Saradush

Po boji nastal přesun armád ze Stínopádu. Peblíg odlétl do Athkatly s Maralií a jejím strýcem, tak moc se snažil vymyslet důvody, které by zněly rozumně, až bylo nad slunce jasnější, že jediným důvodem je Maralie. Elfové se chystali na přesun do Suldanessellaru v lese Wealdath, kolem se začaly otevírat portály.
Náhle se u nás objevil Sadness a jeho eladrinská učednice Miven. S ní se udála překvapivá změna. Mocí se nyní vyrovnala Araevinovi, jen z ní byla cítit i nekrotická síla smíšená s elfí vysokou magií. Abychom získali pomoc pro obleženou Saradush, namluvili jsme mu, že Orcovu hůlku, o kterou měl takový zájem, má Szass Tam. Koneckonců armáda ďáblů by mohla armádě nemrtvých přece jen trochu „zatopit“. A on vyslal svoji učednici, aby vysledovala, co se děje v Saradushi.

Allyks a Nemera pomocí rituálu vyvolaly ducha Koliady. A ta nám řekla, že podle ní Szass Tam nechce dobýt Saradush, to je jen zastírací manévr. Že jde o něco poblíž Saradushe. Szass Tam má prý plán, jak porazí všechny bohy, ale Pandorym to asi nebude - Szass Tam se chce stát nejvyšším bohem.

Já jsem se mezitím s Ilsevelle a ostatními přenesl do Suldanessellaru. Ocitli jsme se v chrámu zasvěceném Rillifanemu Rallathilovi. Celé město bylo v korunách prastarých stromů, všude vládl klid a mír a zeleným příšeřím se neslo tlumené ptačí cvrlikání. Bylo vidět na obrovský strom života uprostřed města, který majestátně přerůstal i ty nejstarší stromy pralesa kolem. Celé město působilo poněkud tiše, vyprázdněně. No, alespoň jsme se nemuseli bát, že by se sem naše tři tisícovky přeživších nevešly.
A pak přišla Ellesime, oděná mocí, prastará arcivíla a potomek snad i samotného Rillifanea Rallathila. Nakonec jsme se dohodli, že nám poskytne dočasné přístřeší. Dozvěděli jsme se od ní, že Saradush je velmi dobře opevněn, ale s malou posádkou. To se změnilo, přišla do něj královna Cyriana se spoustou vojáků. Byli vysláni špehové, ani jeden se nevrátil a ani neohlásil. Všichni suldanessellarští špehové byli přesunuti portály a poté se odmlčeli.
Mezitím se v chrámu objevila Nemera, Allyks a nakonec se zjevil i Sadness v elfí podobě. Královna Ellesime nám dovolila pohybovat se po městě, jen nám bylo zakázáno projít ke Stromu života, dál než za svatyni Seldarin se nesmí. Vydal jsem se s Ilsevelle do svatyně u stromu života a po prosbě u Rillifaneho za semenáček stromu života spadl jeden žalud. Stane se středobodem nového sídla Myth-drannorských. Ještě jsem si všiml, kudy vede průchod ke stromu života. Byl skrytý v jezírku ve svatyni.

Dohodli jsme se, že jej zasadíme přesně ve vílokřížení tak, aby rostl a měl kořeny jak v tomto světě, tak ve vílí divočině. To vše proto, aby jeho ochranná moc a životaschopnost byla větší. Také by bylo dobré získat oběť hodnu zraku Seldarin, aby jej posvětili. Snad velekněz Grůmše ze Sythilliské říše zlobřího mága Sythillise…

Když jsme se vrátili k ostatním, zrovna tam přišel čaroděj Joneleth. Allyks s ním živě diskutovala, Nemera se rozhlížela kolem a Sadness se snažil všechny přesvědčit, že opravdu, ale opravdu ho nemusejí hlídat (stálo kolem něj několik elfů z družiny Skyllina otce, kterým to Allyks dala za úkol – podmínka pro pohyb Sadnesse po Suldanessellaru).
Nakonec jsme se rozhodli, že se do Saradushe vydáme ne portálem, ale radši poletíme. Kdoví, kam by nás to portálem mohlo strhnout, nebo jestli Szass Tam nějak nezaštítil okolí města magií zaměřenou i na portály.
Ještě před odletem nás navštívila královna Ellesime. Řekla, že zná cestu k posvátnému háji, kde se můžeme dozvědět proroctví o nás samých. V dřívějších dobách byl háj někdy otevřený pro všechny, jindy býval uzavřen a vstup do něj zakázán. My jsme do něj našli cestu poměrně brzy. Uprostřed lesa ležely velké kamenné hlavy. Některé byly povalené a jejich temena byla pokryta mechem a lišejníky. Díky Sadnessovi a Allyks jsme zjistili, že posvátný háj nevítá Ilsevelle, Sadnessovu ochranku v podobě Allyksiných eladrinů a Sadnesse samotného. Dál jsme pokračovali jen my tři.
Ochladilo se, vítr zvířil listí na zemi a hájem se rozezvučel dunivý hlas mnoha postav. To hlavy promluvily.

„Soukolí proroctví se pozvolna otáčí,
předpověď Augathry Šílené se stává pravdou,
agenti Szasse Tama přišli,
křižovatky minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Historie se opakuje, ač to smrtelníci nevidí,
Rok Návratu Hvězdochodce se blíží ke svému vrcholu,
Mocnosti se stávají bezmocnými, anihilace se stává Mocností,
je to předpovězeno, je to očekáváno.

Války a krveprolití nejsou v Říších nové,
armády pochodují a města planou, řeky zpěněné jsou krví,
boje jsou však jen zástěrkou, pravý smysl hledejte na počátcích Světa,
červi se chystají nakrmit.

Blíží se bouřka,
již nepromluvíme.“

Zadumaně jsme rozebírali proroctví a chystali se na cestu do Saradushe. Letěli jsme den a půl, když se před námi objevilo obležené město Saradush. Kolem něj se to jen hemžilo nemrtvými, ale co hůř, bylo mezi nimi i několik stovek ohnivých obrů. Saradush byl nezvykle přeplněn, lidé na ulicích nervózní a kolem města byla záhadná bariéra. Nepovedlo se mi předat vzkaz pro Cyrianu, protože Sadness se střemhlav vrhl královské hlídce pod nohy a následně i pod hlavice kopí. Nakonec jsme se všichni snesli na zem.
Zjistili jsme, že ve městě se začaly záhadně objevovat různé bytosti. Zřejmě je ta tajemná bariéra stáhla sem. Dovnitř pustila kohokoliv, ven už nikoho. Také zámek, sídlo Tethyrských králů, byl uzavřen. Před dnem a půl do něj vstoupila nějaká elfí čarodějka a už nevyšla. Sadness se zachmuřil. Nikomu jinému se nepodařilo dovnitř dostat a tak ve městě vládla beznaděj. U zámku jsme zjistili, že je chráněn magickým štítem i ze spodu.
Nemera si vzpomněla díky vzpomínkám předchozích generálů, že město je protkáno pod zemí tunely a že nemrtví se mohou pokusit podkopat, na čemž, jak jsme zjistili, už pracovali.
Vyrazili jsme do místního hostince, kde jsme v záplavě dobrodruhů poznali i našeho starého známého Aarona Tlustého. Bouřlivě nás uvítal a dozvěděli jsme se, že ze spodu je zámek chráněn smrtícím štítem. Snad jen vysoká elfí magie by mohla zajistit vstup dovnitř. Posbírali jsme dobrodruhy ovládající magii a vydali jsme se k zámku.

Po cestě jsme navštívili saradushského knihovníka a dozvěděli jsme se, že celé město je podkopáno tunely, které tu byly dřív, než celé město. Také že pár hodin cesty od města je Baneův chrám.

Před zámkem jsem vytasil meč války a pomocí jeho vysoké elfí magie jsem utvořil průchod dovnitř. Prošli jsme nekrotickým štítem, který nás nepříjemně zasáhl, ale neublížil nám příliš. Ne tak dobře se vedlo ostatním dobrodruhům, tři z nich se zhroutili mrtví k zemi. Aaron ostatní odstrčil a spokojeně vkráčel za námi. Vyrostl v moci od doby, co jsme se viděli naposled.
Uvnitř bylo ticho a zápach smrti. Prošli jsme vstupní halou a před námi byly zamčené dveře. Zápach zesílil. Po otevření jsme uviděli místnost plnou poházených mrtvých a spálených těl. A za dalšími dveřmi už byl trůnní sál.

Na dvou trůnech seděli zhrouceni asi tak dvanáctiletý král Tethyru a královna Cyriana, oba spali nepřirozeným spánkem. V rohu ležela v bezvědomí Miven, učednice Sadnesse a uprostřed sálu stál Delgar v róbě rádce Tethyru. Radostné setkání to ale nebylo. Po krátké rozmluvě jsme zjistili, že to už není náš starý Delgar. Když měl možnost poznat své dřívější já, přijal je celé a nic z původního Delgara nezbylo. Tenhle Delgar jen toužil po moci a přidal se proto zcela ke Zkroucené runě. Nakonec prozradil, že nás má vyprovokovat k souboji, aby vůdci Zkroucené runy viděli, zda nás mají podporovat v boji proti Szassovi Tamovi. Szass Tam se snaží dostat pod Saradush do trosek dávného města Sarukhů (rasa stvořitelů), kde pomocí jakéhosi rituálu se má stát právě nejvyšším z bohů.
A že si také vezmou Nemeru, protože i v ní je částečná esence Havraní královny, aby ho oni předběhli, takový byl jejich záložní plán. Tedy spočívající v usmrcení Nemery s předchozím oddělením údů. Tak jak jsme to už jednou viděli v podání Szasse Tama.

Už když jsme našli tu hromadu mrtvol, byla Allyks hodně zachmuřená, ale když jsme pak za dveřmi spatřili Delgara, její tvář doslova zkameněla.
Věděla, že tohle nesmí nechat být, a jestli se má rozkmotřit s družinou kvůli jejímu bývalému členovi, tak budiž.
Naštěstí pak Delgar začal vést zrádné řeči o tom, jak si tam nechají a vysají Nemeru, což Allyks notně zvedlo náladu - tušila, že teď už proti němu nebude muset stát sama.
Jediné, co Allyks Delgarovi řekla, byl dotaz na to, co si vzal z toho, co mu ukázala selukíra. "Všechno," byla jeho odpověď, na kterou se Allyks jenom ušklíbla.
Žádné slitování.

Celá družina je pro mne rodinou, tahle zrada mě na chvilku vykolejila. Ale pak mi došlo, že Delgar nezradil. Delgar, jak jsem ho znal, zemřel při návratu vzpomínek, tohle byl někdo jiný. Cizinec stojící proti nám.
Rozhořel se boj. Delgar byl v jednu chvíli neviditelný a tak Sadness vyslal vražedné kouzlo, které zasáhlo téměř celou místnost. Včetně Krále a královny, pouze královnu z něj dokázal vyjmout. V tu chvíli se z neviditelného portálu v rohu místnosti ozval hlas: „Tohle se nemá stát, král je pro nás důležitý“ a poryv nekrotické magie se pokusil Sadnesse strhnout do neznáma tak, aby jeho kouzlo nezasáhlo místnost. Jenže Nemera se náhle zjevila u Sadnesse, odstrčila ho pryč a místo na něj se kouzlo kohosi ze Zkroucené runy zaměřilo na ni a ona zmizela (do pekla, jak jsme zjistili později). A Sadnesovo kouzlo tak zasáhlo všechny v místnosti, včetně Delgara, který se opět zviditelnil a mladý král byl mrtev. Z portálu Zkroucené runy se ozvalo:

„Saradush již pro nás není zájmové místo, padne. Také Nemera je již mimo náš dosah a váš zásah tak ohrozil boj proti Szassovi Tamovi. Odcházíme.“

Delgar ležel na zemi a já nad ním stál, napřažený k poslední ráně. Delgar se usmíval, myšlenka na fylakterii ho uklidňovala. Přistoupila ke mě Allyks a s tichým úsměvem se mě zeptala: "Myslíš, že by na něj mohla fungovat kletba Seldarin?" Delgarův úsměv se rychle změnil ve zděšení.
„Opravdu sis myslel, že to skončí touto zkouškou?" Pak jsem mu vypálil do čela cejch Seldarin a a rozsekal ho (doslova) na prach.
Možná jsem cítil bolest, přece jen jsem si stále pamatoval šťastnější časy, kdy Delgar byl naším přítelem. Ale ten původní Delgar, s navrátivšími se vzpomínkami, tím zmítaly stejné ambice, jaké ženou Szasse Tama. To přehnané ambice ho dostali sem, do paláce v Saradushi, jen aby se zde v prach obrátil.
Z portálu pak vypadla jeho rozbitá fylakterie. A tak definitivně zemřel Delgar, náš dřívější společník, Ohněpán a člen Zkroucené runy. Náhle jsme pocítili, jak spadl magický štít kolem zámku.

Vynesl jsem ven probouzející se Cyrianu. Město mělo prolomené hradby a obři s nemrtvými ničili město. Překvapivě nevyhledávali zabíjení lidí. A tak několik mágů pomáhalo pomocí portálů dostat co nejvíce obyvatel pryč.
Sadness se vydal hledat Nemeru do pekla. A my stáli v dobytém městě a přemýšleli, co dál.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Szass Tamovi nemrtví se provrtávají do podzemí, aby se dostali do trosek města Sarukhů. Podle toho, že jsou teď tak v polovině cesty jim to bude trvat tak den a půl, ne méně. Jak je předběhnout? Bylo by dobré překvapit Szasse Tama. Jenže jak???
- Měli bychom se vrátit portálem zpět do Suldanessellaru, třeba by nám tam mohli poradit, jak předběhnout Szasse Tama. Navíc pověstná moc Stromu života… Nemusí se Szass Tam stát nejdříve živým, aby se mohl stát bohem? Úplně mě zamrazilo, když jsem si uvědomil, že nevíme den a půl o tom, co se tam děje. Asi z toho všeho začínám šílet.
- Co ten chrám Baneho? Má nějaký význam?Asi bychom ho stihli prozkoumat. Přece jen, co víme, tak Szass Tam má něco „poblíž“ Saradushe, co když jsou trosky města sarukhů jen zastíracím manévrem, který nás má zdržet? Mohou být „počátky světa“ z proroctví i něčím jiným?