Lesk a bída vítězství

A tak jsme stáli na pláních Letherny připraveni čelit nemrtvým Szasse Tama. Hrstka těch, co chtějí bránit Faerun za cenu svého života proti desetinásobné přesile stvůr. Promluvil jsem si s Edgarem, vůdcem lidských sil z Athkatly a trochu urovnal dojem z našeho prvního setkání. Ne že by mi záleželo tolik na jeho osobním názoru, ale před bitvou je lépe věci urovnat. Araevin pomocí vysoké elfí magie zneviditelnil vzducholoď plnou gnómů, výbušnin a čarodějů a také gryfí jednotky Ilsevelle. U Araevina se náhle objevila postava v rudé róbě, slonovinový lesk lebky příchozího nás nenechal na pochybách. U Araevina stál Szass Tam. Okamžitě jsme vyrazili, ale když jsme se dostali blíž, viděli jsme, že je to iluze.
Szass Tam vyjádřil uznání Araevinově umění, rozhlédl se po našich jednotkách a pak zmizel. Araevin dokázal zjistit, že iluzi vyvolal skutečný Szass Tam o padesát metrů níže, někde ze Stínotemna. Místa horšího, než je Vílotemno. Dali jsme pokyn k přesunu, aby centrum armády nebylo tam, kde ho viděl Szass Tam a neohrozili jsme tak Araevina.

Díky Allyks a jejímu rituálu jsme prošli skrze zem a ocitli se v jeskynní kapse celé pokryté rituálními runami. Zde stál Szass Tam a dokončoval portál k úniku neznámo kam, když tu ho náhle do čela udeřil zářící kámen vržený Nemerou. Nevyvedlo ho to z konceptu. Chtěl po nás, abychom přestali pomáhat našim druhům nahoře a co nejrychleji spěchali do paláce Osudu. Že jen tam můžeme zastavit a zabít Orca. Protože až padnou exarchové Havraní královny, pak už nic nemůže ochránit její život. Nabídl nám, že zradí Orca. Pak zmizel. Skála kolem se začala otřásat, jakoby se něco obrovského odkudsi pod námi prodíralo na povrch. Nešlo použít Allyksin portál pro cestu zpět, ale nakonec, s vypětím sil, jsme ze smrtící pasti dokázali uniknout a dostat se na povrch. Vše kolem bylo špatně. Armády Szasse Tama najednou nebyly několik hodin cesty od nás, ale byly zaklíněny kolem našich armád. Těsně za našimi patami vybuchla skála a zem a v dešti kamení, hlíny a leptajícího slizu k nebi vystoupalo obludné, fialové tělo červa páchnoucí mrtvolným rozkladem.
Pak červ udeřil svým tělem na zem a pro změnu kolem pršely kusy shadar-kaiských vojáků a nemrtvý leptající sliz. Strašlivý řev umírajících, hluboké houkání červů (ano, ten „náš“ nebyl jediný, ještě jednoho probudila k neživotu moc Szasse Tama) nás ohlušilo. Zahlédl jsem, jak Mlha statečně bojuje s golemem stvořeným z náhrobních kamenů zvedajícího se do výše pěti pater. Jeho jednotka byla téměř zničena a on byl jediná skutečná překážka mezi golemem a našimi armádami. A Mlha nezklamal, golema zničil, ale zaplatil za to. Všechny náhrobky zformované do obřího kopí udeřily na místo, kde stál. K nebi se vznesl oblak prachu a zakryl nám místo Mlhova boje. Žije ještě? To mi běželo hlavou. Spolu s tím, co říkal Szass Tam. Že není času nazbyt a je třeba nechat armády osudu a zachránit Havraní královnu. Rozhlédl jsem se po ostatních a viděl jsem jim na očích, že víme co je třeba. Nemera sice na chvilku zaváhala, ale pak se se smutkem v očích přidala k nám a my se vydali zachránit naše druhy.
Nejdříve jsme se vypořádali s jedním z červů. Pak Nemera a Allyks zachránily Mlhu a on slíbil, že se o druhého červa postará. Ale to k nám přinesli zvědové zprávu, že z bažiny se vynořilo něco strašlivého, co nejde zabít a míří to k bojišti. Pochopili jsme, že jestli nemáme zcela určitě ztratit bitvu, tak tu hrozbu musíme zastavit sami. Když jsme se dostali na dohled lesa, uviděli jsme prchat zvědy a jednotky shadar-kaiských, eladriny a elfy a gnómy. Pokusil jsem se je zarazit, aby ustupovali alespoň spořádaně a měli tak šanci se probojovat k ostatním, ale jediní, které jsem dokázal přesvědčit, byli elfové a eladrinové. Ostatní byli odsouzeni k záhubě.

A pak se skrze stromy prodrala noční můra. Hydra velká jako ten největší z draků, s masem zetlelým staletími v bažině a posedlá duší… Duší koho? Když ji Peblíg oslovil, rozsvítilo se nám. To proto, že se rozeřvala a ihned se vrhla směrem k němu. To sám Azharzel byl přenesen do těla hydry Szassem Tamem. Co jsme věděli, tak každá rána tohoto tvora měla posílit a měl být téměř nesmrtelným. Ale v mysli mi Corellon zjevil, že já mám moc jej zabít. Stačí, když udělám to, v čem jsem dobrý. Co nejde silou, jde ještě větší silou a já pochopil. Opět jsem pocítil příliv božské síly Seldarin, jež byla mou součástí a zjevovala se pouze při boji s Nepřítelem Tel´Quessir. Pronesl jsem Ortel Seldarin nad Azharzelem umocněný úderem hrušky mého falchionu do čela jedné z hlav, kam se vypálil obrácený znak Corellona na znamení definitivního konce. A Azharzel seznal, že je všemu konec, že ho fylakterie již nezachrání a se zlobou a svou mocí se na nás vrhl. Když se nám podařilo setnout některou z hlav, narostly dvě nové. Prosekával jsem se skrz jeho tělo, až mi čepel mého falchionu splývala do stříbřitě modrých šmouh. Allyks a Nemera vypadaly, jako by dvě bohyně sestoupily ve smrtelných tělech a zraňovaly Azharzela, kdekoliv to jen bylo možné. Nakonec hlavy přestaly dorůstat a Azharzel viditelně slábl. Díky magii Peblíga, který mě posílil, jsem s výkřikem zasadil smrtelnou ránu a odeslal tak jeho duši k Seldarin, aby buď zemřel, nebo pykal za svoje zločiny.

Zmoženi a zadýcháni jsme stáli nad mrtvou hydrou. Zahlédl jsem, že přichází vojska Prince mrazu. Nemera a já jsme odhadli, že s jeho pomocí by se naše síly mohly udržet ještě celý den. Nemera a Peblíg se co nejrychleji vydali k paláci Osudu a já a Allyks jsme se rozletěli k jednotkám elfů a eladrinů Zimního dvora. Princ mrazu nám řekl, že s námi do paláce nepůjde, protože jeho síly potřebují jeho vedení. Odletěli jsme zpět k našim druhům.

Před námi se tyčil palác Osudu. Vyvrácená brána nás vyděsila. Celá vnitřní chodba byla posetá těly mrtvých shadar-kaiů a sorrowswornů. Výkvět sil Havraní královny. A teď tu leželi tiší a mrtví, s přelámanými údy. Všude bylo ticho a to nás vyděsilo snad víc, než kdybychom slyšeli zvuky zápasu. Doběhli jsme k bráně na konci chodby a vtrhli dovnitř. To, co jsme uviděli nám zmrazilo krev v žilách. Nad mrtvým aspektem Havraní královny se skláněl Orcus a za ním stál Szass Tam. Bylo cítit, že část moci Havraní královny je v obou dvou zlech před námi. Přišli jsme příliš pozdě…

Orcus se nám vysmál, že jsme přišli příliš pozdě a že jsme blázni, pokud si myslíme, že bychom dokázali porazit je oba dohromady, jednoho prý možná, ale takhle? Szass Tam za jeho zády tichým a klidným hlaem pronesl: „A právě tak to mělo a má být“ a s těmito slovy zmizel v záblesku magie pryč. Orcus se ohlédl a vypadal na vteřinu… Nejistě? Tedy pokud takto může vypadat Princ démonů. Až teď jsem si všiml, že je zraněný.
A co je zraněné, to může i zemřít. Napadlo nás, že třeba pokud ho zabijeme, pak snad část moci Havraní královny v něm by mohla vrátit život Havraní královně. Neměli jsme co ztratit, buď zemřeme teď v boji s Orcem, nebo později s celým zbytkem Faerunu, jakmile projeví své nově nabyté božství.
Nikdy jsem nestál proti takovému protivníkovi, celé jeho tělo jakoby bujelo a jednotlivé části jakoby žily vlastním životem. Oživlý chaos. Řádně naštvaný, že mu je někdo nyní ochoten odporovat. Povedlo se mi ho sice zranit, ale hned vzápětí mě srazila jeho hůl s lebkou na konci k zemi úderem, který nebylo možno přežít. Než se mi zatmělo před očima mi přišlo líto, že se mi nepovedlo lépe ochránit své druhy. Když se mi vrátil zrak, došlo mi, že nejsem u Seldarin, protože tam by to nemohlo smrdět jako obrovský mokrý pes pohřbený v bažině a znovu vytažený po dvou týdnech ven na slunko. Taky by tam tak strašně nikdo neřval. Hlasem Orca. S mírným údivem jsem zjistil, že jsem sice zraněn, ale nic nebylo zlomené. Nebyl čas na údiv. Vstal jsem z místa svého pádu a vrhl se na Orca křičíc: „Draugrim merethuva deno' narrle 'ksher!“ (Vlci budou hodovat na tvých kostech stvůro. pozn. Překladatele).
Čas se zpomalil. Najednou mi přišlo, že se vše kolem líně vleče. A překvapeně jsem pohlédl na své druhy a vzpomněl si na slova liche, který si vzal duši Luciana, legendárního generála Letherny. Nyní jsem zřetelně viděl, co tím myslel, když nás oslovoval „Malí bůžci“. Nemera, Allyks a dokonce i Peblíg vypadali nezemsky vypětím sil, které ze sebe vydávali. Došlo mi, že s normálními smrtelníky a nesmrtelníky už máme málo společného. Využil jsem chvilky, kdy ho mí společníci oslabili. Rozeběhl jsem se, vyskočil do vzduchu, odrazil se od kolena Orca a s rozmachem oddělil jeho nestvůrnou hlavu od trupu. Tak zemřel Princ démonů, Orcus, vůdce armád chaosu a vrah Havraní královny.
Rozhlíželi jsme se kolem sebe a přesto jsme se neradovali. Havraní královna neobživla. Zato jsme pocítili, že esence Havraní královny odešla k ostatním, k Szassovi Tamovi. Hořké vítězství pro nás, sladká prohra pro Szasse Tama. Co ho může nyní zastavit?

Nemeře se ozvala Rudá čarodějka, jediný přeživší služebník Havraní královny, který byl dostatečně mocný, aby si s jistotou uvědomil smrt své paní. Je přesvědčena, že dokud nebude Szass Tam poražen, tak se nikdo nesmí dozvědět, že je bohyně smrti mrtvá. Všichni by ji měli považovat za dočasně příliš slabou, aby poskytovala moc svým služebníkům. Samotná smrt bude zatím fungovat stále stejně, protože není bůh smrti, který by změnil její pravidla. Nemera nám to řekla a my souhlasili.

Požádal jsem Seldarin, aby zničili žezlo/hůl Orca tak, aby se již nikdy nemohl obrodit. Do žezla udeřil sloup zlatistého světla a ono puklo a rozletělo se na tisíce kousíčků po celém sálu. Ale když sloup světla pohasl, zůstala v něm stát andělská bytost. Představila se jako Solar, nejvyšší ze všech andělů.

Solar, jeden z nejvyšších andělů, souhlasil s plánem Rudé čarodějky a řekl: "Nikdy nebylo vaším osudem včas zachránit její život. Co je vaším osudem, je navrátit jej zpět.". K tomu však musí být Szass Tam poražen dříve než se stane bohem. Bohové se obávají plánů Szasse Tama, mohly by změnit celý svět.
Mě napadlo, že ho ani nechtějí sami bohové zabít, protože pak by všechny aspekty božské moci Havraní královny přešly na boha Baneho, právě kvůli smlouvě, co se Szassem Tamem uzavřel. A to by byl pro ostatní bohy horší problém.
Szass Tam se měl přenést do tethyrského města Saradush, přesně tam, kam cestovala princezna Cyriana.

Vyšli jsme z paláce a překvapeně hleděli na místo boje armád. Jednotky Szasse Tama zmizely. Všichni se nás ptali „Zvítězili jsme?“ A my jim řekli pravdu. Tedy tu část, že Orcus je mrtvý a Szass Tam uprchl. Tedy vítězství.

Elfové
Napůl arcivílí eladrin Araevin Teshurr pomocí elfí Vysoké magie ukázal, že uznání Szasse Tama nebylo tlachání do větru. Dokázal vyvolat rituály, které normálně vyžadují minimálně trojici elfích Vysokých mágů. Jeho tělo a duše byly však natolik zdevastovány obrovskou koncentrací surové energie Tkaniva, že se nadále nedokázal zapojit do dalších akcí. Odešel tedy do Země Věčnosti. Alespoň na nějaký čas.
Coronal Myth Drannoru Ilsevele Miritar odešla s třemi tisíci přeživších elfů do elfího města Suldanessellar, ukrytého elfí Vysokou magií hluboko v Tethyrském hvozdu (elfsky Wealdath). Suldanesselar obývá pět tisíc elfů a vládne mu mocná královna Ellesime, potomek jedné z nejmocnějších arcivíl Rillifana Rallathila.
Mnoho elfů, kteří bojovali v Letherně jsou právě ze Suldanesselaru, ti, kteří v něm zůstali , neodešli do Země Věčnosti, protože Suldanessellar pod ochranou Ellesime a Stromu Života považují za dostatečnou ochranu před vlivem Orcuse a Szasse Tama.
Suldanesselar je postaven vysoko v korunách prastarých stromů kolem Stromu Života, ohromného posvátného stromu Seldarine, o kterém se říká, že obsahuje takovou magickou moc, kterou kdyby ji někdo dokázal absorbovat, tak by se stal bohem, žel se to nikomu nikdy nepodařilo (a už pokus o toto je hříchem, který si zasluhuje horší trest nežli je smrt.

Athkatla
Přeživší paladinové a Zahalení čarodějové se pod vedením Sira Edgara Roenalla vrátili do Athkatly.
Mezi nimi jel i Sir William Delryn. Dalo se předpokládat, že v Athkatle jen doplní síly a vydají se směr Tethyr.
Se sirem Edgarem jsem se setkal ještě před jejich odletem. Tak nějak jsem měl radost, že přežil bitvu. Asi proto, že způsob jeho diplomatického jednání se tak podobá mému. Podali jsme si ruce a já společně s Lady Ilsevelle prohlásil jeho a jeho muže včetně zahalených čarodějů za „Přátele Tel´quessir“ a požádal ho, aby za nás oficiálně vedl jednání s Hlubinou a dalšími městy ohledně Szasse Tama a Tethyru. Přece jen, nyní by nám právě Sir Edgar mohl vylepšit pozici v Hlubině. Protože jeho nikdo nemůže podezřívat, že by nás nějak protěžoval.
William nenápadně Allyks nenápadně špitl, že Athkatla ví o stáhnutí Szasse Tama a jeho sil do okolí tethyrského města Saradush a Sir Edgar velmi pravděpodobně nemá v plánu jen nečinně čekat a nechat jej ničit svobodná království Faerunu. Williamovi také poslední události dodaly dostatek odvahy, aby již bez zbytečných rozpaků vyjádřil své přání zůstat s Allyks do konce svého života, pokud se mu podaří přežít toto nemrtvé šílenství. Ačkoliv si uvědomoval složitost vztahu smrtelníka a nesmrtelníka.
Gnómský vzduchoplavec Oswald odplul na své vzducholodi společně se Sirem Edgarem.
Maralii se to moc nelíbilo, mnohem lépe se cítila v přítomnosti Peblíga, nejlepšího gnómího hrdiny všech dob (a že v Kuldaharu od arcidruidů slyšela mnoho historek o gnómských hrdinech), ale zároveň nechtěla opustit svého strýčka. Doufala, že se ještě někdy s Peblígem setká. Vlastně o tom nepochybovala, optimistka jedna malá.

Mlha
Malý hobit běsnil jako ďábel, bojoval jako drak, vše spaloval jako hvězda... a nakonec zmizel v mlze.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Otázka je, jak se elfové popasují s přítomností dvou nejvlivnějších elfích královen. Zatím to vypadá, že by se Ilsevelle byla ochotna vzdát vedení svého lidu ve prospěch Ellesime, alespoň po čas využití Suldanessellaru jako útočiště. Ale já bych raději vymyslel vlastní řešení tak, aby se nikdo necítil poškozen. Nevidím důvod, aby ti, kteří dobrovolně krváceli za Faerun ve stínopádu měli být až „v druhém pořadí“, něco takového je pro držitelku meče vládce nepřípustné.
- Zkroucená runa… Budiž zatracena a ať jejich nemrtvé kosti zpráchniví ve stínu hnoje osla. Pokud to vše přežijeme, pak mi bude potěšením ukončit pár neživotů těchhle proklatých lichů. Nevěřím, že by Delgar zradil.
- Vypadá to, jako by každý náš čin pomáhal k uskutečnění plánů Szasse Tama . To mě děsí.
- Je třeba navštívit arcimága Arklema Greetha, liche a vůdce Mystického bratrstva z Luskanu, jehož členkou byla i jeho milenka Valindra Stínoplášťová, která však organizaci zradila a stala se generálkou Szasse Tama v bitvě o Letohrad a Ioulaumovu padlou enklávu. Něco mi říká, že bude stále tam, v Luskanu. Právě proto, že pod svícnem bývá největší tma a právě proto, že jak si vzpomínám, bylo tam stínokřížení, kde Arklem pravděpodobně získal Lichství a kde byl Delgar čímsi posednut v ruinách uprostřed města. (Mystické bratrsvo byla záhadná organizace zlých čarodějů, která fungovala jako obchodní společnost, magická akademie i politické a ekonomické centrum Luskanu. Jejím hlavním cílem bylo pravděpodobně politické a ekonomické ovládnutí severu Faerunu. Tedy byli konkurencí Zkroucené runy Oficiálně se organizace považuje za zničenou od napadení Luskanu Hlubinou. Arklem Greeth se s námi naposledy setkal po zničení Ioulaumova Mythallaru, kdy si odvedl svou milou Valindru a slíbil, že s ní již nikdy nebudeme mít problémy.)
- Musíme zjistit od hlavy Koliady proč byl pro ni a pro Szasse Tama Tethyr, nebo i konkrétně Saradush.
- Musíme zjistit o co jde Szassovi Tamovi v Saradushi, co je pro něj důležité v Tethyru a okolí pro to, aby se projevilo jeho božství po Havraní královně.
- A také, co se stalo s princeznou Cyrianou? Je v ohrožení? Bude ovládnuta Szassem Tamem?