Zima a Léto, příchod do Letherny

Do příchodu nemrtvých armád Szasse Tama zbýval 1 den. Po rozmluvě s Felicií jsme se rozhodli pokusit se vylákat Koliadu lstí. Felicie nás varovala, že Koliada má velmi mocný meč, vytvořený lidmi a připomínající černý led. Viděla, jak po jeho ranách byli protivníci rozežíráni tak, jako po zásahu jedem. Rozhodli jsme se, že léčku přichystáme v Žárné, v podmínkách, které lépe vyhovují nám. Zde Allyks přichystala rituál Slunečního svitu a Peblíg rozdal své lektvary, které nám měly pomoci překonat, nebo alespoň zmírnit dopady její moci na nás.
Felicie poslala zprávu Koliadě, že téměř celá královská rodina Tethyru byla vyvražděna až na princeznu Cyrianu, protože se do toho vložila arcivíla zářící mocí vílí divočiny, titulující sama sebe jako Princezna Slunce. V nastalém souboji měla Felicie co dělat, aby sama unikla, ale podařilo se jí tu arcivílu zranit a vysledovala, že se přemístila kamsi do Žárné a princezna Cyriana je možná s ní. Potom jsme ji ukryli do Lutécie a já sebe, Peblíga a Nemeru zamaskoval před zraky nepřátel a Peblíg nás přikryl svojí mocí, abychom unikli magickému sledování. Jen Allyks zůstala viditelná u malého ohníčku a vedle ní ležela zabalená v dekách postava s vlasy připomínajícími vlasy Cyriany, Tethyrské princezny. Ale byla to jen nápodoba lidské postavy.
Se zvukem hromu náhle vstoupily před Allyks dvě postavy. Jednou z nich musela být sama Koliada, majestátní, v bílém hávu, oděná mocí arcivíly, zpodobnění Zimy osobně. Ale ta druhá postava mi zmrazila srdce víc. Szass Tam tam stál a měřil si pohledem Allyks a okolí. Allyks udělala nezřetelný pohyb rukou a Koliada se zatvářila překvapeně, její moc na chvíli trochu pohasla. Na chvíli se jí podlomily nohy a byla schopná jen utíkat. Do toho jí Nemera pověděla o tom, co se stane v krátkém zbytku jejího podlého života a Peblíg s Allyks na Koliadu společně seslali kouzlo, díky kterému každé škrábnutí krvácelo jak rána sekyrou a každý sek mečem dělal příšerné zející rány do její bělostné kůže.
Ale Szass Tam se zdál účinkem Allyksiina kouzla nedotčen. Nebyl čas otálet.
Vyřítil jsem se z úkrytu a zaútočil na Koliadu i na Szasse Tama. Zatímco Koliada byla mým útokem otřesena, Szass Tam stál netknut, pobavené mi pokynul a naznačil, že mám útočit na někoho jiného. Tak jsme poznali, že je tam přítomen pouhou iluzí.
Koliadě po dalším mém zásahu jsem do jejího bolestí zkřiveného obličeje zasyčel „Rozsudek a milost náleží Seldarine, moje práce je připravit ti s nimi setkání“. Trochu to s ní otřáslo a bylo vidět, že se chystá k nějakému svému podlému plánu.
Koliada i přes naši přesilu byla strašlivým soupeřem. V jednu chvíli na mě udeřil její meč tak strašlivě, že málem naplno prošel mojí obranou a byl by mne zabil. Naštěstí mě jen zranil na boku a lektvar od Peblíga zřejmě udělal svoji práci. Nebyl jsem schopen se ke Koliadě skrze blizzard, zuřící kolem ní jako ledový štít, vůbec dostat. A to se i Peblíg snažil a velmi mi pomáhal. Nebýt Nemery, která ji posunula do mého dosahu, trval by souboj mnohem déle. Jakmile jsem ji měl nadosah, meč války zavířil a srazil mocnou arcivílu Zimy na lávové pole. Každý jiný tvor by byl po takových ranách mrtvý alespoň desetkrát, ale v ní pořád byla jiskra života a já cítil, že nejsem ten, kdo může ukončit její existenci. Zadýchaně jsem ustoupil a uvolnil místo Allyks.
Allyks se nad ní tyčila a záře kolem ní stále sílila až bylo skoro nemožné na ní udržet pohled. To bylo poprvé, co jsem si plně uvědomil, že Allyks se stala rovnou nejmocnějším Arcivílám Vílí divočiny. Zároveň se sílícím jasem začala Allyks prozpěvovat pradávnou hymnu prvního rozbřesku. Její hlas sílil a pak do zkroucené Koliady udeřil jas slunce za rychlého rozbřesku a její bolestný jekot ohlásil konec Zimní čarodějnice. Všichni jsme pocítili, že rovnováha sil Vílí divočiny byla navrácena - zimní čarodějnice byla mrtvá.

Opodál to pozorovala iluze Szase Tama a pobaveně nám poděkovala, za odstranění dalšího problému. Řekl, že doufá, že se s námi potká na bojišti a pak jsme pocítili jeho magii. Námi všemi prošlo cosi, jako pátrajcí magický prst. A nic se nestalo. Szass Tam zmizel a my přemýšleli, co to mělo znamenat. Peblíg, Nemera a Allyks vycítili, že naše Imascarkany (a máme už čtvrtou – meč Koliady byl jednou z Imascarkan) se rozrezonovaly Szassovou mocí a že to byl asi jakýsi rituál Imaskarských čarodějů. Bohužel nedokázali určit jeho povahu.
Shodli jsme se, že to určitě nic dobrého nebylo. Známe omezení Imascarkan, že poslouchají vždy svého nejdřívějšího majitele a tak nás přepadly pochyby, jestli se to nějak Szass Tam nepokusil obejít, popřípadě nám i jinak uškodit skrze imascarkany.
Vydali jsme se do Vílí divočiny najít domov pro Felicii u eladrinů a Allyks ji zbavila paměti, aby se prozatím netrápila minulostí s tím, že problém s jejími nohami Allyks odstraní později. Pokusí se jí nejen vrátit chůzi, ale i udržet jí mládí tak, aby přitom nezestárla na padesát let.
Pak jsme navštívili Prince mrazu. Toho potěšil skon Koliady a přislíbil svoji pomoc Havraní královně, jen že mu chvíli bude trvat sebrat svoje síly. Snad slovo dodrží a přidá se v boji na naši stranu.
Další cesta nás zavedla do Astrálního moře na Peblígův ostrov a zde jsme ukryli naše čtyři imascarkany. Protože se radši vzdáme jejich moci v nadcházející bitvě, než abychom dopustili, že Szass pomocí toho neznámého rituálu obrátí imascarkany proti nám. Doufali jsme, že s takovou možností Szass Tam nepočítal, že si něco takového, jako vzdání se moci ani neumí představit. Na ostrově jsme zjistili, že už tam leguán s duší drakoliche není, že porušil své slovo a zabil se tak, aby se zjevil u svého pána. Snad příště mí společníci nebudou soudit protivníky podle aktuálního vzhledu (kostra leguána), ale budou soudit podle skutků. Budiž jim to dostatečnou lekcí. Takto už Szass Tam možná ví, že máme jeho fylakterium, pokud mu to drakolich řekl. A pokud neřekl, tak to minimálně tuší.
Měl jsem obavy, abychom o to fylakterium nepřišli. Proto jsem poprosil Seldarin, zda by nedokázali vytvořit vězení pro fylakterium Szasse Tama tak, aby v případě jeho smrti, až se u něj zjeví, aby se nemohl osvobodit a byl navěky uvězněn. Tedy alespoň těch tisíc let do doby, než si jeho duši vezme Bane. Mám pocit, že jim to ale pár dní zabere.

A pak jsme přišli do Letherny. Před námi byla ledová planina posetá těly démonů a ďáblů. Vítězní ďáblové zrovna prostupovali průchody do pekla. Před námi byla skaliska ohraničující Lethernu a v průchodu mezi nimi jsme viděli tábory shadar-kaiů, elfů a gnómů. V táboře elfů, eladrinů a gnómů se něco dělo. V centru byl vidět Sadness a Ilsevelle.
Na místě samém jsem zjistil, že jedna z eladrinek, Miven Sin, chce odejít jako učednice se Sadnessem do pekla a Ilsevelle (a i ostatním elfům a eladrinům) se to nelíbilo.
Gnómové postávali v hloučcích okolo, vzrušeně debatovali a střídavě se přidávali k oběma stranám výkřiky. Bylo vidět, že jim nejde o povahu sporu, ale o spor samý a že to berou jako zdroj vzrušení a povyražení. Peblíg se k nim přidal a začal je poštívat. Byl jako ryba ve vodě.
Sadness byl jiný. Sálalo z něj peklo a byl jaksi důstojnější. Najednou jsem si uvědomil, že se ze spojence může stát hrozba. Modulovaným hlasem majícím váhu padajícího kamení mi řekl, že Miven Sin nijak neovlivnil, že je to její svobodné rozhodnutí. Ale už z jeho projevu bylo jasné, že ji možná magicky neovlivnil, ale jeho charisma na to jistě nějaký vliv mělo.
Zvážil jsem celou situaci a poradil se s Ilsevelle. Pak jsme pronesl řeč k celému táboru o tom, že jsme se všichni rozhodli dobrovolně bojovat v Letherně a pokud je to její rozhodnutí, nemůžeme jí zabránit odejít. Gnómové mi střídavě hlasitě dávali za pravdu, nebo naopak bručeli, podle toho, jak je Peblíg dirigoval. Naštěstí je nikdo nikdy nebere vážně, takže byli jen jakýmsi otravným šumem pro ostatní zúčastněné.
Sadness mi za to slíbil, že pokud by se vše opravdu hroutilo, pak by přišel na pomoc. Netvářil se u toho přívětivě a nebyl jsem si jistý, zda mu můžu věřit, ale nic lepšího jsme neměli.
Ještě předtím, než odešli do Pekla, během Hirkalova proslovu, se Allyks nenápadně přitočila k Miven a něco jí pošeptala. Miven přikývla. Allyks na chvíli vypadala jako usmívající se kočka.

Nemera zjistila, že velitelem všech vojsk se mezitím stal Káin. Nemera ho neměla příliš v lásce. Už jen proto, že kdysi opustil Havraní královnu a začal sloužit Vecnovi. Ale před konfliktem ho Vecna poslal zpět pomoci Havraní královně. A on tak nahradil Luciana – legendárního shadar-kaiského generála. Prý se Lucian zhroutil kvůli nemoci své dcery. Káin navíc snad i odmítá další armády, které chtěli pomoci.
Tahle informace Nemerou otřásla. Tak nějak jsme věděli, že Lucian byl jejím dětským hrdinou, fenomén, jaký se rodí jednou za deset tisíc let. Vydali jsme se k Lucianově stanu a tam jsme ho nalezli. Zlomeného a hledícího na bezvládné tělo své dcery. Bylo divné, že zrovna on, shadar-kai sloužící Havraní královně je tak zdeptán případnou smrtí své dcery. Řekl nám, že dcera přišla o duši, že jí ji sebral arcilich, který se zde znenadání objevil. Nabídli jsme mu, že se pokusíme získat duši jeho dcery zpět, pokud on za to opět povede armády Letherny. Přece jen Káinovi nevěříme, kdo by taky věřil Vecnově zaprodanci.
Vydali jsme se do skalisek, kde měl mít svou jeskyni onen arcilich. Před ní stál jeden shadar-kai, který nás varoval, ale udělal to tak, jako by on toho arciliche nebral jako protivníka. Vysvětlil nám, že předchozí výprava odtud odešla dobrovolně po rozmluvě s arcilichem a že Havraní královna ho bere jako neutrální mocnost. A tak jsme vešli, abychom se střetli s lupičem duší.
Jaké však bylo naše překvapení, když jsme z rozmluvy s ním zjistili, že Lucian nám zapomněl říci pár drobných detailů. Například, že legendárním generálem se stal až po tom, co mu tento arcilich propůjčil dedukční schopnosti tisíců lidských generálů (včetně Szasse-Tama). Nebo to, že za to měl po deseti letech odevzdat svoji duši jako platbu a že tak ze zbabělosti neučinil. A tak arcilich sebral duši jeho dcery a vrátí ji, pokud mu tu svoji Lucian dobrovolně odevzdá.
Vydali jsme se zpátky i s arcilichem za Lucianem. Byl nemile překvapen. Allyks jen poznamenala“ „Je vidět, že už dávno nejsi geniální stratég“. Konfrontovali jsme ho a on nakonec svoji duši dobrovolně odevzdal a jeho dceři byla navrácena zpět její duše. A pak se uskutečnila další dohoda. Arcilich dal Nemeře na 10 let stejné znalosti, jaké měl Lucian, ale vzal si za ně jeden magický artefakt od Peblíga, který neváhal a pro Nemeru jej nezištně obětoval.

Nemera si pak díky novým schopnostem uvědomila, že oblíbenou strategií Szasse-Tama je využít něco, co obránci považují za přírodní překážku – například jezera, nebo močály. A u Letherny jeden takový obrovský močál je.

Nemera se zastavila za vojí patronkou, Rudou čarodějkou. Ta jí dala svolení k tomu, aby se stala hlavní generálkou Letherny, ale před tím si to musí vyřešit s Káinem. Přivítal nás s neveselým úšklebkem, který patřil zejména Nemeře. Po troše toho příbuzeneckého škorpení (nevěděli jsme doteď, že Káin je jejím bratrancem, podoba je tam ale veliká) Nemera uzavřela dohodu, že se stane oficiálně hlavním velitelem, že ale neoficiálně budou dělat rozhodnutí spolu a že vzájemné antipatie vyřeší případným soubojem, pokud tedy přežije vůbec někdo, kdo by se takového souboje dožil. Káin se zatím chystal odmítnout nabídku Hlubiny s tisícem jezdců na gryfech. Prý proto, že lidem se nedá příliš věřit, když v Hlubině tak řádí Orcusovy kulty. Na tom něco bylo. Tak jsme se nakonec rozhodli, že přijmeme pouze gryfy a na ně posadíme elfy a eladriny. Tethyr svoji pomoc zrušil sám.

Proti dvěma milionům nemrtvých Szasse Tama tak stojí něco přes dvěstě tisíc shadar-kai, střelci a čarodějové z Athkatly, deset tisíc eladrinů a elfů, gnómské jednotky (čarodějové pracující s iluzemi, artificieři atp.), paladinové a nakonec vzducholoď. Tajná zbraň schovaná v nízkých mračnech. Má na ní být 30 nejelitnějších vojáků z Athkatly – čarodějové, vojáci a dobrodruhové. Vést je má jistý Edgar Roenal z Athtkatly, člen šlechtického rodu známého nevybíravým chováním. Majitelem tohoto létajícího zázraku pak má být náš starý známý gnóm Oswald se svou neteří. Prý má zatím sloužit pouze jako obrana proti případnému příletu drakoliche.

Peblíg se tam hned chtěl podívat a tak jsem ho tam vynesl. Sotva jsme přistáli na palubě, hned se vrhl za Oswaldem a Maralií a vzrušeně brebentili na přídi. Zato mě cestu zastoupil paladin v plné zbroji a obořil se na mě, že o nás slyšel a že je špatné mít kolem sebe špehy Szasse Tama. Tak jsem mírně odvětil, že jestli má mezi svými muži špehy Szasse Tama, pak asi nebude tak dobrým velitelem. Došlo mi, že se jedná o sira Edgara Roenala z Athkatly. Osopil se na mě, že myslel mě a ostatní a události kolem Hlubiny při zabití Prince stínů. A mě došla trpělivost. Řekl jsem: „Čekal bych od šlechtice a představeného paladinského řádu větší zkušenost s politikou světa. Mýlíš se, pokud si myslíš, že máš právo mě obviňovat a čekat, že se začnu hájit a předkládat své účty. Nemáš nade mnou žádnou moc lidský lorde a teď mi ustup z cesty. To my zabili Koliadu, Zimní čarodějku, co jsi vykonal pro pád Szasse Tama a Orcuse ty?“ Vykřikl ještě něco o tom, že si na mě dá pozor a na to jsem mu s vlčím úsměvem odpověděl: „To určitě udělej, lidský lorde, dát si na mě pozor velmi prospívá zdraví.“
Pak jsem jen nenápadně mrkl na sira Williama, který se tam nešťastně snažil tvářit, že tam vůbec není a vzal Peblíga zpět na zem. Byl čas k odpočinku.

Hlavou mi začaly probleskovat obrazy dávných bitev elfů a eladrinů, kteří přede mnou drželi meč války a já si zároveň vybavil, co bylo jejich slabinou – opakující se stejné taktiky a napadlo mě je trochu uzpůsobit tak, jak to dělají lidé, prostě improvizovat. Nechat vzducholoď plnou paladinů na obloze jen kvůli možnému příletu drakoliche je plýtvání.
Co takhle vzducholoď vybavit výbušninami co to jde? Může pak způsobit bombardováním velké škody pozemním jednotkám, rozhodně větší než banda paladinů, kteří jsou spíš specialisté na boj na koních a pěšmo, než jako posádka vzducholodi - gnómové s výbušninami jako posádka budou užitečnější + dobrodruhové z Athkatly a čarodějové na obranu vzducholodě samozřejmě.
Elfové a eladrini na gryfech budou rozděleni. Někteří budou strážit vzducholoď, jiní zase Araevina, další část bude využita na rychlé depeše mezi armádami a doplňování munice pro vzducholoď (rychlá komunikace je někdy právě tím rozdílem mezi vítězstvím a prohrou) a největší část by mohla hlídat letecké stvůry nepřítele a sestřelovat je z oblohy (hraničáři a čarodějové?). Zároveň, pokud by uviděli generály a výše postavené velitele Szasse Tama, mají za úkol o tom informovat své velitele a ti zase generály, aby se rozhodlo, jak je co nejrychleji a nejefektivněji likvidovat.
Araevin a jeho vysoká elfí magie je naší tajnou zbraní, musí být dobře strážen. Zejména by jej měli strážit paladinové a za jejich štíty pak elfí a eladrinští lučištníci a čarodějové, kteří se už nevešli na gryfy.
Část gnómů by mohla hlídkovat také u močálů a močál samý budou pročesávat smíšené jednotky shadar-kai a elfů a eladrinů, abychom odhalili včas, co Szass-Tam chystá a mohli to obrátit proti němu.
Gnómští iluzorní mágové (pokud se tedy nemrtví řídí zrakem a nevycítí pouze život) by mohli především vytvářet iluze terénních překážek tak, aby se vytvořil zmatek a velké nahloučení nepřátelských vojů, čímž by došlo ke snížení jejich útočného potenciálu, snadnější likvidaci pomocí pozemních sil a zejména snazší likvidaci bombardováním ze vzducholodě.

Peblíg chtěl ještě zjistit, jestli nejde nějak magicky, nebo pomocí alchymie zlepšit povrch těla vzducholodě, aby to neprotrhla obyčejná a možná i neobyčejná šipka.

Do boje zbývá už jen osm hodin…

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Smrt Koliady nám snad pomůže, ale Szass Tam se tvářil, že to spíše hraje do karet jemu. Snad také přijde na pomoc Princ mrazu a snad se i postaví na naši stranu.
- Zkroucená runa… Budiž zatracena a ať jejich nemrtvé kosti zpráchniví ve stínu hnoje osla. Pokud to vše přežijeme, pak mi bude potěšením ukončit pár neživotů těchhle proklatých lichů.
- Nevěřím, že Delgar by souhlasil s touhle situací a nevěřím tomu varování – Delgar by nikdy nepoužil takováto slova, věděl jak uvažujeme a tak si myslím, že má problém týkající se právě Zkroucené runy. Nevěřím v jeho zradu.
- Vypadá to, jako by každý náš čin pomáhal k uskutečnění plánů Orca a Szasse Tama . To mě děsí. Určitě jejich plán jde dál než za pouhý boj démonských a nemrtvých armád. Něco chystají a znervózňuje mě, že nevím co. Ale na druhou stranu, ti, jejichž pomoc jsme překazili, by byli možná horší, nebo prostě jinou Nemesis.
- Nejme připraveni tak, jak bych si představoval. A netuším, jestli se stihneme více připravit. Uvidíme, co nám přinesou nadcházející dny. Musíme vydržet alespoň 5 dní.