Rudý červ

Mlhu jsme poslali do osady, kde se snad dá trochu do pořádku, protože nyní má mysl jako nemluvně a to se vším, co to obnáší. Doslova.
Stáli jsme před Athkatlou a na ochozy kolem hradeb začaly proudit jednotky paladinů. Z brány vyjel sir Edgar na bílém hřebci a ve zlaté zbroji, která dávala najevo, že povýšil na jednoho ze tří prelátů Bahamutova řádu.
Allyks s ním jela vyjednávat na bílém jednorožci a zatímco jsme všichni čekali diplomatickou katastrofu, soudě dle jeho předchozích výlevů na náš účet, rozhovor to byl překvapivě civilizovaný. Allyks vyjádřila lítost nad tím, co se stalo. Nebyla to naše vina, ale že je nám velice nepříjemné stát se nástrojem plánu Szasse Tama, a tak uděláme vše pro to, aby byl zastaven. Sir Edgar překvapivě řekl, že nám věří a že nyní stejně nemá smysl tyhle věci řešit. Že si ale přeje, abychom se pak, až bude po všem, dostavili do Athkatly k soudu. Allyks to slavnostně přislíbila, dokonce dodala, že osobně udělá vše pro to, aby se tam dostavili i ostatní.
To se týkalo všech kromě mě, předtím jsem vyžadoval soud bojem, a sir Edgar mi jej nyní jel dopřát, což v praxi znamenalo, že jel na smrt. Zaútočil na mě rozjezdem na koni. Uskočil jsem a v odvetném protiútoku jsem ho zkrvavil a srazil ze sedla.
Jakmile proti mně ztěžka bodl kopím (zoufale mimo), popadl jsem kopí za ratiště a zlehka se řízl na noze. Pak jsem mu kopí prostě sebral a zahodil. Stejně tak i jeho a svůj meč a jeho dýku. Víc zbraní naštěstí neměl. Prohlásil jsem souboj za remízu. Sir Edgar se pokusil odjet pryč s tím, že skládá funkci preláta řádu. Byl unavený, frustrovaný z mého jednání, prostě na dně. Dohnal jsem ho a promluvili jsme si. Došlo mi, že pozná, když bych lhal a tak jsem mu řekl pravdu, tedy alespoň její část.

Řekl jsem mu, že měl pravdu, když mluvil o temnotě v mém srdci a temných činech v mé minulosti a že těch činů lituji. Nakonec se vrátil zpět a funkci nesložil. To bylo moc dobře, protože pokud svět neshoří, bude si sir Edgar pamatovat (stačí, že jen podvědomě), že to díky mě neztratil tvář a život před lidmi z Athkatly a takový spojenec se bude lady Ilsevelle víc než hodit. Co jsem tomu dobrému muži neřekl bylo to, že se vzpomínkami nebičuji tak, jak by asi očekával. Co se stalo, nedá se odestát, minulost je jako včerejší voda v potoku, dnes ji už nenabereš, ale určitě se můžu postarat o to, abych tu dnešní vodu nabral tím správným způsobem.

(Z hradeb pozoroval souboj ještě někdo. Starý čaroděj a mladý šermíř. Šermíř vypadal rozčarovaně z výsledku souboje, zato čaroděj si zamumlal pro sebe. „Vyrostl jsi… „ Čaroděj seskočil z hradeb a sám zamířil do temné uličky. Sundal si svůj klobouk a jeho věkem ohnuté tělo se narovnalo, uši prodloužily a v jeho očích přeběhl fialový záblesk. „Na to se musím podívat zblízka“ zašeptal a rozplynul se v noci jako přízrak.)

Peblíg náhle v mysli uviděl nahého elfa ve společnosti dvou spoře oděných půlelfek na posteli a podle výhledu z okna poznal, že je to v Secomberu.

Od jihu přijel zvěd z Athkatly, že se blíží Sythilisova pětitisícová armáda. Z Athkatly, z místa rituálního kruhu vyšlehl záblesk světla, rozlehla se silná rána, Allyks a Peblíg se shodli, že to musela být elfí vysoká magie, byť slabší, než byla Araevinova. Rozletěli jsme se dovnitř a nalezli u kruhu spoustu mrtvých zahalených čarodějů. Na nohou stály jen tři postavy. Zallanora s kůží barvy obsidiánu bojovala s Euryalé, která krvácela a Deino, kolem které byla zbroj z podivně pokroucených větví. Bojovaly spolu, ale bylo vidět, že Zallanora má navrch.
Přiběhli jsme k nim a dočasně ten souboj zastavili. Allyks se okamžitě postavila k sestrám a dala se do léčení Euryalé.
Zallanora nám řekla, že ve skutečnosti se jmenuje Shoon VII a posedl její tělo. Byl dávným vladařem shoonské říše. Poté, co se z lidského čaroděje stal lichem, se mu podařilo najít elfí tělo, které si přivlastnil, a tak dosáhl nesmrtelnosti. Chce nyní dokončit rituál, aby zničil kometu, na které cestuje Nihal – rudý červ. Nihal cestuje vesmírem a ničí planety.
Vzpoměli jsme si na druidy, s nimiž odešla Akasha. Allyks se s nimi spojila. Řekli nám, že pokud odstraníme účinky rituálu, který spustil Szass Tam (zabitím Szasse Tama), pak sice kometa stále bude padat na zemi, ale že sama planeta bude moci proti tomu bojovat. Sice nebude vyhráno, ale šance bude větší.
Shoon VII nám řekl, že nám dá maximálně dva až tři dny (zbývá jich celkem 14 do dopadu). Nechal si tam Deino jako záruku. Nakonec máme jen den a půl.

Nemera se vzducholdí a s jednotkami elfů pod vedením s Ilsevelle se vydali vstříc armádě Sythilise.

My ostatní jsme se vydali za Zkroucenou runou. Dozvěděli jsme se, že Szass Tam je v astrálním moři. A není sám. Z pod Thayského města Bezantur unikl mocný demilich, odešel do astrálního moře a to do místa, kde má být vězení pro fylakterii.
Demilich je Ythazz Buvaar, první Zulkir, zakladatel Thaye, geniální architekt, ale hlavně jeden z nejmocnějších velmistrů magie vyvolávání všech dob. Povídá se, že čas od času po Thayi hledal schopného učedníka, ale nikdy nenašel nikoho, kdo by za to stál. Jiní zas vypráví, že ve skutečnosti hledá vhodného hostitele pro svou duši, který by jej vrátil znovu do světa živých (to co se povedlo jinému demilichovi, Shoonovi VII).

Díky Peblígovi jsme cestovali do Astrálního moře. V doméně Corellona nám jeho avatar sdělil, že bohové nyní vůbec neodpovídají a neposkytují svoji moc smrtelníkům. Szass Tam jim vyhrožuje, že pokud něco podniknou proti němu, nebo kometě, pak okamžitě spojí Pandorymovu mysl s tělem.
A tak bohové soustředí všechnu svoji moc, aby omezili rozpínání entropie, což je důvod, proč lidé ve světě Středu přestali cítit jejich moc.
Takže konec světa nastane tak jako tak. Szass Tam se ukryl v astrálním moři v místě chrámu Vecny. Za ním pak odletěl demilich, který před tím prozkoumal vězení pro fylakterii Szasse Tama. Hned po jeho příchodu do chrámu celý chrám obalila obří kovová koule a nic a nikdo se skrz ni nemůže dostat. Ale Corellon cítí jeho strach, šíří se astrálním mořem. A tak jsme se tam vydali a nalezli zde jednu devu. Seděla uprostřed mnoha pergamenů na povrchu té kovové koule a to téměř nahá. Byla nebesky krásná se stříbřitou kůží, modrými vlasy, bílýma očima a malými ocelovými křídly nad jejími rameny.
Rukou jsem Peblígovi uvedl bradu, která mu spadla dolů. Augusta, jak se nám představila, zkonstruovala vězení pro fylakterii. Ythazz Buvaar si ho prohlédl a kolem chrámu Vecny vytvořil dokonalejší verzi. Augusta řekla, že snad do týdně až dvou by mohla najít způsob, jak se dostat dovnitř. To nás zaskočilo a rozhodně nevylepšilo náladu. Tak jsme se rozhodli alespoň vyřešit něco jiného – imaskarkany.

Avatar Corellona nám také řekl, že Lloth a Grůmš se přidali na stranu Szasse Tama. Ale mnozí drowové se proto od Lloth odvrátili. Požádal jsem Corellona, zda by je nepřijal zpět, pokud vše dobřče dopadne a on váhavě svolil, že část z nich by mohl zpět změnit v Temné elfy.

Vzali jsme si k srdci Peblígovu vizi, kterou mu zjevil jeho imaskarský plášť a vydali se do Secomberu. Tam jsme také nalezli Charybdise. Byl to takový divný moment. Charybdis zcela nahý ve společnosti dvou nazrzavo obarvených půlelfek a proti němu Euryalé a Allyks s jejich vlasy barvy mědi. Laciné napodobeniny proti originálům. Rozpaky by se daly krájet. Kdyby elfové nějaké cítili.
Nakonec nám Charybdis pomohl a dal pokyn imaskarskému meči, aby nepomáhal nikomu jinému, kdo ho měl po Charybdisovi. Společně na ostrově v astrálním moři jsme nechali spojit postupně všechny imaskarkany, Lutécie se nám měnila před očima. Nejdříve se proměnilo její tělo. Jakoby byla sochou z namodralého čistého ledu. Ruce se jí potom protáhly do dvou bodáků. Nakonec po absorbci pláště se kolem ní rozlila zlatavá záře. Otevřela oči a v nich kromě inteligence sídlilo něco nového. Vlastní vůle a nezávislost. Naštěstí se však nevyplnily naše obavy. Z Lutécie se nestalo vraždící monstrum, ale logikou, byť chladnou, řídící se bytost. Neprojevovala jakékoliv znaky nepřátelství. Nenechala by se námi zastavit ve svých dalších krocích, ale souhlasila, abychom ji doprovodili.
Lutécie odešla portálem pro sedmou imaskarkanu – klíč. Vydali jsme se s ní do Inuprasu. A tam, po odemčení sedmého obrazu, v malé místnůstce ležel klíč, který do sebe Lutécie vstřebala. „Nyní vím vše“ řekla. Pandorym byl přitáhnut Bukharskými věžemi a imaskařani toho později trpce litovali. Szass Tam podle Lutécie sedí ve svém hnízdě a strachuje se.
Imaskařani nikdy neměli v úmyslu imaskarkany spojovat, vzniklo něco nového. Prý nám pomůže dostat se tam, kam potřebujeme, až ji budeme potřebovat, máme za ní jít k Bukharským věžím. Do srdce Vecnova chrámu v astrálním moři nás dokáže dostat a bude to pro ty, kteří jsou uvnitř velké překvapení.
Když jsme se jí zeptali, proč to vše dělá, řekla, že chce zachovat tento svět a že naše úmysly jsou logické a v souladu s jejím přáním.

Nakonec svolila, že by mohlo být užitečné, kdyby až bude po všem s námi zůstala a nějaký čas se podílela na znovuobnovení a funkci akademie Bílého lotosu.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Szass Tam je uzavřen před světem. Ale také je uzavřen tak dokonale, že je v podstatě vězněm Ythazze Buvaara. Protože co víme, tak Ythazz se specializoval na boj s nemrtvými a lichy zvlášť. Proto také proti němu nechce otevřeně pomoci Zkroucená runa. Szass Tam musí být opravdu zoufalý, že přijal pomoc někoho takového.
- Musíme si s sebou pro boj se Szassem Tamem vzít nějakou pomoc, ale koho? Sadness a jeho učednice, ale kdo ví, zda bude ochoten on, nebo ona pomoci. Ilsevelle a ostatní elfy brát s sebou nebudu, jejich duše by jen demiliche posilovaly. Místo toho je s co největší výbavou nechám přesunout k Bukharským věžím. Kdyby se vše pokazilo, aby je Lutécie spolu s Ilsevelle dokázala poslat skrz Bukharské věže někam, kde na ně Nihal nebude moci.
- Co se stalo s Aaronem a co je to za věc v Chesentě? Nesouvisí „počátky světa“ s tím, že Entropii tam říkají „prvorozený“?
- Co s rituálem Shoona VII? Nechat ho to zkusit, i když výsledek je nejistý? Nebo požádat Zkroucenou runu, aby mu ten rituál překazili a doufat, že druidové měli pravdu a země si snad dokáže poradit sama po zabití Szasse Tama a zrušení vazby sarukhského rituálu?