Souhlasím, účinky lukostřelby bývají často nadsazovány. Nicméně, je to dáno spíše chybnou interpretací historických záznamů. Obvykle se totiž píše, že luk "střílí mnohem rychleji než kuše", což je právě jeho hlavní devíza. rychlost střelby vedla k porážce janovských kušníků od waleských lukostřelců u kresčaku (spolu s nedostatečným ochranným oděním). obrněný válečník lukostřelbě zpravidla odolal, zejména měl-li štít (tohle mne nejvíc mrzelo na pánu prstenů, ten útok rohirů proti lukům, kdy měli štíty upevněné u sedel, místo aby se jimi kryli - scénárista ani režisér zjevně vůbec nepochopili, k čemu štíty sloužily...)
jinak k sociálním aspektům článku: domnívám se, že ty úvahy o stírání sociálních rozdílů nejsou tak jednoznačné. autor má pravdu v tom, že rozhodoval majetkový status, nicméně přestup do vrstvy pánů byl poměrně snadný a daný zejména majetkem a příslušností k "milites", ozbrojencům. podle jednoho autora, který se hluboce zabývá problematikou "rytířství a šlechtictví" to tvořilo více než 50% z objektivní kvalifikace pro příslušnost ke šlechtě. soudit, že angličtí těžkoodění jezdci byli sedláci, není úplně správné (pomineme-li, že každý včetně malých šlechticů byl v té době sedlák:-) ), neboť oni sami se za sedláky zcela jistě nepovažovali. zbraně a zbroj je předurčovaly k příslušnosti k "milites" a vyvyšovaly je nad prosté obyvatelstvo, byť i tato vrstva byla sociálně dále rozrůzněná.
ale zpátky k luku: nepochybuji o tom, že dobře mířená rána z dlouhého luku, která zasáhla rytíře v plném cvalu pod vhodným úhlem, jej mohla srazit ze sedla nebo dokonce prorazit jeho zbroj (byť v malém množství případů). ještě častěji měla za následek vyřazení jeho koně, který byl hůře chráněn. nicméně, pokud se rytíř kryl štítem, účinek lukostřelby se rapidně snižoval (rytíři měli štěstí, že nikdy nebojovali s tolkienovými elfy, zejména Legolasem; postřílel by je všechny sám, neboť běda jejich zbroj je nekryla ze 100% :-) )
další kapitolou jsou luky mongolské, které údajně dokázaly probít sebelepší zbroj a blížily se tak účinností kuším. nicméně jejich střety s evropskými armádami nebyla dlouhodobé, aby se to dalo lépe posoudit.
účinnost lukostřelby spočívala bezesporu v rychlosti a počtu - hromadně vedená palba si, i přes malou individuální účinnost, vyžádala své oběti. mnoho střel se neškodně odrazilo nebo minulo, ale jiné zasáhly nekrytá místa nebo se štěstím probily zbroj. proti dobře pancéřovanému protivníkovi (rytíři sesedlí z koně) musel být efekt minimální. proti jízdě se zvyšoval, proti hůře chráněným vojáků pak lukostřelba nabývala na významu.
na závěr komentář mého oblíbeného válečníka napoleonské éry barona Marbota: "baškirové se rojili kolem nás celý den a stříleli na mé vojáky z luků. dosáhli jen jediného zásahu, kdy jednomu z husarů prostřelili stehno. nikdy jsem neviděl tak neúčinnou zbraň." :-)