Nenaplněná dohoda

Opět jsme stáli před jeskyněmi v pekle. Uvnitř jsme nalezli Euryale v ochranném kruhu před ďábly. Vedle mě se zhmotnil Delgar. Už zase někde umřel, ale odpovídal jen mlhavě, prý byl v nějaké šarvátce lokálního významu a snažil se připevnit si plandající kus kůže zpátky k hlavě. Euryale na nás v očekávání vzhlédla. Nebyl čas oddalovat nevyhnutelné a tak jí Allyks se směsicí pocitů ve tváři podala hlavu jejího otce. Euryale vypadala smutně. Zeptala se nás, jestli má tedy uzavřít portál. Já chtěl jeho uzavření hned, stejně tak i Sadness. Peblíg to nechtěl a Delgar zachovával kamennou tvář, což po jeho proměně v liche nebylo až tak těžké. Všechny pohledy se opřely na Allyks. „Byla bych ráda, kdyby portál zůstal otevřen tak, aby byla splněna se ctí dohoda s Telamontem a portál byl uzavřen později“. Řekl jsem, že i když nesouhlasím, tak Allyks a jejímu úsudku plně důvěřuji. Ticho po tomhle prohlášení přerušil Mephasm. Chtěl, aby portál byl uzavřen ihned, že smrti ve válce krve už bylo dost. Ale s naším rozhodnutím už nepohnul. Řekl, že mu tedy nedáváme jinou možnost, než nás zradit. Pomalu jsem si dřepnul a mezi dlaněmi drtil rudý pekelný prach, aby mi neklouzali dlaně po jílci. „nedělej to Mephasme, příteli“, řekl jsem potichu. Smutně odpověděl, že nemá a nevidí jinou možnost. Allyks ve skutečnosti přiznala, že by nejraději uzavřela portál hned, ale že to, co chce, a to, co je správné, jsou dvě věci. Taky řekla, že chce dostát slovu Telamontu Tanthulovi ne proto, že je to mocný muž, nýbrž proto, že jsme dali slovo. Mephasm sundal prsten a nabídl ho Allyks zpět, ale ta mlčela, tvář staženou v nehybnou masku, a ani se na něj nepodívala.Pak už to vzalo rychlý spád. Mephasm nás napadl. Jeho moc zde v pekle byla obrovská. Během boje srazil do bezvědomí Peblíga, roztrhl tvář řemdihem Allyks a i já utržil několik šrámů. Nakonec se nám jej podařilo udolat a stáli jsme nad jeho mrtvolou v příšeří pekelných jeskyní. To Delgar ho zabil třemi paprsky magické energie, které ho téměř přepálili v půli. Tohle se nemělo stát. Došlo nám, že jsme sice splnili podmínku o portálu do Propasti, ale zároveň jsme se připravili o možnost splnit další bod z úmluvy s Telamontem – tu, že Mephasm zařídí v Letohradu vydání listiny o uznání hranic nové Netherské říše shadovarských.
Euryale nás bezpečně dopravila tam, kde žila se svojí rodinou v ochraně před Phorcysem – do Svítící tvrze.

Tam Allyks pověděla, že existují dva způsoby uzavření portálu. Ten první počítá s použitím Selu'kiiry a tu může použít jen mocný elfí čaroděj a tento způsob může být nejistý. A pak je druhý. Pomocí artefaktu „Strážce brány“ v podobě třícípého krystalu. Ostatním pak řekla, že "je o to postaráno".

Krystal Strážce brány vytvořil mocný imaskarský lich, který chránil bránu císařského města Imaskarské říše. Skládá se ze tří krystalů (původně byl jeden), každý je sám o sobě mocným magickým předmětem, ale dohromady mají obrovskou sílu. Dokáže zničit cokoliv, armádu, město, ale klidně i kouzlo, třeba i odčarovat Mythal. Síla je ale tak obrovská, že krystal nevydrží a rozletí se na tři části. Při roztříštění má úlomek takovou energii, že často v letu vytvoří mezisférický portál a dopadne na jiné sféře.
Ve známé historii byl použit 3x. Před asi tisíci lety ke zničení elfího Mythalu. Poté před asi 120 lety Harfeníky ke zničení Tvrze Předpeklí, kdysi elfí tvrze, kterou obsadili fey'ri. A nakonec o pět let později velitelkou fey'ri, aby zrušila ochrany na podzemním vězení, kde elfové po pět tisíc let věznili téměř dva tisíce fey'ri. Elfové se rozhodli, že se pokusí krystal znovu najít k odvetě proti fey'ri, ale Skylla je musela předběhnout.

Harfeníci, kteří zničili Tvrz Předpeklí věřili, že Myth Drannor, elfí město písní, lásky a řemesel ve světě středu, kde spolu s elfy a eladriny žily v míru i další rasy smrtelných bylo vrcholem civilizace a snaží se jeho obrazu docílit ve světě. Myth Drannor padl před 800 lety a to díky trojici démonů, kteří v něm byli dříve uvězněni. Ti byli vyvoláni netherským mágem.

Zanechali jsme Allyks s její sestrou a vydali jsme se do archivů pátrat po informacích. Byli jsme dohodnuti s Allyks, že se setkáme přesně za dva dny v Žárné a Allyks se vydala do Athkatly. Jen Delgar se zase ztratil.

Delgarovo zmizení: Jednal opět s panem Fialkou. Vstoupil do tajné organizace „Zlomená runa“ a stal se tak Runovým mistrem. S ním je členů devět a někteří jsou mocnější než Szass Tam. „Zlomená runa“ má agenty po celém Faerunu a jejím cílem je sbírat informace a v skrytu řídit chod Faerunu. Na oplátku odevzdal svoji pravou fylakterii k umístění na „bezpečném místě“ se spoustou portálů umožňujících vstup pouze nemrtvým. Dozvěděl se, že Bukharské věže sloužili k tvorbě portálů do jiných dimenzí. Písmo na průhledné tabulce je písmem batrachi, rasy stvořitelů a destička sama je stará desítky tisíc let. Obsahuje informace jak tvořit portály do jiných dimenzí, ovšem bez návodu na přesné využití run jen a pouze metodou „pokus, omyl“. Delgar si spokojeně zamnul ruce, to bylo něco pro něj. Také se dozvěděl něco o Mulsantirské kletbě. Kletbě se dá čelit, pokud je nositel dostatečně mocný. Někteří ji v minulosti dobrovolně vyhledávali, protože svého nositele posiluje, ale nepřemohl ji zatím nikdo.
Když našel své druhy později v knihovně, řekl jim o Bukharských věžích a o Mulsantirské kletbě, ale o organizaci, do které vstoupil, řekl jen zkomolené jméno „Křivá runa“.

My se zatím dozvěděli o Mulsantirské kletbě, že v Mulsantiru žil kdysi kněz Nerulla jménem Akachi. Nerull zabil všechny tehdejší obyvatele morem zvaným Černý šepot, jen Akachimu dal schopnost přežít. Ne tak už Akachiho milé, která byla čarodějkou. Nerull ji odmítl znovu probudit k životu a tak Akachi povstal proti svému bohu a s armádou jej napadl (to byl onen muž bez tváře z fresky ve stínopádském odrazu Mulsantiru). Akachi prohrál a byl zajat. Nerull ho proklel v muže bez tváře a pak se kletba přesouvala z jednoho hostitele do dalšího. Snad sám Akachi je tou kletbou.
Hledal jsem informace o Eldreth Veluutře a zjistil jsem, že v Žárné je jeden z malé skupiny Pánů čepelí. Jmenuje se Bhyrindar Tellynnan zvaný Stříbrný jelen. Je to známý válečník, lučištník a vlkodlak.
Sadness zjistil, že Bukharské věže opravdu existují. Měly by být pohřbeny v píscích Raurinu blízko Inuprasu, hlavního města imaskarské říše, kde by měla být první a pátá imaskarcana.
Dozvěděl se, že tzv. netherské svitky byly dvojí. Jedny byly u Ioulauma, ty druhé byly ukradeny elfy z Myth Drannoru. Shadovarští je ukradli zpět. Svitky byly podstrčeny snad tajemným Zeměvidcem,. Mohl pocházet z jedné z ras stvořitelů, sarrukhů.
V knihovně všichni pracovali na svitcích o proroctví o Orcusovy od Alaunda, jeho lebka je stále aktivní, ale ztracená. Sám Alaundo vycházel z práce Augathry Šílené z Netheru, která popsala všechny následující roky. Letošní rok byl popsán jako „rok návratu Hvězdochodce“. Alaundo evidentně pracuje s vizemi mocnějším orákul, vždyť minule pracoval s vizemi Zeměvidce.

Pak jsme odcestovali portálem do Žárné, tak jak jsme se domluvili s Allyks. Přivítal nás mráz a panika. Žárná byla napadena, stromy hořely černým plamenem. Kolem byly rozesety mrtvoly čarodějů v rudých róbách. Elfy a eladriny organizoval Bhyrindar Tellynnan zvaný Stříbrný jelen. Řekl nám, že je napadli čarodějové z Thaye a nemrtví. Ti obsadili svatyni Seldarin. Také že je tu Drakolich, který se usadil na Květinovém pahorku nedaleko. Navíc arcivíla Koliada, zimní čarodějka se snaží v sopce uhasit její žár a zabrat území Žárné pro sebe. Velekněžka Idril prý kamsi na moment odběhla, že ví, co má dělat. Nařídil jsem Bhyrindarovi aby vyslal běžce pro velekněžku a pro Mlhu, Mlha přiběhl, ale běžec hledající Idril se nevrátil. Řekl jsem, že má počkat chvíli a pak se se svými silami vydat k chrámu Seldarin a vybojovat ho na nemrtvých zpět, pokud se nevrátíme my, nebo Idril.

To, co Koliada dělala, bylo v rozporu se všemi dohodami mezi dvory vílí divočiny a je to zradou. Bylo by dobré zjistit, zda to dělá se svolením, nebo vědomím Prince mrazu. Toto by mohlo vyvolat válku dvorů.

Idril jsme našli v jejím domku. Řekla nám, že existují tři artefakty, které by mohly v chrámu Seldarin vyvolat avatara Rilifane Rallathila zvaného také Veledub, prastaré arcivíly v podobě obrovského éterického dubu, člena Seldarine, ochránce lesů a strážce harmonie přírody. Amulet má sama a ten nám dala. Měsíční čepel má jistý elf nedaleko a pro ten se vydala a pak zbývá Kalich života a ten byl ukraden špehem a chrání ho teď drakolich. Poslali jsme ji za Bhyrindarem a jeho jednotkou, aby pomohla vybojovat zpět chrám Seldarin. Přiběhli jsme k domku, který nám ukázala a uvnitř se nám naskytl neskutečný výjev. Proti elfovi se zvláštní čepelí v ruce stál balor. Elf nás gestem zdržel a zvolal mocným hlasem „Corellone vem si můj život a daruj mi vítězství“. Obrovský výbuch jasu nás donutil zavřít oči a když jsme znovu prohlédli na zemi ležel mrtvý balor a mrtvý elf. Vzali jsme čepel a pospíchali k chrámu.
Tam statečně bojovali elfové a eladrini proti nemrtvým silám, ale boj byl vyrovnaný. Navíc na straně nemrtvých byl další balor. Allyks zahlédla hordy nemrtvých u chrámu se vrhla do bitvy zalila okolí zlatavým světlem. Vzduchem zahřměl hlas Szasse Tama „Vydejte mi Hirkala Beletheriona a Peblíga a já vás ušetřím, nečiní mi radost mrhat životy elfů a eladrinů“.

Pocítil jsem strašlivý hněv pohlcující mé tělo a mysl. Rodinu mi osud vzal, ale poslední místo, ke kterému se má existence váže, to si vzít nedám. V této zemi jsou pochovány kosti mých předků, nenechám ji prznit nekromantem a nenechám ji napospas Koliadiným plánům. Vznesl jsem se do vzduchu a v odpověď zahřměl můj hlas: „Možná jednou přijde den, kdy víly skloní hlavu před nemrtvými zrůdami, ale dnes ten den nenastal! Bojujte a zabijte ty stvůry!“

Balor vyzval Allyks na souboj a Lutécie se na něj vrhla. I my ostatní jsme na balora zaútočili a smetli jsme jej v prudkém náporu, něco ve mně se zlomilo, nějaká obruč, která mě držela zpátky a můj falchion létal s prudkým svistotem a vyrýval krvavé brázdy v Balorově těle. Nakonec Peblíg zmrzačeného balora zabil šipkou z kuše přímo do oka. Ten pak vybuchl (balor, ne Peblíg) a pozabíjel spoustu nemrtvých i elfů kolem.
Díky Allyks a ostatním rychle elfové získali převahu a chrám Seldarine byl vyčištěn. Poradili jsme Idril a Bhyrindarovi, aby se bránili v chrámu, dokud nepřijdeme a že jim bude pomáhat i Mlha. Se zabíjením nemrtvých má velké zkušenosti. Rozloučil jsem se s ním, snad to ten statečný hobit přežije.
Teď přišel čas skoncovat s drakolichem a získat Kalich života.

Hlavou mi vířily myšlenky (seřazeno podle důležitosti):
- Je mi jasné, že drakoliche můžeme jen odstranit ze hry, nezničili a nenašli jsme jeho fylakterii, ale potřebujeme získat Kalich života a přivolat avatara Rillifane Rallathila.
- Rillifane Rallathil by snad mohl skoncovat s útoky nemrtvých, ale snad nám pomůže proti Koliadě snažící se zmrazit navždy sopku. Je sice jen avatarem a ona je arcivíla, ale na druhou stranu on je Seldarine.
- Musím, prostě musím najít a zničit fylakterie Szasse Tama a jeho drakoliche a pak je oba zabít, rozmetat jeho sídlo. Je víc než pravděpodobné, že spíš zemřu, než aby se mi to povedlo. Ale ani Szass Tam nedocílí, abych ho nechal beztrestně nechat ničit zem, v níž leží kosti mých předků. Kde hledat pomoc při zjišťování úkrytu jejich fylakterií?
- Otevřít průchod do Propasti se ukázalo být chybou z hlediska toho, co se děje ve světech nyní. Doufám, že se neukáže být chybou i rozhodnutí jej zatím neuzavřít. Pokud by to tak bylo, pak by bylo víc než zřejmé, že jindy tak rozvážná Allyks nemá na záležitosti Pekla dar se rozhodnou správně, že by rodová zátěž?
- Neslíbili jsme Telamontovi, že nebudeme pokračovat v akcích proti shadovarským. Stále nás čeká cesta do tajemného Oreme a pak se můžeme vypořádat se stíny jednou provždy. Pak už nebude komu plnit slib. Nemůžeme nechávat otevřený průchod do Propasti navždy, slib nebyl časově ohraničen, pouze tím, že přenesou boj do Propasti. Stačí jeden masivní pekelný výboj za hranice a …
- Měli bychom v Letohradu zajistit jakkoliv vydání listiny s uznáním Thultantharu v jeho hranicích.
- Pořád nevíme JAK se kletbě požírající duše bránit. Víme už mnohé o jejím vzniku a to, že se to nikomu nepodařilo. Svítící tvrz nepomohla zjistit nic o obraně proti ní, musíme hledat dál. Snad by onen Zeměvidec mohl vědět víc. Vždyť se asi jedná o bytost starší, než dějiny lefů na Faerunu.
- V okolí Mulsantiru je spousta záhad, která stojí za to rozřešit. Allyks se možná pokusí spojit s Charybdisem (stále jsme ho nepotkali) a možná bude chtít pátrat po Shivě.
- Chci pro elfí a eladrinský rod najít novou cestu, jak nechat znovu zazářit naši slávu. A mám proto nápady ohledně změny způsobu žití – propojení starých, zapomenutých způsobů spolu s novými změnami, které události přinesly. Což s sebou ponese i konflikt s Eldreth veluuthrou. Uvidím, jak si povedu v rozhovoru s Bhyrindarem a jemu věrnými stoupenci v Žárné.

Co se Peblígovi honilo hlavou...
Co se stalo s Allyks? Pamatuji si ji trochu jinak. Daleko víc přátelskou, usměvavou a milou elfku. Ale teď? Co se mezitím stalo, když jsem s nimi nebyl? Vypadá odtažitě, nepřístupně a celkově je úplně jiná osoba než co si ji pamatuju. Nechápu proč nechtěla uzavřít ten portál? Vždyť jeho otevření se ukázalo jako velká chyba. Teď je mi líto, že rozhodnutí jsem nechal na ní (ne že bych sám něco dokázal), nedošlo mi, že ta její "změna" je až tak markantní. Tak snad najdeme chvilku času a bude mít náladu si o tom promluvit.
Ať je zase ta stará Allyks, jen bez těch pohlavků, co jsem byl občas od ní obdařen..:)

Allyks a situce kolem Mephasma
Allyks konečně pochopila, kde je základní rozpor v logice Sadnesse a její. "Nejde o to, co by nám Tanthul mohl udělat, pokud bychom nedostáli našemu slovu, jde o to, že bychom porušili dané slovo!"
Sadness se na ni podíval, jako by ji viděl poprvé. "Zajímavý koncept," odtušil po chvilce.
"Váš plán je... nedostačující," vložil se do řeči najednou Mephasm, doposud tiše stojící opodál. Všichni se k němu otočili. "Chci, abychom portál uzavřeli hned."
Allyks jen bezmocně rozhodila ruce: "Jak jsem říkala - ty pak dokážeš zaručit, že se pekelná armáda dostane k Orkovi?"
"Ne," odpověděl. "Myslím, že mých lidí už umřelo dost."
Allyks chvíli trvalo, než jí došlo, co má ďábel na mysli. "Chceš... porušit naši dohodu? Prostě se na ni vykašlat?"
"Přesně tak."
Allyks poklesla ramena. Několikrát se nadechla k řeči, ale nakonec se na něj jen zoufale dívala. "To nemůžu..."
Rozhodla se soustředit na bezpečí své rodiny. Přesunula se tak, aby stála mezi ním a jeho jedinou cestou k uzavření portálu.
Z přemýšlení nad tím, jak nalézt řešení nemožného, ji náhle vytrhlo Mephasmovo tiché: "Usnadním vám to." Sundal si prsten a elfce se stáhl žaludek. "Je mi to líto, ale musím ti tvůj prsten vrátit."
Zrada, odmítnutí, beznaděj, zlomené srdce... Allyks si byla jistá, že kdyby měla pohnout byť jen jediným svalem ve tváři, aby něco řekla, tvář by ji zradila. A tak tam stála, nehybná, s pohledem upřeným na prsten v Mephasmově dlani.
"Je mi to líto, opravdu jsem si vážil našeho přátelství," pokračoval. Allyks jenom zaťala zuby a odvrátila hlavu, jako by tam nestál. Neuvidí ani jedinou její slzu.
"Příteli, nedělej to," zašeptal pouze Hirkal, klidně se připravující na nevyhnutelné.
"Nemám jinou možnost," odpověděl Mephasm.
Mnohokrát si pak elfka vybavila tuto scénu, co všechno mohla říct a udělat. Občas i hereticky fantazírovala nad tím, že prostě změnili názor a portál uzavřeli. Pokaždé ale došla k tomu samému závěru: v tu chvíli všechnu svoji sílu soustředila na to, aby se nepohnula a na kolenou ho neprosila, aby přestal. Nebylo v jejích silách argumentovat, nebo se na něj byť jen podívat.
A tak začal souboj a byl to výsměch. Mephasmova síla byla v Pekle nedozírná, zatímco elfka se jenom marně snažila oddálit neoddalitelné. Léčit, bránit, zaštítit... jediný její náznak rány se po pekelníkovi svezl jak fouknutí.
"Jestli chceš, aby ti tvůj bůh propůjčil svou moc, musíš nejdřív chtít ublížit," slyšela ve své hlavě posměšný Skyllin hlas.
A pak se věci zpomalily. V jednu chvíli bojoval Mephasm s Hirkalem, který mu do boku zaťal svůj falchion, a v druhou letěl na Allyksinu hlavu gigantický kus kovu. Nebyla schopná se bránit, ani uhnout. Prostě jenom nevěřícně stála, s vytřeštěnýma očima, a pak ležela na zemi, před okem vlasy a cár kůže, vytržené ránou z její hlavy. Poprvé byla ráda za své slepé oko.
Jenom ho sledovala, zbrocená krví, jak se napřahuje k další ráně, a snažila se rozluštit jeho pohled a možná v tu chvíli, na zlomek vteřiny existovala její část, která to, co přijde, vítala. Když tu si všimla Delgara, sesílajícího kouzlo. Ďábel sledoval její pohled a otočil se po gnómovi, z jehož prstů vyšlehly barevné paprsky. Otočil se zpět k ní, vypadal, že se chystá něco říct... a padl na kolena a zhroutil se vedle ní. Zacukaly mu prsty a změnily se na pařáty, stejně jako celé jeho tělo se změnilo zpět do své ďábelské podoby. Allyks ho chvíli pozorovala, ale nepohnul se, a pak se v hrůze odtáhla. Jeho oči zůstaly stejné. Naposledy se do nich podívala a pak už mu nevěnovala ani pohled, ani slovo.