Kletba Hlubiny

Do příchodu nemrtvých armád Szasse Tama zbývaly 2 dny. Po odpočinku v Semberholme jsme se vydali do Hlubiny, chtěli jsme získat jakékoliv informace o Felicii, lidské dívce, která měla být spojena s Koliadou.

Seldarin nám ukázali vizi, že se Vecna ukryl na místě zvaném „Nejvyšší trůn“, které stvořili Batrachi. Nelze se do něj, ani z něj dostat… Tedy až na Vecnu, který se do něj očividně umí dostat, otázkou je, zda i z něj. Tím pádem je pro nás Nerulova kosa nedostupná. Vecna tam bude zapečetěn na tisíc let, nebude zabit a to kvůli Banemu, který by si nárokoval jeho moc a příliš by posílil.

V Hlubině vládl chaos. Konaly se popravy kněží Orcuse a jeho uctívačů. Nemera zjistila, že Feliciino jméno není úplně neznámé. Měla by to snad být cizí šlechtična.
Já a Peblíg jsme se vydali do přístavního úřadu zjistit, zda nepřiplula některou z lodí, vždyť Hlubina je jedním z největších přístavů dnešní doby. Bohužel po téměř bezvýsledném pátrání jsme pouze zjistili, že před 30-ti lety připlula lady Felicie na lodi v Tethyrských barvách, ale to až po tom, co nám Allyks s Nemerou oznámili, že vědí téměř vše.
Mezitím, co jsme se s Peblígem pachtili v přístavu, Nemera a Allyks navštívili kronikáře z Hlubiny. Přivítal je překvapivě mladý, mírně obtloustlý muž oblečený do místní módy – ubrusu. Příliš krátkého ubrusu. S jeho pomocí zjistili, co se stalo. V Tethyru byl vyvražděn královský rod Tethyru jiným šlechtickým rodem. Princezna Felicie, mladá a všemi obdivovaná, z tohoto nového královského rodu se měla stát královnou a ona a její rod byli pozváni do Hlubiny na Zimní slavnost. Kam se také před 30-ti lety dostavili. A na slavnosti se objevili vrazi, vyvraždili celý její rod, ji však nedokázali zabít, unesli ji za město a tam ji pohodili v závějích, kde musela zahynout. Ale tělo se nikdy nenašlo. Na uvolněný Tethyrský trůn dosedl původní rod, objevil se totiž poslední syn. Byl vychováván v utajení. Také jim kronikář prozradil, že zrovna dnes je Tethyrská královská rodina v Hlubině a jedná s představiteli Hlubiny o vyslání jednotek proti Orcusovi. Večer by se pak měl konat večírek k oslavě výsledku jednání.
Setkali jsme se u chrámu Havraní královny. Nemera tu zadala opatovi za úkol sehnat pro nás pozvánky na večírek Tethyrské královské rodiny. Za chrámem pohřbívali mrtvá těla popravených Orcových uctívačů. Pak jsme se vydali společně do Hlubinské strážnice. Chtěli jsme tam získat záznamy o 30 let starém vyvraždění Tethyrské královské rodiny.
Na nádvoří strážnice se zrovna slétaly stovky gryfů a všude pochodovaly stovky vojáků. Všude vládl organizovaný zmatek. Velitel celé pevnosti nás poslal do skladu, kde jsme zjistili, že to on vyšetřoval ten dávný zločin a že se nakonec přiznalo 5 vrahů, kteří byli urychleně popraveni. Velitel nám řekl, že bylo nutné rychle danou situaci řešit, ale už se nezjišťovalo, jak se útočníci dostali dovnitř a ven. Bylo vidět, že to je pro něj uzavřená záležitost a nechce to řešit.
Na hřbitově jsme našli těla těch popravených vrahů a zjistili jsme pomocí rituálů, že ji opravdu polomrtvou a téměř nahou pohodili za městem a pak se vrátili zpět. Na označeném místě jsme samozřejmě po 30-ti letech nic nenašli, ale nakonec jsme zjistili, že zřejmě byly povolány mocnosti, které jí nedovolily zemřít, i když si to přála.
Byl čas vyrazit na večírek. Vyzvedli jsme v chrámu Havraní královny vstupenky a dostavili se tam. Před sálem bylo nutné odevzdat zbraně, což jsem učinil bez obav, mne nelze odzbrojit tím, že odložím meč války. Ostatní také odložili zbraně (někteří je už před tím vložili do Lutécie) a vydali jsme se do sálu.
A pak se to začalo kazit, jen jsem si neuvědomoval, že se to děje.

Ze zápisů Nemery:
Nečekala jsem, že nás pátrání zavede na večírek hlubinské a tethryrské smetánky. Popravdě… nečekala jsem, že nás zavede vůbec někam, vzhledem k tomu, jaké stopy jsme měli k dispozici. Tedy jakou stopu, dá-li se jednomu jménu, navíc nijak zvláštnímu, říkat stopa. Ale co. Člověk žije, aby byl překvapován. Občas i příjemně překvapován, jak jsem slyšela. Počkám se stížnostmi až podle toho, jaké výsledky nám vyšetřování v kruzích místních prominentů přinese…¨…na to, že jsem pro dnešní večer vůdcem družinky, popravdě zrovna moc nevypadám. Hirkalovo ego je jiná váhová kategorie, Peblíg se vyšňořil dle poslední módy, takže připomíná papouška kakadu zkříženého s tukanem, a Allyks, slunce našich dnů… je holt Princezna Slunce. O šatech nemluvě, já bych si je přišlápla… elfí graciéznost má něco do sebe. Uch, tohle bude těžký večer, nemám ráda roli chudé příbuzné. Snad budou mít dobré občerstvení……byli jsme řádně ohlášeni coby vyslanci Letherny. Podle několika postranních pohledů a špitaných poznámek usuzuji, že nepůsobíme jako typičtí sluhové královny mrtvých. Královský pár ale zachoval dekorum, nechal nás se představit, trpělivě vyslechl naše tituly, řekl, že je potěšen přítomností vyslanců Havraní královny… a s noblesou nás odmával, abychom se šli družit s ostatními hosty. Vzhledem k tomu, že to byl od začátku náš plán, rádi jsme královskému pokynu vyhověli… Ha, bar… copak asi mají za víno?…král ani královna zrovna nevypadají jako typy, které by si objednali vraždu na zakázku. Spíš působí jako někdo, kdo by byl schopen v čele bandy dobrodruhů vpadnout do sálu a s pokřikem „zhyňte, zrůdní uzurpátoři!“ si právo na trůn zajistit sami… Bylo by nezdvořilé odmítnout připít si na nově uzavřené spojenectví, že?…najde se tu pár zajímavých tváří. Třeba zrovna tenhle. Kromě toho, že má místo jednoho oka zelený drahokam, mu dovolili ponechat si meč. Protekce? Na bodyguarda zrovna nevypadá. Tak nic, prý jde jen o rituální čepel. Pokračujeme dál… …kolem baru…Ha, mám to. …opravdu vynikající ročník…Potkal mě nápad. Slezina výkvětu šlechty ze širokého dalekého okolí, někde v tom nafintěném klubku musí být nějaký vryloka. Kromě mě. Tohle je přesně ta společnost, kterou by si mí drazí rodní nenechali ujít ani za nic. Ups, pardon, na tu vlečku jsem Vám opravdu nechtěla šlápnout…Bratře nebo sestro vryloko, ukaž se… Škrábě mě nějak v krku, z těch společenských řečiček, musím to trochu spláchnout. A mám tě! Ne ne ne, neutíkej… neomdlévej? Sakra, chci si jen popovídat. Ach jo, tohle jsou chvíle, kdy si uvědomuji, jak moc má role generálky Letherny, vyvolené služebnice Rudé čarodějky a Havraní královny, škodí mému společenskému životu. Působil docela sympaticky, než se málem udusil… úctou. Říkejme tomu úcta. Uvidíme, jestli z něj něco dostanu…Co je to za povyk? Gammalon? Proč všichni řvou, kde jsou král a královna? Allyks, Hirkale, tukane… teda Peblígu? Mám pocit, že večírek právě skončil..

Ze zápisů Peblíga:
V sálu nás Nemera představila. Allyks se dmula pýchou ve svých nádherných šatech, Hirkal po představení se královskému páru pro změnu zase trošku smutně zatvářil (Nemera neuměla jeho celé jméno). No a u mě to skončilo hodně rychle.Pak jsme se vydali směrem k baru se domluvit, co a jak dál.. Rekognoskovali jsme terén, abychom zjistili, která osoba by mohla byt Felicie. Naštěstí jsme mezi sebou měli telepatický most, takže jsme spolu mohli mluvit, aniž bychom museli být u sebe… V tom za námi přišel nějakej týpek, že prej je ze Zkroucené runy a že bychom měli vypadnout, že se tu něco stane.. A prý nám to vzkazuje Delgar. Známe Delgara a rozhodně tohle jeho způsob komunikace není… Chybí mi v tom kus jeho příspěvku, který vždy ochotně přidá… Teď přemýšlím nad tím, jestli to dělá k vůli nám, nebo kvůli sobě, protože jsou až děsivě úchylné. Ale to už jsme začali čut, že se něco posere. Nenechali jsme se odbýt a zůstali jsme tam. Nakonec jsme se rozdělili, dámská část šla směrem ke králi a královně, Hirkal směrem do davu, ani nevím kam.Já jsem si všimnul malejch děcek a šel jsem směrem k nim… Hned se ke mě přiřítili a začali se vyptávat, proč jsem zapomněl vyrůst, atd.. prostě samé proč otázky. Takže mezi dětma jsem sondoval, kdo je kdo, jak je znají atd.. Ani jsem pořádně telepatický most nevnímal, protože vnímat malé sviště, pak dvě ženské a Hirkala, to je nadgnómí úkol… Ale aspoň jsem se dozvěděl, kdo ke komu má vztah a kdo to vůbec je… Já jsem jim povykládal různé pohádky a oni byli šťastní…Co jsem tak zaregistroval, tak se rozhoduje mezi dvěma adeptkama na naší Felicii. Jedna stojí u královského páru a druhá, co nedávno přijela (doslova a do písmene) na křesílku, nějaká Freya. Hirkal zkusil nějakým záhadným způsobem jeho blízkým „zapůsobit“ na Freyu, aby získal nějaké informace. V množství informací, které byly přeposílány, jsem tak akorát zaregistroval, ze si ji Allyks odváži do vedlejšího salónku, kde spolu můžou v klidu mluvit.Když v tom se najednou ozvalo obrovitánké BUM… snažil jsem se popadnout malého prince s princeznou a strhnout je pod sebe.. Ale nešlo to. Výbuch byl tak silný, že to nemohli přežít.. Možná, kdybych se pokusil zachránit jedno…Hirkal zachránil první princeznu, kterou povalil a ochránil ji svým tělem, tj. Zalehl ji. Nemera se snažila zachránit krále , ale bezvýsledně, byl moc daleko od jejího dosahu. Allyks byla vedle s Freyou a ta se přiřítila až následně po výbuchu…Freya za tohle nemohla, i když hrozně chtěla…Jen doufám, že v tom nemá prsty Delgar, jinak ho zabiju... O Zkroucena runa je jasná...Už teď lze o ní mluvit v minulém čase..

Ze zápisů Allyks:
Allyks, oděná do bílého hedvábí, zlatých krajek a jizev, si nepozvána přisedla k paní Freye a upřela na ni svůj zrak.
"Takže co je dnes večer v plánu?"
Plán byl přímočarý. Jediná žena v této místnosti, dostatečně mocná, aby odolala jejímu kouzlu, může být Felicie. A ta buď neodolá a prozradí svůj plán, nebo odolá a prozradí samu sebe.
"Všichni můžou jít k čertu," zavrčela Freya. "Tahle párty stojí za starou belu."
Allyks se zachmuřila. To nebyla odpověď na její otázku. Žena sedící vedle ní je Felicie. Vyslala mentální znamení ostatním a Hirkal se nenápadně přiblížil.
"A co tedy bylo v plánu?" zeptala se elfka už o dost mírnějším tónem.
"Chtěla jsem to tu všechno vyhubit, rozprostřít tu věčný mraz... ale kašlu na to. Když zvednu ruku, ten mi ji usekne," kývla směrem k Hirkalovi. Dobrý odhad.
Feliciin příběh nebyl šťastný a ani po zásahu vyšší moci se nezlepšil. Když tehdy umírající zmučenou dívku nalezli sluhové Ledové čarodějnice, bylo už pro její nohy příliš pozdě. A Koliada se rozhodla dívku pouze využít. Ve svém chladném srdci pro ni nenašla lepší dar, než věčné mládí, věčně upomínané na křivdu, která se Felicii stala. Vždyť k čemu by jí byla schovanka, která ve svém srdci nechová nic než nenávist? Jakým nástrojem by jí byl člověk, který se smířil se svým osudem a rozhodl se jít dál?
Když jim Felicie prozradila, že Ledová čarodějnice jí zachránila život, ale chůzi jí navrátit už nemohla, Allyks s Peblígem si vyměnili šokovaný pohled, zatímco Nemera se rozesmála nechápavým smíchem.
"Miluješ svoji 'matku'?" zeptala se nakonec elfka.
"Nenávidím ji," zavrčela dívka.
A tak uzavřely dohodu. Allyks dá Felicii zpět ztracené zdraví a nový život nezatížený vzpomínkami. A až přijde čas, až bude Felicie stát nohama pevně na zemi, bude jí umožněno, tak jako předtím Skylle samotné, podívat se zpět a přijmout nebo odmítnout, kým byla.
Na oplátku Felicie zradí Koliadu a Koliada zemře.
Felicie přijala.
A tak Allyks pustila svoji ochrannou síť, kterou předtím rozprostřela nad všemi lidmi v sále, a odešla s Felicií do jiné místnosti, kde by v klidu mohla posoudit rozsah jejích zranění. Když zjistila, že rozmrazit Feliciiny nohy by obnášelo i vrátit dívce její roky, na chvíli zvažovala tuto informaci v rámci pravé vílí dohody vypustit, ale Feliciina tvář, poprvé po dekádách utrpení tající v nové naději, obměkčila její srdce. Allyks tušila, že dalším svým vazalům tak dobrou dohodu už nenabídne, ale co už. Nebylo snadné přiznat si to, ale Felicii by chtěla pomoci i jen tak. A tak jí přislíbila, že jí najde i speciální lék, který vyléčí nohy, ale nevezme zpátky roky. A to byla poslední kapka, po které se dívka v slzách zhroutila elfce do náručí.
Příliš času jim ovšem dopřáno nebylo, protože za chvíli otřásl palácem výbuch. Elfka zcela v rozporu se svým křehkým vzezřením popadla lidskou dívku do náručí a vmžiku ji skryla za závěsem.
"Něco se stalo a já musím jít za svými druhy," rychle vysvětlila Allyks Felicii. Když spatřila její vyděšený výraz, navlékla jí svůj prsten. "Když budeš v nebezpečí, otoč jím a budeš u mě."
Pohled plný bolesti, který elfka jejímu novému prstenu věnovala, odradil Felicii od jakýchkoliv protestů.
Sál byla směs černé a rudé, vzduch byl plný pachu spálenin a krve. Allyksini společníci byli naživu, princezna Cyriana potlučená, ale naživu, všichni ostatní mrtvi, spečeni do pokroucených soch. A pak mág s jedním okem, vřískající v agónii. Allyks mu vyléčila jeho zranění, bolest mu ale ponechala. A pak už tu nebyl nikdo, komu by mohla pomoct. A uvědomila si, že kdyby tu byla zůstala, nejen, že by zachránila krále, ale její ochranná síť by jednookého mága usmažila dřív, než by stihl cokoliv udělat.
"Osud," zašeptala, hořce se pousmála a šla za tím, kdo byl důležitý.

Za mě jen v krátkosti:
Její Královská výsost Královna Zaranda Hvězda Rhindaun, Monarcha Tethyru je mrtvá. Mrtvý je i jeho Královská výsost Král Haedrak Errilam Alemander Olosar Lhorik Rhindaun III, Monarcha Tethyru, dvanáctiletá princezna Sibilla, osmiletý princ Coram a výkvět Tethyrské šlechty.
Přežila pouzešestnáctiletá princezna Cyriana, která se stala novou královnou Tethyru a byla urychleně odvezena zpět do vlasti.
Lady Mynda Idogyr - Dvorní Vizera zemřela a Lord Gamalon Idogyr - Dvorní mudrc a její manžel nechápe jak se stalo, že způsobil výbuch, který vypálil celý sál.
Smějící se mág Damlath, který byl ovládnut kýmsi ze Zkroucené runy, varující nás (prý Delgar sám nám vzkazuje ať to necháme být a odejdeme), ten je také mrtvý.
Lady Freya - Princezna Felicia naštěstí přežila a přesvědčena díky Allyks se k nám přidává na naší cestě.
A já sám? Já… Je to moje vina, že jsem do toho více nezasahoval. Chtěl jsem dávat víc prostoru ostatním a kam to došlo? Nemera nezvládla tlak posledních dní a opila se tak, že moc nechybělo a díky jejím poznámkám a smíchu adresovanému zlomené Felicii to málem vedlo k něčemu hroznému. Je moje vina, že jsem si nevšiml, co se děje a včas nezasáhl. Je moje vina, že mi nedošlo, jak neobvyklou věcí je meč u boku dvorního mudrce, když nikdo jiný jej mít nemohl. A poznámka o tom rituálu mě měla ponouknout poslat za ním Peblíga, aby nenápadně zjistil víc o tom meči a jeho oku. Mohli přežít všichni. Ano překazili jsme plán Zkroucené runy, ale je to trpké.
Pohled na hořící lidi na večírku se nedá vymazat a jejich křik…
Nedávám nic najevo, nechci ostatním přidávat na jejich bedra víc starostí, ale temnota kolem mé mysli houstne. Ne, nebojím se, vím, že až přijde čas, dám vše do toho ze všeho vysekat sebe a ostatní. Jen ve mě doutnající vztek žhne a řeřaví, docela se těším, až jej vypustím na nepřátele.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Snad nám Felicie pomůže a odstraníme ze hry Koliadu. To by mohlo přivést do hry Prince mrazu, jeho pomoc proti Orcovi a Szassovi Tamovi by mohla mnohé změnit.
- Zkroucená runa… Budiž zatracena a ať jejich nemrtvé kosti zpráchniví ve stínu hnoje osla. Pokud to vše přežijeme, pak mi bude potěšením ukončit pár neživotů těchhle proklatých lichů.
- Nevěřím, že Delgar by souhlasil s touhle situací a nevěřím tomu varování – Delgar by nikdy nepoužil takováto slova, věděl jak uvažujeme a tak si myslím, že má problém týkající se právě Zkroucené runy. Nevěřím v jeho zradu.
- Jak dopadne nyní po těchto událostech v Hlubině společný postup Tethyru s Hlubinou proti Orcovi je ve hvězdách.
- Vypadá to, jako by každý náš čin pomáhal k uskutečnění plánů Orca, Szasse Tama a Koliady. To mě děsí. Určitě jejich plán jde dál než za pouhý boj démonských a nemrtvých armád. Něco chystají a znervózňuje mě, že nevím co. Ale na druhou stranu, ti, jejichž pomoc jsme překazili, by byli možná horší, nebo prostě jinou Nemesis.
- Nejsme připraveni tak, jak bych si představoval. A netuším, jestli se stihneme více připravit. Uvidíme, co nám přinesou nadcházející dny.