Královnu Cyrianu jsme předali kapitánovi stráží a nechali jsme je přenést do Suldanessellaru. Tam jim měli být přiděleni další elfí ochránci a spolu s vyslancem Suldanessellaru měli být přeneseni do města dle výběru královny.
Aaron Tlustý nám řekl, že Szass Tam ukryl pravděpodobně tělo Pandoryma do říše Chessenta. Je tam prý kult Entropie, oni si myslí, že je to „prvorozený“. Nemohl nám pomoci dostat se pod Saradush a tak jsme se rozloučili a on odešel portálem pátrat do Chessenty.
Otočil jsem se na Sadnesse a řekl mu pravdu o Orcově žezle, zasloužil si ji. Čekal jsem, že se naštve a zmizí a zpoloviny jsem měl pravdu. Naštval se. On slovo prý drží a že by nám pomohl dokonce i bez toho. Ďábel trpící nesobeckostí. Záhada.
Seldarin mě a Allyks poslali zprávu, že vězení pro fylakterii Szasse Tama je připraveno a tak jsme jim ji předali.
Mezitím v Athkatle byl Peblíg svědkem utvoření elitní jednotky a nalodění vzducholodi. Rozloučil se s Maralií a portálem se rozletěl do Saradushe se zprávou, že pomoc se blíží. Vyběhl z portálu a uviděl zničené město, všude nemrtví a obři, mizející zástupy lidí v portálech a uprostřed ostrůvek klidu, kde stál Hirkal, Allyks a Sadness.
U jednoho z posledních portálů stál starý čaroděj a mladý šermíř. Pozorovali zvláštní čtyřčlennou skupinu, ke které zrovna přiběhl ohnivý obr převyšující i své pobratimy a řval, že se chce utkat s pánem města. Elfka odpověděla, že to ona, ale to se mu zdálo jako nesmysl. Pomalu se k němu rozešel tmavovlasý elf a řekl, že to tedy asi bude on, ten pán města. Obr zařval že sežere jeho srdce, aby získal jeho sílu a že to bude rovný boji. To už se kolem čtyřčlenné skupiny srocovali další obři. Mladý šermíř zašeptal. „Ty, Gaelrasi, tohle není hrdinství, to je sebevražda. I kdyby ho zabil, tak ostatní je zamlátí do země až po krk“.
„Poslouchej, ty jsi Fiasco Hadra, že? Ten šermíř z Luskanu? Já už o nich něco slyšel. Počkej a uvidíš.“
Souboj netrval dlouho, elf se proměnil ve vlkodlaka a svým falchionem sekl obra přes šlachy. Kulhající obr se na svou velikost oháněl obouručním mečem překvapivě lehce, jako by držel rapír. Ale elf se podsmekl pod čepelí, dostal se obrovi na tělo a vyryl mu do něj zářícím mečem další brázdy. Nakonec ke zděšení obrů jejich vůdce padl. Na nepatrnou chvíli po pádu jeho těla bylo ticho. A proměněný elf vyskočil na jeho hruď, vyrval jeho ještě tlukoucí srdce a uhryzl z něj kus. Hleděl upřeně do očí dvou pobočníků mrtvého vůdce obrů a ti ustoupili o jeden krok. Pak o druhý a nakonec se otočili a utíkali pryč a s nimi i ostatní obři. V panickém běhu rozšlapali mnoho nemrtvých.
Fiasco fascinovaně zíral na bojiště. „Jak to udělal? Jaké kouzlo použil“ Vždyť by je i přes jejich umění byli ubili jen svým počtem.“
„To nebylo kouzlo.“ Řekl Gaelras. „Řekni mi sám, proč utekli“. Fiasco nebyl hloupý, zamyšleně si hladil tenký knírek a pak odpověděl. „Myslím, že když přijal jejich zvyk, že snědením srdce lze získat protivníkovu sílu, a pak se díval upřeně na pobočníky jejich vůdce, nezastrašoval všechny obry. Jen ty dva. Vnutil jim myšlenku, že by sice mohlo být možné je čtyři zabít, ale oni dva by se toho nemuseli dožít a tak zvolili útěk jako menší riziko. Koneckonců si to o náčelnické místo mohou rozdat jindy a jinde a radši čelit jeden druhému než tomu elfovi. No nic, nebudeme otálet, rychle pryč!“ A zmizeli.
My se přenesli do chrámu Baneho na jih pod městem. Kolem pobořeného chrámu bujel les. Poznal jsem, že kolem chodila nějaká bosá žena, nejnovější stopy byly den staré. Z chrámu byla cítit směs energie Baneho smíšená s mystickou mocí. Vešli jsme na nádvoří porostlé bodláčím a plazivými keři. Jinak zde nic nebylo. Zato v prvním patře jsme našli oltář Baneho ověšený rostlinami, zvířecími kůstkami a větvičkami umně spletenými dohromady. Na něm ležela stará lidská žena a podle krve kolem ní mrtvá tak minimálně jeden den. A před oltářem byl na zemi rituální kruh, sloužící k teleportaci. Peblíg zjistil, že ho někdo před hodinou použil a to úspěšně na teleportaci „někam“ skrz „něco“. Hned nás napadlo, že Szass se odsud dostal k Sarukhům.
Allyks požádala Corellona o pomoc a ten slíbil, že pokud se nedostaneme skrz, alespoň se více dozvíme o podstatě rituálu a o tvorech na něm zainteresovaných.
Peblíg spolu s Allyks se pokusili znovuzprovoznit rituál a i když to bylo Peblígovo mistrovské dílo, přesto se to nezdařilo. Zjistil, že magické toky míří pod Saradush a tam že je bariéra bránící vstupu. Je to bariéra tvořená pradávnou mocí Sarukhů a že tam přibyla i jiná bariéra – bariéra tvořená mocí Zkroucené runy. Bariéra byla dvojicí mocných mágů narušena a jen jeden prošel.
Vydali jsme se zpět do Saradushe. Všude se váleli nemrtví, tentokrát už definitvně mrtví. Allyks zjistila, že byli zničeni vlnou nekrotické energie. Já vešel do zbytků paláce a do místa, kde měl být portál Zkroucené runy, vykřikl: „Proč jste nás nepustili do chrámu, když jsme se tam chtěli dostat?“
Odnikud vyšel lich, představil se jako Rhangaun. Řekl, že Szass Tam byl kýmsi posílen a prorazil bariéru. Také řekl, že to kouzlo, které Szass Tam seslal v Žárné a zarezonovali po něm imaskarkany, že nebylo sesláno na ně. Ony ho odrazili zpět. Bylo to plošné kouzlo imaskarského původu. Jakási značka. Svolil, že nás tedy přenese do komplexu Sarukhů, probudí Miven a že za námi dokonce pošle i Nemeru, kdyby se objevila.
Peblíg nás vzal na svůj astrální ostrov. Zde si vzal na sebe plášť, protože u toho jsme si jisti, že ho Szass Tam nedržel před námi.
Ihned měl vizi neustále se rozšiřujícího kráteru a v něm obrovské, rostoucí černé koule nicoty.
Víme, že meč před Szassem držel Charybdis, Knihu určitě Szass Tam neměl, ale u Lutécie to není jisté a tak jsme meč a Lutécii nechali tam, aby je proti nám Szass Tam nemohl zneužít.
Rhangaun nás pak přenesl do nitra země. Objevili jsme se v kamenném sále. Kolem nás se zvedali obří sloupy tvořené stočenými hadími těly. Kolem jednoho z nich byla obtočena kostra snad padesáti metrového hada a stále slabě doutnala. Někdo tu asi před hodinou použil tak silnou ohnivou magii, že se z tohoto hrozivého strážce doslova odpařilo všechno maso. Peblíg zjistil, že kouzlo využilo jako prazáklad magii ďáblů a bylo posíleno mocí vzdálených říší. Nehnul jsem ani brvou, ale zatrnulo mi. Szass Tam odposledně trochu posiloval a nepoužíval povolené prostředky. Zahrávat si se vzdálenými říšemi není legrace.
Prošli jsme chodbou o ocitli se na rozcestí. Zprava jsme ucítili silný zdroj moci. Když jsme došli na konec pravé chodby, byla před námi místnost se šesti katafalky. Z jednoho z nich bylo cítit to ohnisko silné moci. Z místnosti nevedl jiný východ než ten, kterým jsme přišli. Na protější stěně byl také zdroj slabé magie. Peblíg zjistil, že to po něm chce nějaká čísla, ale protože jsme nevěděli jaká, vydali jsme se prohledat druhou chodbu. V tu chvíli se u nás objevila Nemera. Pověděli jsme jí v krátkosti, o co jde, a vydali se chodbou dál.
Nemera se se zaklením rozhlédla kolem sebe. Jen rudá pustina tvořená prachem a stejně rudé „nebe“ nad hlavou. „Do pekla…“ To ji trochu rozesmálo a tak se vydala nazdařbůh k jakýmsi nízkým skaliskům. A tam, po několika hodinovém putování, ji našli dva ďáblové. Slovo dalo slovo a tak je nezabila, ale naopak se od nich nechala přenést. Byli to totiž služebníci Sadnesse. Asi ne ti nejchytřejší. První pokus o přenos selhal. Ale napodruhé se objevila v Saradushi v rozbořeném paláci, kde stál proti ní lich. Představil se jí jako Rhangaun. Řekl jí, že je ze Zkroucené runy, ale že se nemusí bát. Naopak ji pošle za námi přímo do sarukhského podzemí. A tak souhlasila a ocitla se v sále s kostrou hada doslova vpečenou do jednoho ze sloupů. Vydala se chodbou dál a uviděla čtyři známé postavy a s nimi Miven, Sadnessovu učednici.
Došli jsme do podobné místnosti, jako byla ta předchozí se sarkofágy. Rozdíl byl v tom, že tři sarkofágy měly otevřená víka a na zemi ležela mrtvá sarukhská těla v podivných pancířích. Stěna naproti byla proražena magickým ohněm. Otočili jsme se rychle zpět a proti nám se plazil sarukh. Ale vypadal jinak, než ti na podlaze. Byl mohutnější, na hlavě měl korunku a v ruce držel oštěp tvořený svazkem magické energie. Allyks mu rozuměla a tak jsme se dozvěděli, že se jmenuje Sath´fiss´ith (prý mu můžeme říkat „Svazonebec“, i přes vážnost situace mě to rozveselilo, zřejmě netušil, jak to nám, nástupnickým rasám, v obecné řeči zní).
Zlo se prý nesmí dotknout artefaktu uloženého za místností se třemi mrtvými sarukhy. Prý se jedná mocný artefakt neznámé ničivé síly, nikdy nebyl sarukhy použit. Proběhli jsme ohořelým otvorem a ocitli se ve starobylém chrámu. Jak nám později Allyks řekla, byly zde nápisy varující před artefaktem zde uloženým a před pokusem jej vzít – byl by zničen celý komplex a to ihned. Také se tam psalo, že toto kouzlo nebylo ani vloženo do Netherských svitků.
Nad oltářem uprostřed chrámu visela ve vzduchu obrácená malá pyramida. A kousek od ní stál Mlha. Prohlížel si ji a když nás uslyšel, otočil se na nás. „Mlho, odstup od toho oltáře“ řekl jsem tiše. A on se usmál a řekl, že nemůže. Myšlenky mi hlavě dělaly obří vír.
Mlha měl na sobě fialovou korunu a žezlo. Poznali jsme další dvě imaskarkany. Řekl nám, že jen tak tak dokáže teď odstínit vliv, kterým je ovládnut. Byl ovládnut a vyslán Szassem Tamem pro tento artefakt. V případě jakéhokoliv napadení, nebo pokusu mu sebrat imaskarkany se má teleportovat okamžitě k němu. Allyks ho zkusila ovládnout, ale kouzlo držící Mlhu bylo příliš silné, zmizel. A my věřili, že musíme spěchat. Pomocí portálu nás všechny, kromě Allyks, vzal Peblíg na svůj ostrov v astrálním moři spolu se Sath´fiss´ithem. Allyks vzala z podstavce artefakt a bloky kamene a zeminy prošly skrz ni, když ochráněna procházela závalem na povrch. Když se konečně dostala na sluneční světlo, zjistila, že stojí v půlce obřího kráteru.
A na dně stála zářící postava, viděla avatara Corellona, který pohlédl na ni a ji oblil úžasný pocit, že splnila úkol, pro který byla vyvolena. A on jí řekl „Pojď sem, mé dítě. Odevzdej mi artefakt.“
Mezitím jsme se z portálu začali vynořovat my ostatní v pořadí já, Nemera, Peblíg, Sadness se svojí učednicí a sarukh. Nikdo z nás prvních třech nepochyboval o Corellonově avataru a pak už bylo pozdě na cokoliv. Jakmile Allyks předala artefakt, stalo se toho spousta. Z očí jako by mi spadly šupiny. Náhle jsem viděl, že artefakt nedrží Corellonův avatár, ale Mlha! A letí s ním k Szassovi Tamovi, vznášejícímu se nad ním. Pocítil jsem, jak se ta magická značka ve mě odstranila. Tak tohle bylo to prokleté kouzlo? Pojistil si nás a tohle celé byl jeho dlouhodobý plán.
Jakmile Mlha předal artefakt, zhroutil se k zemi. Szass Tam vyvolal rituál, který ničil veškerou božskou moc a magii. V posledním záblesku vědomí jsem zahlédl vysoko na obloze vzducholoď a pak mi svět zčernal.
Probral jsem se na lehátku v nějaké kamenné budově. Na oknech mříže a zvenku dubové okenice. Uvnitř byl ještě Peblíg a nad námi stál sir Edgar. Obvinil nás ze zrady, že jsme agenti Szasse Tama a že nás čeká poprava. Před ní tedy samozřejmě soud. Szass Tam prý započal zkázu světa a mi mu k ní dali klíč v podobě artefaktu – dobrovolně. Řekl jsem mu naši verzi, ale nechtěl jí věřit. Pověděl jsem mu, kam si ten soud může nacpat. Když je rozhodnuto předem, není žádné moci se hájit. A že když je tak přesvědčený o svém právu, pak že volím boží soud, s ním, že pak uvidíme, čí bůh je silnější. Trochu mu zkysly rysy, pronesl něco o tom, že můj návrh přednese a konečně vypadl z pokoje. Bylo mi jasné, že žádný souboj se konat nebude. Dav chtěl viníky, chtěl krev, nemohli nás vyhlásit za nevinné, ani kdyby bylo sto důkazů pro naši nevinu. Byli jsme spoutáni magickými pouty, jež nešla přetrhnout, ani sundat. Takhle silnou magii jsem dlouho necítil. Trochu překvapující na Athkatlu. Peblíg přišel na to, že by mohl zmizet na astrální ostrov. Popřál jsem mu šťastnou cestu a pohodlně jsem se natáhl a zavřel oči. Ale klid byl jen hraný. Uvnitř mě vřel vztek jako rudé moře. Szass Tam nás neustále vodí jak hloupé osly za mrkví, kterou nám pověsí před oči.
Protáhl jsem si pouta pod sebou a dopředu. Po proměně na vlka mi pouta spadla. Přivolal jsem si meč války. Soustředil jsem se, nechal své tělo projít proměnou umožňující průchod zdmi a vydal se na průzkum…
Peblíg se hned na svém ostrůvku zbavil pout a vydal se do Suldanessellaru. Tam způsobil poprask, protože prošel přes všechny ochranné bariéry a rovnou běžel k Ilsevelle, která jej vřele přivítala. Když jí řekl, že je Hirkal v nebezpečí, že ho chtějí v Athkatle popravit, okamžitě povolala velitele a elfí armáda se začala přesunovat před brány Athkatly…
Allyks se probudila v neznámé kamenné místnosti. Cítila, že je spoutána pouty takové moci, že je nemá jak sdělat. Uvědomila si, že není sama. Nad ní stál William. Prozradil jí vše o kometě, o čtrnácti dnech bezvědomí a čtrnácti dnech do zničení světa. Také jí řekl o obrovském rituálním kruhu, pomocí něhož chtějí kometě zabránit ve srážce. Nakonec si nechal zprávy o chystaném „soudu“ a popravě. William věřil v její nevinu, bohužel byl asi jediný v celém městě. Allyks byla zdrcená, úplně jí to vzalo veškerý elán. Sklesle seděla na posteli, když tu se objevil Hirkal s mnoha ranci a hodil Allyks její vybavení. „Oblékej se, dělej, musíme zmizet. Á nazdar Williame, rád tě vidím“. Ale Allyks byla apatická. Cítila se využitá, cítila se po pravdě dost hloupě. „Mám ti snad do toho pomoct sám?“ Allyks konečně zvedla hlavu a v očích jí trošku zaplálo“ „No, počkej..“ „Takhle se mi líbíš“. Zakřenil se Hirkal. „Ale dělej, nemáme na to moc dlouhou dobu."
William pohoršeně zíral na Hirkala a požádal ho, ať se otočí, když se dáma obléká a Hirkal se tedy otočil kolem dokola, takže skončil tváří směrem opět k Allyks a nechápavě se díval na rudnoucího Williama. Nakonec byla Allyks oblečená a připravená na cestu. Hirkal ještě přinesl Mlhu, který byl stále v bezvědomí a zeptal se Williama, kam ji chce a on si vybral pravou stranu. A tak ho Hirkal vzal přímo tam a zanechali bezvědomého Williama na podlaze a sami uprchli do noci, bezvládného Mlhu mezi sebou. Vystoupali na obloze, zahlédli obří rituální kruh a zamířili k hradbám, kde zahlédli elfí vojsko a nad ním vzducholoď.
Nemera se probudila sama. Posadila se na pelesti a zjistila, že je spoutána magickými pouty tak, že je nemožné se osvobodit. Náhle vstoupila zahalená čarodějka. Byla to ta mladá elfka s nepříliš velkou mocí, která byla v družině sira Edgara. Ukázala jí na nebi rudou kometu, která zabírala velkou část oblohy. Prý se přibližuje k zemi a do dvou týdnů zničí celou planetu. Také jí prozradila, že jsme čtrnáct dní spali. Čtrnáct dní! A nakonec si nechala informace o soudu a popravě, vlastně prý Nemeru čeká rovnou ta poprava a to právě teď. Všechno v ní křičelo“ Je to past! Je to Zkroucená runa! Ale přesto byla donucena jít. Dovedli ji bouřícím davem na nádvoří, když tu se snesla nepřirozená tma. Někdo Nemeru odpoutal od špalku a provedl ji davem do bočních uliček. Byl to půlelfí hraničář. Řekl, že on je spojenec Zkroucené runy, ale že ta slabá čarodějka Zallanora je ve skutečnosti jednou z nejmocnější bytostí na Faerunu – Shoon. Dle Darlana Morta, půl-elfího hraničáře, je Zallanora jednou z rodiny Shoonů a zároveň, dle měřítek Zkroucené runy, jednou z nejmocnějších bytostí na světě. Také jí řekl, že sarukh zajat nebyl a ani ďábel s jeho učednicí.
Nemera se má sebrat a utíkat ke vzduchlodi, která ji zachrání, už ji viděla na konci uličky, rozeběhla se k ní. Tady ji přivítala Maralie a Oswald, vzlétli do noci a zamířili k hradbám. Uprostřed města bylo vidět popraviště a u něj na vyklizeném prostoru obrovský rituální kruh. Za hradbami zahlédli mlčenlivou elfí armádu a v jejím středu u vysoké nádherné elfky poskakujícího Peblíga…
(Shoonské impérium byla jedna z největších lidských říší na Faerunu, nicméně její trvání bylo příliš krátké na to, aby vešla do legend jako říše netherská nebo imaskarská. Její počátek se datuje do doby před přibližně 1500 lety v Calimshanu a během 500 let existence se jejím vládcům, tzv. Qysarům - "vládcům králů", podařilo ovládnout většinu jihu a západu Faerunu včetně Tethyru. Vládci Shoonského impéria pocházeli z calimshanské šlechtické rodiny Shoonů, která byla známá svým obrovským talentem pro magii, který se dědil z generace na generaci. Většina Qysarů byla nejen politickými génii, ale také velmi mocnými čaroději.)
Hlavou mi vířily myšlenky:
- Celé to bylo jen šaráda. Celou dobu nás Szass Tam vodil kolem dokola a dával nám k řešení jen vějičky a my byli neustále dva kroky pozadu. Ale teď se předvedl. Udělal z nás dokonalé pitomce. Vše jsme mu naservírovali až pod nos.
- Zajímavé je, že na to, jak se Zkroucená runa chvástá, tak nedokázali poznat, že se jim dovnitř teleportoval Mlha a ne Szass Tam. Že by změnili stranu? Že by proto už nechtěli Nemeru ke svému plánu? A také proč nás rovnou nepustili do Sarukhského chrámu z Baneova chrámu a pustili nás až po našem návratu do Saradushe? Získávali čas pro Mlhu?
- Co se stalo s Aaronem a co je to za věc v Chesentě? Může to být něco důležitého pro nynější dny, nebo jen prozatím odložená hračka Szasse Tama? Nesouvisí „počátky světa“ s tím, že Entropii tam říkají „prvorozený“?
- Co s Athkatlou? Athkatlští nejsou mí nepřátelé, to ten, který nařídil naše popravy pro uklidnění davu, do smrti se bude muset ohlížet přes rameno.
- Kde vůbec je Szass Tam teď? Jak ho máme najít? Stal, nebo nestal se bohem?
- Mám takový pocit, že bychom se měli zastavit. Nadechnout se a vydat se někam, kde by to nečekal. Protože my se honíme za zajíci, které nám on vypouští před oči a nevíme o jeho skutečných plánech nic. Kupříkladu najít Charybdise a pokusit se ho přesvědčit, aby nám pomohl a zajistil, aby Szass Tam nemohl imaskarkany zneužít proti nám. A třeba bychom se pak dostali k něčemu, co by nám proti němu mohlo pomoci. Kéž by ho prašivina sklátila. Nebo najít Aarona a něco se dozvědět od něj.
- Nebo požádat o pomoc a radu bohy? Nevím, po naší poslední akci a jejích výsledcích bych se rozmluvě s těmito entitami radši vyhýbal, pokud to nebude nezbytně nutné.
