Pád Murkelmora

 1. – Tajný tunel do pevnosti Duergarů

Družinka se probudila po noci strávené v obchodě duergarů. Hirkal s Mlhou naposledy pohrozili ďáblu Urvolovi, že jestli do týdne nesežene dostatečně zajímavé zprávy o pekelném paktu Mlhy, nechají ho zajmout místními čaroději.

Poté se vydali do tajné chodby. Z té se vyklubal spletitý komplex, ale Allyks díky svým stopařským schopnostem dokázala rychle najít správnou cestu do pevnosti duergarů. Její konec byl však zaterasen velkou zamčenou bránou, zpoza ní se ozývaly hlasy v neznámé řeči. Mlhovi se podařilo bránu neslyšně odemčít, ale byla zatarasena. Allyks napadlo, že se pokusí imitovat hlas duergarky Kethiry, ale neuměla trpasličtinu, kterou duergaři mluví. Mlha se naštěstí naučil základy trpasličtiny, když žil s cirkusáky. Navrhne, že jí v trpasličtině řekne "otevřete, vy líní bastardi!" ve skutečnosti jí však řekne "otevřete, ďáblův vyslanec přichází." Allyks to zopakuje a z poza brány se ozve hádka v neznámé řeči zakončena fackou. Brána se však ani nehne.

Družinka se rozhodne zvukově imitovat souboj, následně Allyks s pomocí trpasličtiny Mlhy zařve stále hlasem Kethiry "otevřete mi! Rychle!" Brána se pomalu pootevře a Mlha je rychle rozrazí a vpálí dovnitř ohnivou magickou střelu. Nikdo však v místnosti není.

2. - Duergaří pevnost

Všichni vejdou do prázdné místnosti, Mlha přizná, co vlastně Allyks řekl, a že je to asi vyděsilo. Mýlil se, na družinku postupně vyběhnou dosud schovaný zlobr a tři orkové. Zlobra zabíjí Peblíg přesnou ránou z kuše. Dva orky rozsekává Allyks, přes věškerou snahu její a Hirkala však třetí ork uniká do hloubi pevnosti.

Družina pomalu postupuje dál na místo, kam zmizel uprchlý ork. Dojdou k železným dvěřím, které se postupně všichni pokusí vypáčit, bez úspěchu. Poté se je za pomocí zlobřího kyje pokusí vyrazit Allyks, Hirkal a Peblíg, taktéž nic. Družina se to již chystala vzdát, v chodbě byly ještě druhé dveře, na kterých byly skříženy sekery do podoby písmene M, Murkelmor, napadlo všechny. Jenže v tom se oboje dveře otevřely a z každých vyběhli dva duergaři, byla z nich cítit pekelná magie.

Začal boj a do něj se rychle přidali dva ďáblové, kteří se levitujíc u družiny zničeho nic objevili. Mlha pochopil, že tady bude potřeba co nejvíce využít pekelnou energii, která je mu poskytována paktem, proti ďáblům samotným. Ale sám ji nedokáže využít tolik, jako když se o ni podělí. Ihned si vzpoměl na nedávné neshody s Allyks, mrzely ho a chtěl aby aspoň na chvíli Allyks viděla svět jeho očima, ovlivněnými samotným Peklem. Allyks sama viděla, že situace je vážná a přijala. Najednou se kenku začala měnit, její oči rudě zažehly, z hlavy ji začal růst pár rohů, její ptačí pařáty svírající meče zmohutněly a vzplály obrovským plamenem pokrývající celé meče. Poté se sám Mlha proměnil v jednoho z ďáblů a s úšklebkem "jdeš po vlastních" se dali do útoku.

_______________________________________________________________________________

Mlha měl svou dlaň lehce opřenou o záda Allyks, vypadalo to, že se soustředí, během čehož kenku narůstala a měnila se do hrozivé ďábelské podoby. Ostatní členové družiny jen užasle sledovali tuto proměnu, byli moc rádi, že je Allyks na jejich straně a doufali, že se to vlivem pekelné moci nezmění.

Nikdo si však ani nevšiml hobita, který tuto situaci vůbec nevnímal. Jeho mysl byla mimo toto místo a soustředění nebylo příčinou. Zatímco z Mlhy proudila energie Pekla, která plnila Allyksino tělo, z ní se naopak něco dostalo do hobita. Možná vzpomínka, možná jen náhodně smíchaná představa obou společníků.

Mlha viděl les, stromy se míhaly kolem tak rychle až tvořily jen barevné šmouhy, příliš barevné na jakýkoliv les, který doposud Mlha viděl. Tuto scenérii sledoval jakoby z vrchu, ale to se mělo zanedlouho změnit, když se pohled zaostřil na dav lovců a kořistí ženoucích se lesem. Krev a smrt za nimi zdobily cestu.

Mlhovi se stáhl žaludek, na smrt byl zvyklý, Peklo jej naučilo ji mít rád a svým způsobem ho fascinovala, ale toto nebyla pouhá smrt, toto byl lov, masový lov, Divoký hon, oproti kterému vypadala jeho představa Pekla jako dětská hra. Každá vteřina se zdála být jako celý den a každý den byl ve znamení smrti a potěšení z ní, když v tom pocítil něco známého a přesto tak cizího. Spatřil oči, znal je, vždy laskavé, chápavé, ochotné pomoci, než přišlo uvědomění, že jen loví v paměti, protože skutečnost je jiná. Oči kenku, které viděl byly agresivní, vražedné, plné touhy po krvi svých kořistí.
Vyděšeně sledoval Allyks, která každý den s potěšením zabila tolikrát, že Mlha by to nezvládl ani za celý život. Jak mohl být tak hloupý, říkal si, on není ten, koho by se družina měla bát. Hluboko v Allyks je ukrytá minulost mnohem hrozivější než je samotné Peklo.

Mlhovi oči se rozšířily v šoku, srdce se rozbušilo, mráz mu proběhl po zádech, zatímco vnímal každý pohyb Allyks v Divokém honu, do periferního vidění se mu dostal ON. Nebo se mu to jen zdálo? Ne, opravdu jej spatřil, jiného lovce, nebo Allyksinu kořist? Ďábla, tak povědomého a přitom tak neznámého, jeho pekelné oči jej sledovaly a Mlha strnulý hrůzou se díval přímo do nich. Až najednou viděl znovu jen oči Allyks, změněné do ďábelské podoby.

Představa skončila, zdála se mu jako věčnost, přesto musela trvat jen zlomek vteřiny, ještě chvíli trvalo, než se Mlha vzpamatoval z toho co viděl a nedokázal se ubránit dalším pohledům do Allyksiných očí ve snaze poznat alespoň náznak, který by mu napověděl, zda to viděla i ona. Ale teď v nich neviděl nic, jen pekelný hněv, avšak stále nesrovnatelný s chladnou vražedností Divokého honu.

3. - Murkelmor a ďáblové

Boj byl náročný a vyrovnaný. Ďáblové používali mocnou ohnivou magii, duergaři zase magicky rostli do obřích rozměrů. Družina měla však na své straně také hrozivou sílu. Zejména Delgar ničil nepřátele obrovskými výbuchy ohně a elektřiny. A co nespálila jeho magie, to rozsekala zuřivá ďábelská Allyks. Když už byli nepřátelé skoro poraženi, přišli další tři duergaři, Mlha však poznal, že to jsou přeměnění ďáblové.

"Pro Ponuré nejste výzva! Prodám vás mozkomorům" zařval jeden z nich v jazyce, který se každému zdál jako jeho mateřština, celá družina tedy slyšela elfštinu, jen Mlha po dlouhé době uslyšel nářečí svých krajanů. Mlha se pokusil ďábly zmást a sám v ďábelské podobě zařval s rukou ukazující na zdroj své podoby "on se na mě proměnil." Nemělo to však efekt, ďáblové prohlédli jakoukoli iluzi, proto i oba zranění zneviditelnění gnómové, pro ně byli snadný cíl. Nebýt Hirkala, zachycujícího svým mečem všechny smrtící údery na své společníky a Peblíga okamžitě lečícího všechna utržená zranění, družina by zde rychle nalezla svou smrt.

Ďábel, který předtím vyhrožoval v průběhu souboje pronesl dalších pár výhružek a nakonec se představil jako Murkelmor. Nebylo mu to však nic platné, družina beze ztrát na životech vyhrála, všichni ďáblové padli a samotný Murkelmor zůstal ležet na krvavé podlaze probodnut Mlhovou dýkou.

________________________________________________________________________________________

Hirkal se unaveně opíral o meč a zprudka oddechoval a v očích se mu temně blýskalo. Uchechtl se: "Heh, tak by mě zajímalo, kde se zvrtl ten úžasný plán - vlítneme tam potichu, sebereme zajatce a mizíme dřív, než si to Duergaři uvědomí". Ještě párkrát se štěkavě zasmál a přešel k Murkelmortovi. "Myslím že ten pekelný pes nám dluží odpovědi" pronesl směrem k ostatním. "Buď řekne kde jsou otroci, nebo ho pošlu k jeho pánovi v tolika kouscích, že si z něj bude moci skládat mozaiku".