holí a nějak ho ochránit, aby ho Phorcys mohl ovládat (a ochránit i Sadnesse). Taky bychom měli zjistit možnosti, jak osvobodit Mephista. Vypadá to, že Phorcys pomáhal shadovarským s Mephistofelovým uvězněním.
- Phorcys, otec Skylly je ten nejtvrdější bastard. Vůbec se nedivím, že Skylla byla jaká byla, s takovou výchovou.
- Vyhnalo víly zimního dvora něco z vílí divočiny souvisejícího s armádou ghůlů? Souvisí s tím Nemeřina vize?
- Měli bychom zjistit co nejvíc o schopnostech phaerimů, než půjdeme zabít toho uvězněného. A před tím vyřešit záhadu uvězněné duše (šíleného mága) pod pečetí v Coveya Kurg'annis. Hodně o tom už víme, klíčem by měla být jeho porážka.
- V okolí Mulsantiru je spousta záhad, která stojí za to rozřešit. Allyks se možná pokusí spojit s Charybdisem a možná bude chtít pátrat po Shivě a po tom podivném gnómovi. V Mulsantiru možná působí nějaký služebník Vecny.
- Ale stále nás čeká v budoucnosti cesta zpět a do tajemného Oreme, stále ještě existuje jedna shadovarská báze a je na ní stále zajat Mephistofeles.
- Delgar se chvástá, ze by možná byl schopen zničit Asmodeovu hůl. Děsí mne pomyšlení, že by to opravdu dokázal.