Tři sestry

Elfí velitelé přinesli zprávy, že někteří vojáci začínají blouznit. Podle starých pověstí pohledem na hvězdy se pozorovatel vystavuje riziku ztráty příčetnosti, duše a života. Postižení byli nejméně zkušení vojáci, elfové s magickým nadáním jsou ale v pořádku všichni. Allyks spolu s Akashou vyšetřily nemocné a pomocí telepatie a jejich léčitelských schopností zjistily, že vidiny nemocných spojuje jakési „sjednocení“. Měly vizi jakéhosi muže v kápi v Chesentě. Kolem něj byl dav a on promlouval o sjednocení. Jevil se jako prorok nadaný nadpozemským charismatem. Čím postiženější byl voják touto neznámou chorobou, tím více v jeho podvědomí zářila touha vydat se na cestu. Moc proroka byla psionická, což nás vedlo k myšlence o vlivu Vzdálených říší a zavánělo Nihalem. Podle našich zvědů je v Athkatle postiženo mnoho lidí a my předpokládali, že tak je tomu po celém světě. Vydal jsem rozkazy, aby nikdo z elfů nezvedal hlavu k obloze a aby se armáda vydala vyčistit podle pokynů bývalou Sythilisovu říši s tím, že postižení vojáci budou zanecháni u Bukharských věží s malým oddílem, který je bude hlídat a starat se o ně.
Allyks byla již dříve zpravena o plánu na dobytí orčího území a vyžádala si čas na promyšlenou, jestli jej podpoří. Nyní dospěla k rozhodnutí. Nepodpoří mne ve válce, ale ani mi v ní nebude bránit. Její osud leží jinde. A tak chce nabídnout těm, kteří v dalším válčení pokračovat nechtějí, aby dál nebojovali. Až bude vše dořešeno, tak či onak, budou se moci sami rozhodnout, jestli odejdou pryč či ji doprovodí do Rashemenu.
Elfové jsou věrni Čepeli války a tomu, kdo ji nosí. Zeptal jsem se Allyks, zda nechce tyto muže a ženy vyzvat jménem princezny Slunce, ale ta to odmítla s tím, že nepotřebuje ani tak "svůj" lid, jako chce elfům dát možnost volby. Nakonec jsme já i Ilsevelle souhlasili.
A tak stovka eladrinů netoužících po dalším tažení vystoupila z řad armády a jala se strážit Bukharské věže a své spolubojovníky postižené šílenstvím.

Stále jsme netušili, kde vstoupit do nitra země. Allyks dostala nápad, že společná modlitba k Melloře s klerikem by mohla odhalit, kterou cestou se vydat. A Mellora se skutečně zjevila. Máme prý probudit zemi, to je důležitější než zničení manifestace Nihala v Chesentě. Vstup do nitra země se má nacházet pod Mellořiným chrámem v severských horách, potřebujeme však klíč. Ten nalezneme v Tethyrském lese elfy zvaném Wealdath v druidském kruhu, podle pověstí snad nejstarším na celém kontinentu. Měl by zde být černý kámen s legendou kalashtarského druida o Třech sestrách.
Nejdřív jsme sestavili tým na zničení manifestace Nihala. Prosbou u Seldarin se podařilo dostat zpátky, alespoň na chvíli, Araevina. Spolu s Ilsevelle, Williamem a Lutécií se vydali do Chesenty. Vybraní elfové dostali návod pro obsluhu Bukharských věží s kombinací pro svět, který je pohostinný a nepříliš obydlený.

Ještě před cestou nám Akasha svěřila, že má v držení pergamen s částí nejstarší druidské legendy o stvoření světa.

Když první z bohů začali formovat Planetu, v době, kdy se z elementární masy začali rodit nejstarší z Prvorozených, společnými silami stvořili první živé bytosti, tři ženy, sestry, matky. Dvě nesmrtelné a jednu smrtelnou. Ani nejmoudřejší druidové by vám nemohli povědět, kteří ze všech bohů byli ti první, ti, kteří začali tento příběh, ale většina by se shodla, že nejspíše byli dva. A mnoho z nich, zejména těch elfích, by po dlouhém rozjímání odhadli, že jednou z nich byla vílí bohyně měsíce, Sehanine. O té ale tato legenda není, vraťme se tedy ke Třem sestrám.

Zde byl pergamen odtržen a zbytek legendy Akasha neznala.

Postupovali jsme Wealdathem a v příšeří prastarých stromů jsme pocítili nesmírnost času po kterou zde les stál. Náhle jsme uslyšeli bzučení a zeleným příšeřím k nám plul neskutečný výjev. Na obří vážce seděl maličký tvor, v podstatě jen chlupatá koule, ze které trčely špičaté uši, nos a brýle na nich. Až zblízka jsme poznali, že je to neskutečně zarostlý gnóm s vlasy plnými větviček a listí. S rozmyslem cvrnknul cvrčka vážce, láskyplně ji pohladil po opalizujících očích a představil se nám jako Felix, hierofant, kdysi býval nejvyšším druidem, ale radši se stal hierofantem. Z části proto, že ho neustále dohady a tlachy nudily a zmáhaly, z části z touhy po nových zkušenostech.
Prozradili jsme mu kdo jsme a co hledáme. Zkoumavě si nás přes tlustá skla brýlí prohlížel a ptal se, jestli si uvědomujeme rizika. Dvě ze tří sester jsou prý velmi náladové a pokud je upozorníme na nebezpečí, je možné, že se pokusí odstranit vše, co Zemi ohrožuje – lidi, elfy… Ptal se, jestli jsme zvážili i jiné možnosti. Například opustit planetu, překonat rychlost světla a zničit Nihala přímo ve Vzdálených říších. Nebo vstoupit do říše snů a najít její střed, který nás také zavede do Vzdálených říší. Nakonec bychom mohli zkusit cestu časem do minulosti. Velmi jsme mu poděkovali za tyto podnětné rady a mám pocit, že sarkasmus v poděkování nepřehlédl, ne že bychom ho skrývali.
Dovedl nás tedy k druidskému kruhu. V kruhu prastarých dubů stál kruh menhirů velikosti tří elfů porostlých lišejníky. Tady jsme také nalezli černý kámen s druhou částí legendy o Třech sestrách. Zde přináším překlad:

Terra byla nejstarší, její vznik byl pravděpodobně velmi podobný samovolnému vzniku Prvorozených, jen málo božské vůle a elegance bylo vloženo do tohoto prvního pokusu. Dle toho také výsledek vypadal, hrubá, agresivní, nedůtklivá, ale mocná, nadpozemsky silná. Pouhou myšlenkou bortila skály, pěstmi drtila kameny a téměř nic jí nedokázalo ublížit, natož pak zabít.
Gaia byla druhý pokus a je také jedním z důvodů, proč si myslet, že Sehanine zde sehrála svou roli. Tato ze sester je totiž přenádherným modelem elfky, její podobu poté Sehanine sama přijala a tuto podobu má také rasa, kterou má dnes, o desítky, ne-li stovky tisíc let později, nejraději. Se vzhledem Gaii si bohové opravdu vyhráli, byla krásná, elegantní, každým pohybem dokonalá. Až tak moc, že si ji bohové hýčkali a milovali ji. Ona jim jejich lásku oplácela milým chováním, hravou povahou, a tak dlouho, velmi dlouho trvalo, než bylo odhaleno, co se ukrývá hluboko v její mysli. Možná to bohové s péčí a rozmazlováním přehnali, možná jen Gaia nemá pochopení pro slabší tvory, ale nenechte se zmást jejími sladkými řečmi. Pohrdá slabostí a smrtelností, ráda si s vámi bude hrát stejně jako si bohové hráli s ní, ale nebude jí záležet na tom, v jakém stavu její smrtící hry dokončíte.
Nejmladší ze sester byla Eva. Její podobou bohové nahlédli do budoucnosti a odhalili finální stádium evoluce člověka, rasy, která by ve světě, který tou dobou existoval, nejenže neměla místo, ale ani nemohla přežít. Stejně tak Eva byla jen sněhovou vločkou, hezkou, psychicky i fyzicky vyrovnanou s geometrickou přesností a dle bohů snad i opravdu dokonalou. Ale jen na malý okamžik. Stejně jako sněhová vločka po dopadu jen na zlomek vteřiny zaplní svůj podklad nádherným vzorem, než se začne rozpouštět, tak i Eva začala chřadnout, stárnout a po krátkém čase zemřela. Dokonalost není udržitelná.

Felix nám prozradil, že ve středu země je Gaia s Terrou. Klíčem je Eva sama a ta je mrtvá v síních Havraní královny. Společně jsme se pomodlili k Havraní královně a ta přislíbila, že duši Evy najde a zeptá se jí, jak je to s klíčem.
Felix zneklidněl a řekl nám, že nás ve Wealdathu hledá pět shadovarských válečníků. Přenese nás k nim, ale jen pod slibem, že s nimi v lese nebudeme bojovat. Souhlasili jsme, ale pokud nás napadnou, budeme se bránit.
Válečníci zakutí do zbroje, jaké by jim záviděl i ten nejlepší bojový mág byli naším příchodem překvapeni. Otázali se nás, jestli chceme zmařit další plán na záchranu světa. Vysvětlili jsme jim, že nikoliv. Shadovar nyní vede Trojice, dvě dcery Princů a mág Gwelt, služebník samotného Telamonta. Jejich plán spočívá ve svázání těla Pandoryma a poslání ho na kometu. Přeptali jsme se jich na Nihalovu manifestaci u těla Pandoryma. Překvapení a zděšení v jejich očích mluvilo za vše. Zanechali jsme je jejich osudu uprostřed jednoho z nejstarších hvozdů a vydali se okamžitě do Chesenty.

Kráter s Entropií, Požírač bohů nás nepřivítal vlídně. Obloha byla černá a kolem nás zuřila bouře. Pach hniloby naplnil moje plíce a jen pohled pod nohy do škvířícího se humusu kolem nás mě přiměl zadržet mé zvratky, měly by věru špatnou společnost. Nad tělem Pandoryma levitovala shadovarská věž a z ní visela lana černé magie nasávající sílu z Entropie. Zdálo se, že rituál shadovarských se daří. Až na to, že nikde kolem nebyli ani oni, ani onen tajemný prorok. Asi jsem uvažoval nahlas, protože Allyks s Akashou mě opravily, že ve skutečnosti měla být manifestace Nihala o kousek dále a ne přímo u kráteru.
Vznesli jsme se k shadovarské věži a otevřeli bránu. Prošli jsme krátkou chodbou a ocitli se ve čtvercové místnosti. A už jsme viděli, proč kolem nikdo nebyl. Na podlaze se válela těla shadovarských společně s těly z davu Proroka propletená v posmrtném absurdním objetí dříve nepřátelských stran. Odvrátil jsem pohled od těl a rozhlédl se. Kolem místnosti bylo deset pilířů černé magie a zdály se být poničené.
Náhle se mi do uší zařízl ostrý zvuk a před námi se zhmotnil Pandorym. Za ním v tichosti s nepřítomnými pohledy stáli Ilsevelle, Araevin a William. Pandorym nás výsměšně přivítal k přihlížení jeho osvobození. Peblíg s Allyks si ho zdánlivě nevšímali a Peblíg náhle zvolal: „Zničení těch sloupů ho oslabí. A pozor, ovládá ty tři!“
Zarazil jsem meč války hluboko do Pandoryma a náhle na mě padla slabost. Až se zpožděním jsem si uvědomil, že ne já, to meč války, prastarý a mocný artefakt byl oslaben ve své moci a já cítím přes zpětnou vazbu jeho nevěřícnou agónii bolesti. Přesto jsme dál bojovali, protože nebylo cesty zpět. Akasha a její stínový panter mi kryli záda a posilovali mě a její pomoc společně s Peblígovou mě zřejmě udržela na živu a na nohách. Allyks se bojištěm proplétala a její moc Arcivíly byla neskryta a propalovala se ve složitých vzorech prostupujících bojištěm a Pandorymem. Nakonec bylo Allyks, Akashou a Peblígem zničeno všech deset sloupů a Araevin, Illsevelle a William se zhroutili v bezvědomí na zem. A meči války se vrátila jeho síla. Úplně jsem cítil jeho do ruda rozžhavený vztek zkoncentrovaný do magické matrice na jeho ostří. Peblíg se náhle zastavil a z nosu a uší se mu vyřinula krev a zhroutil se k zemi. Nechal jsem působit zpětnou vazbu vysoké elfí magie v meči na své podvědomí a na chvíli jsme s mečem války byli jen jeden. Vnímal jsem, jak meč v mé ruce se mění v pulzující ostří prapůvodní surové magické energie a s rozběhem jsem ho zarazil co nejhlouběji do Pandorymova těla. Realita zadrnčela jekotem nepozemského umírajícího tvora a Pandorym zmizel, jakoby tu nikdy nebyl. Někde možná bloudí ve smyčkách času jeho mysl, ale bude trvat neskutečně dlouhou dobu, než začne být znovu nebezpečný. Klesl jsem na kolena překvapený tím, že žiju. Měl jsem pocit, jako by meč války v mé ruce spokojeně vrněl, ale asi to bylo jen únavou.
Mezitím Akasha s Allyks zjistily, že Peblíg není mrtvý, jen vyčerpaný a ač od krve, že prostě jen usnul. Uprostřed boje. Nevěřícně jsme kroutili hlavami a pak se rozesmáli.
Také se z bezvědomí probrali Ilsevelle, Araevin a William. Prý byli poraženi a Lutécie byla stržena Nihalovým prorokem na půl cesty ke Vzdáleným říším, kde spolu bojují. Neměli jsme jí jak pomoci a tak jsme je poslali zpět, Araevina do jeho útočiště, Ilsevelle k elfím vojskům a Williama do Athkatly.
Sedli jsme si do kruhu a unaveně se pokusili o meditaci k Havraní královně. Přesto se nám povedlo se s ní spojit. Našla duši Evy, ale Eva má podmínky pro svoji pomoc. Chce tělo mladé lidské panny, aby mohla ožít a chce projít poté pomocí Bukharskými věžemi do jiného světa.
Allyks napadlo, že jistě v Athkatle najdeme v nějakém ústavu tělo lidské panny, které opustila duše. Ať už působením choroby nebo úrazu. Čeká nás tedy cesta do Athkatly.

Hlavou mi vířily myšlenky,:
- že Evě nemůžeme moc věřit, stejně jako jiným mocnostem, co jsme na naší cestě potkali. Proroctví o ní, na rozdíl od Terry a Gaii nijak nemluvilo, co se týče její povahy, jejích pohnutek a činech na jejím okolí. To Gaia s Terrou byly v tomto směru popsány oproti ní v podstatě až pedanticky přesně. Jako by na tom dávnému druidovi záleželo.
- že poslední věta proroctví nepatří k textu o Evě, ale že je jakýmsi závěrem pojednání o nich třech. „Dokonalost není udržitelná.“ Přesně to odpovídá tomu, čeho jsem byl v poslední době svědkem. Čím silnější mocnosti se snaží o dokonalost svých cílů, tím ničivější bývají následky. Nic a nikdo, ani sami bohové, nedokáže brát v potaz každičký detail a tak se často snažení o dokonalost mění ve zmar. Každá ze sester je podle mne přesvědčená, že ví co je dokonalost (ona sama a její cíle) a jak ji udržet. Při jednání s nimi budeme muset být opatrní a neodvolávat se na Evu, kterou Gaia pohrdá.
- že jestli Sehanine byla jedním z těch dvou bohů (a čtenáři neprozradím, jestli ano či ne), pak se nedivím, že ti dva bohové toto tajemství střeží. Protože jejich moc na rozdíl od ostatních bohů nepochází z věřících, vždyť existovali před vznikem nesmrtelníků a smrtelníků. Navíc by to mohlo znamenat, že v podstatě nejsou bohy, ale jinými bytostmi s netušeným původem a schopnostmi. To by jim ostatní bohové mohli závidět a mohlo by se to stát příčinou války ostatních bohů proti nim dvěma. Paranoiu bohů nelze brát na lehkou váhu.
- že boj s Nihalem může být pro nás horší, než vše, co jsme dosud poznali. Stále mám obavy, že Szass Tam byl jen něčí loutkou. Že zájmy na zničení světa neměl Szass, ale něco, nebo někdo mu je ponoukli a obelhalo ho to tak, jak byl obelhán Kaz. Jde o boj dokonalosti a zmaru, řádu proti chaosu. Ale tady už se dostávám na tenkou půdu filozofie a hlavu nechť si trápí jiní.
- že jsem rád, že jsme stále naživu.